Poslušně hlásím

Pro přímé pokračování Dobrého vojáka Švejka Karla Steklého z roku 1956 platí do písmene totéž, co jsem napsal ve svém komentáři právě k první části této velkolepé filmové adaptace, tedy: Jak dalece může jakákoliv adaptace zkreslit a zdeformovat původní vyznění literárního textu, jak dovede posunout usazení charakteru hlavního hrdiny a postav, o tom nejlépe svědčí Poslušně hlásím Karla Steklého... Již Josef Lada svou vizualizací ilustracemi formoval a mírně transformoval charakterový typ Josefa Švejka. Rudolf Hrušínský (jistě v synchronizaci s Karlem Steklým a za asistence režimních ideových dohlížitelů) posunul zakotvení Švejka coby přesně nedefinovatelného a pregnantně nezařaditelného individua, lidského ducha, ať už ve své rafinovanosti či prostoduchosti, svobodného a až anarchisticky všehoschopného, jenž stojí proti vážnému majestátu aparátu a mašinérie instituce zvané válka, k Švejkovi bodře lidovému, s dobovým kolektivním rozměrem... Přitom literární předloha má úplně jinou kvalitativní úroveň - je až neskutečné, jak mimoděk tam Hašek spojil nespojitelné - humor s pacifismem a odporem k válce, alegorii s reálnými příběhy, vitalitu s absurditou a existenciální tíži doby, oslavu individua i sociální kritiku, vtip s vážnou a hlubokou výpovědí o jedné z nejstrašnějších etap lidských dějin, formální uvolněnost a zároveň dokonalost, vulgarismy i nádheru češtiny, naraci a realitu, úpadkový žánr pavlačových drbů a nejvyšší patra experimentální literatury... To vše ve Steklého filmové adaptaci sice také snad najdeme, ale vždy patřičně naředěné a rozmělněné, bez ostrých hran Haškova druhého plánu... (o velikosti Haškovy předlohy svědčí množství překladů i fenomén, který na základě této knihy vznikl, a koneckonců i fakt, že i těch filmových adaptací bylo více... ta Lamačova či loutková Jiřího Trnky ...a třeba Rakušané adaptovali Švejka také). Pravým kamenem úrazu v adaptování Haškova románu je jeho příznakový ,,narační tok", tedy Haškova cizelovaná a cílená metoda tvorby, stejně jako to dělal později Bohumil Hrabal a třeba také Jakub Deml ve svých denících a knihách... Je to jakési asociativní volné plynutí, analogie automatického textu surrealistů, jen s tou vědomou, racionální regulací... (že vznikl či odrážel ducha hospodských řečí je spíše mýtus). Hrušínskému se volné, asociativní řazení jednotlivých témat, postav a příběhů v řeči hlavního hrdiny podařilo ,,uhrát" a Švejkův typický řečový proud volně odráží ducha knihy. Za povšimnutí stojí také nově se objevující humanistický rozměr hlavního hrdiny... Jakožto v režimní a režimem jednoznačně protěžované filmové produkci měl režisér k dispozici kompletní dobovou hereckou špičku, neomezený výběr exteriérů i interiérů a finančních prostředků, vznikl tedy velkofilm, jenž v dnešních časech nemá v našem prostředí obdoby... a povedl se. Jako jeden z mála snímků 50. let není zatížen primárním cejchem doby a ideologickou vyčpělostí. Už jen za to si zaslouží vysoké ohodnocení... Zkrátka Poslušně hlásím - vynikající a nestárnoucí komedie patřící do zlatého fondu československého filmu... (02.12.2007)

Nepřekonatelný film, kterému se podařilo na plátno převést Haška tak, že by se u toho asi i on lámal smíchy. Ať jsem to viděl poprvé, podruhé, potřetí..., stále dokola a dokola jsem se nemohl dost vynasmát všem Švejkovým kouskům, řečem a samozřejmě i nepřeberné spoustě dalších skvělých postav, které se ve své směšnosti a rázovitosti doslova předhání. Nelze než vyzvednout především osazenstvo putimské četnické stanice v čele s Jaroslavem Marvanem, jež nádherně dokládá český vztah k císařpánovi a celé staré dobré monarchii. Neprávem nepřipomínaná a opomíjená je pak též již ne tak úsměvná, ale náramně ilustrující maďarská role Vlastimila Brodského. (14.01.2005)

Zatímco první díl ještě chvílemi relativně úspěšně pobavil v satiře a nadhledu a ztrácel body hlavně tím, že "chytrost" hlavního hrdiny byla často spíše vyčůraností, druhý už se v humoru zmůže jen na ty nejnižší útoky. Kdo má být vtipný, ten huláká na celé kolo, vypije litry alkoholu, sežere na co přijde - nebo tyto činnosti rozličně kombinuje. Jazyk Jaroslava Haška je příjemný, ale v téhle humpolácké formě nemám daleko k tomu ho zatracovat. (20.01.2021)

Druhej dil se sice nese ve stejnym duchu, problem je, ze jsou tu prodlevy mezi jednotlivejma scenkama, takze uz to neni takova zabava. Nicmene i tady se najdou perfektni sceny, Hrusinsky opet genialni a tentokrat stoji za zminku Marvan. Konec filmu je docela otevrenej a na cesky pomery je valka natocena slusne, takze je skoda, ze nevznik dalsi dil. Lepsi 4*. (18.02.2008)

Klasické hlášky v podobě: Pane Vachmajstr vy ste hlava! Proto jsem tady v Putimi taky velitelem ne! Oni zůstanou až do smrti jen závodčím! Protože maj místo hlavy kokosovej vořech! Jdou se podívat ven, fláká se tam nějakej votrapa, jdou. Jdou sem, Pejzlarko..Ta o placeným informátorovi v podobě nedouka Pepka Vyskoče, Vědí pendrek a chtějí se jen vytahovat! aj. Jedna lepší než druhá a jeden díl lepší jak druhej, těžko uvěřit tomu že je dnes tomuto stále svěžícímu filmu už skoro padesát let, a stále ale má co nabídnout a jeho hlášky se stali téměř kultovními. Byli to tenkrát všechno stejně páni herci a všechny role ať už od té největší až téměř po tu epizodní byli do puntíku geniálně zahrané. Myslím si že vznikl jako celek dodnes nepřekonaný Švejk a že ho tenkrát nemohl zahrát a ani napodobit nikdo lépe než právě R.Hrušinský který byl navíc ještě skvěle interpretačně zdatný a obratný. Není žádným tajemstvím že R.Hrušínský dokonce kvůli této roli, musel povinně nějaké to kilo navíc přibrat aby byla výsledná podoba ještě efektivnější.Měl to údajně dokonce přímo nakázané.. (21.10.2006)