Reklama

Reklama

Obsahy(1)

„Poslušně hlásím, že jsem opět zde!“ – tak se vám znovu představí Josef Švejk. Setkáte se s ním při cestě na frontu i přímo v bojové linii. Můžete sledovat slavné Švejkovy vlakové příhody na jeho cestě k marškumpanii do Českých Budějovic, putimskou anabázi a jeho odjezd na frontu. Nechybí Švejk jako falešný ruský zajatec, ani scéna, v níž je poručík Dub přistižen ve veřejném domě… Rok po velkém úspěchu Dobrého vojáka Švejka natočil režisér Karel Steklý další příhody tohoto hrdiny. Ze slavného románu Jaroslava Haška opět vybral nejcharakterističtější historky. Vedle vynikajícího Rudolfa Hrušínského v titulní roli se vám i tentokrát představí řada výborných českých herců – Svatopluk Beneš, Miloš Nedbal, Jaroslav Marvan, Jaroslav Vojta, Fanda Mrázek a František Filipovský. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Recenze (324)

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Nepřekonatelný film, kterému se podařilo na plátno převést Haška tak, že by se u toho asi i on lámal smíchy. Ať jsem to viděl poprvé, podruhé, potřetí..., stále dokola a dokola jsem se nemohl dost vynasmát všem Švejkovým kouskům, řečem a samozřejmě i nepřeberné spoustě dalších skvělých postav, které se ve své směšnosti a rázovitosti doslova předhání. Nelze než vyzvednout především osazenstvo putimské četnické stanice v čele s Jaroslavem Marvanem, jež nádherně dokládá český vztah k císařpánovi a celé staré dobré monarchii. Neprávem nepřipomínaná a opomíjená je pak též již ne tak úsměvná, ale náramně ilustrující maďarská role Vlastimila Brodského. ()

novoten 

všechny recenze uživatele

Zatímco první díl ještě chvílemi relativně úspěšně pobavil v satiře a nadhledu a ztrácel body hlavně tím, že "chytrost" hlavního hrdiny byla často spíše vyčůraností, druhý už se v humoru zmůže jen na ty nejnižší útoky. Kdo má být vtipný, ten huláká na celé kolo, vypije litry alkoholu, sežere na co přijde - nebo tyto činnosti rozličně kombinuje. Jazyk Jaroslava Haška je příjemný, ale v téhle humpolácké formě nemám daleko k tomu ho zatracovat. ()

Reklama

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Klasické hlášky v podobě: Pane Vachmajstr vy ste hlava! Proto jsem tady v Putimi taky velitelem ne! Oni zůstanou až do smrti jen závodčím! Protože maj místo hlavy kokosovej vořech! Jdou se podívat ven, fláká se tam nějakej votrapa, jdou. Jdou sem, Pejzlarko..Ta o placeným informátorovi v podobě nedouka Pepka Vyskoče, Vědí pendrek a chtějí se jen vytahovat! aj. Jedna lepší než druhá a jeden díl lepší jak druhej, těžko uvěřit tomu že je dnes tomuto stále svěžícímu filmu už skoro padesát let, a stále ale má co nabídnout a jeho hlášky se stali téměř kultovními. Byli to tenkrát všechno stejně páni herci a všechny role ať už od té největší až téměř po tu epizodní byli do puntíku geniálně zahrané. Myslím si že vznikl jako celek dodnes nepřekonaný Švejk a že ho tenkrát nemohl zahrát a ani napodobit nikdo lépe než právě R.Hrušinský který byl navíc ještě skvěle interpretačně zdatný a obratný. Není žádným tajemstvím že R.Hrušínský dokonce kvůli této roli, musel povinně nějaké to kilo navíc přibrat aby byla výsledná podoba ještě efektivnější.Měl to údajně dokonce přímo nakázané.. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Pro přímé pokračování Dobrého vojáka Švejka Karla Steklého z roku 1956 platí do písmene totéž, co jsem napsal ve svém komentáři právě k první části této velkolepé filmové adaptace, tedy: Jak dalece může jakákoliv adaptace zkreslit a zdeformovat původní vyznění literárního textu, jak dovede posunout usazení charakteru hlavního hrdiny a postav, o tom nejlépe svědčí Poslušně hlásím Karla Steklého... Již Josef Lada svou vizualizací ilustracemi formoval a mírně transformoval charakterový typ Josefa Švejka. Rudolf Hrušínský (jistě v synchronizaci s Karlem Steklým a za asistence režimních ideových dohlížitelů) posunul zakotvení Švejka coby přesně nedefinovatelného a pregnantně nezařaditelného individua, lidského ducha, ať už ve své rafinovanosti či prostoduchosti, svobodného a až anarchisticky všehoschopného, jenž stojí proti vážnému majestátu aparátu a mašinérie instituce zvané válka, k Švejkovi bodře lidovému, s dobovým kolektivním rozměrem... Přitom literární předloha má úplně jinou kvalitativní úroveň - je až neskutečné, jak mimoděk tam Hašek spojil nespojitelné - humor s pacifismem a odporem k válce, alegorii s reálnými příběhy, vitalitu s absurditou a existenciální tíži doby, oslavu individua i sociální kritiku, vtip s vážnou a hlubokou výpovědí o jedné z nejstrašnějších etap lidských dějin, formální uvolněnost a zároveň dokonalost, vulgarismy i nádheru češtiny, naraci a realitu, úpadkový žánr pavlačových drbů a nejvyšší patra experimentální literatury... To vše ve Steklého filmové adaptaci sice také snad najdeme, ale vždy patřičně naředěné a rozmělněné, bez ostrých hran Haškova druhého plánu... (o velikosti Haškovy předlohy svědčí množství překladů i fenomén, který na základě této knihy vznikl, a koneckonců i fakt, že i těch filmových adaptací bylo více... ta Lamačova či loutková Jiřího Trnky ...a třeba Rakušané adaptovali Švejka také). Pravým kamenem úrazu v adaptování Haškova románu je jeho příznakový ,,narační tok", tedy Haškova cizelovaná a cílená metoda tvorby, stejně jako to dělal později Bohumil Hrabal a třeba také Jakub Deml ve svých denících a knihách... Je to jakési asociativní volné plynutí, analogie automatického textu surrealistů, jen s tou vědomou, racionální regulací... (že vznikl či odrážel ducha hospodských řečí je spíše mýtus). Hrušínskému se volné, asociativní řazení jednotlivých témat, postav a příběhů v řeči hlavního hrdiny podařilo ,,uhrát" a Švejkův typický řečový proud volně odráží ducha knihy. Za povšimnutí stojí také nově se objevující humanistický rozměr hlavního hrdiny... Jakožto v režimní a režimem jednoznačně protěžované filmové produkci měl režisér k dispozici kompletní dobovou hereckou špičku, neomezený výběr exteriérů i interiérů a finančních prostředků, vznikl tedy velkofilm, jenž v dnešních časech nemá v našem prostředí obdoby... a povedl se. Jako jeden z mála snímků 50. let není zatížen primárním cejchem doby a ideologickou vyčpělostí. Už jen za to si zaslouží vysoké ohodnocení... Zkrátka Poslušně hlásím - vynikající a nestárnoucí komedie patřící do zlatého fondu československého filmu... ()

B!shop 

všechny recenze uživatele

Druhej dil se sice nese ve stejnym duchu, problem je, ze jsou tu prodlevy mezi jednotlivejma scenkama, takze uz to neni takova zabava. Nicmene i tady se najdou perfektni sceny, Hrusinsky opet genialni a tentokrat stoji za zminku Marvan. Konec filmu je docela otevrenej a na cesky pomery je valka natocena slusne, takze je skoda, ze nevznik dalsi dil. Lepsi 4*. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (16)

  • Na začátku filmu jsou ve vlakovém kupé dvě sedačky se stejným číslem 33. Na jedné sedí generálmajor von Schwarzburg (Miloš Nedbal), na druhou si ze sedačky 34 přesedne Švejk (Rudolf Hrušínský). Nadporučík Lukáš (Svatopluk Beneš) sedící naproti pak má nelogicky číslo sedačky 235, ačkoliv číslice ve vlaku na sebe běžně navazují. (velkyvezir)
  • Při popíjení na četnické stanici mění láhev kontušovky na stole svou polohu. (Duoscop)
  • Ve 35. minutě shodí Flanderka (Jaroslav Marvan) z lampy na stole skleněný cylindr. V dalším záběru je ale zase nasazený na lampě. (Duoscop)

Reklama

Reklama