Kukačky

Série 1 - Trochu bych to zkrátila, rozuzlení hlavní zápletky mi přišlo přece jen trošku těžko uvěřitelné (ale fakt jen trošku), podobně jako to, jak se uzavřely některé další dějové linky (Marcela a výběr jejích partnerů, to, jestli Tereza s Martinem spolu zůstanou či ne). Ale zejména za skutečně vynikající herecké výkony všech zúčastněných, včetně dětských herců (a že děcka bývají v našich filmech a seriálech docela často problematická) a také velice příjemnou doprovodnou hudbu trochu přihazuji a pět hvězdiček a 85 % tomu nakonec dám. Zase jednou povedená domácí série. Série 2 - Aspekty, které mi vadily už u jedničky, se ve dvojce několikráte znásobily (např. některé postranní zápletky a často vážně nepochopitelné chování postav mě už vyloženě iritovaly). Zejména to bylo opravdu šíleným způsobem natahované, dlouho jsem takový extrém nezažila. To, co bylo nakonec řečeno ve 13 pocitově někdy až úmorně dlouhých dílech, se dalo sdělit tak za dvě hodiny a nebylo by co řešit. Dalo by se to celkově shrnout jako zbytečně nastavovaná kaše původně velmi zdařilého projektu. Díky stále výborným hereckým výkonům a silnému ústřednímu tématu se druhá řada Kukaček dala nějak absolvovat a místy se u toho člověk dokázal např. i dojmout (i když to na ty city často podle mě působilo už dost prvoplánově). Trojku už by bylo ale asi fajn nenatáčet nebo si to celé tvůrci mohou také pokazit úplně. Trochu se ale, vzhledem k tomu, jak druhá série osudy Holcových a Kadlecových (ne)uzavřela, obávám, že někoho tu/ty další sérii/e natočit ještě napadne. Já už si ale asi hodně rozmyslím, jestli se podívám... 55 %. (02.04.2021)

S pokračováním Kukaček mám vícero problémů, které zřejmě shrnu v komentáři k celé řadě. Po zhlédnutí 10. dílu mi to ale nedá a musím si tu alespoň letmo odložit/zachytit něco z opačného soudku. A to konkrétně scénu, kdy Karel Olze popisuje, jak je pyšný na Jakuba a zároveň se stydí, protože má pocit, že s Tomášem to aktuálně tak nemá, nedívá se na něj stejně - dlouho jsem v žádném seriálu neviděla něco tak dojemného, křehkého a zároveň silného, dokonale zahraného. Klobouk dolů před Davidem Novotným, Sabinou Remundovou, ale samozřejmě i před scénáristou, režisérem, kameramanem a všemi dalšími, kdo se postarali o to, že jsme si mohli něco takového prožít a užít. Byť to byl vlastně na první pohled jen takový nenápadný okamžik, jeden z mnoha... (25.03.2023)