Den cvoka

Zajímavý pohled do nitra zajatce svých obsesí, s kterým jsem se mohla ztotožnit jen na úrovni zkušebních pokusů, týkajících se zamčených dveří, ale o tom to vlastně ani není (i když rovněž pochybuji, že by se bavili postižení, co mají denně na starosti podobný rozsah kompulzivních úkonů), takže pro jedny ne až tak dramatické a pro druhé ne až tak zábavné - zbývá třetí skupina, ta, která s gustem pronesenou, jadrnou nadávku v každé druhé větě s vděkem přijímá jako dokreslovací náhražku vtipných situací i konverzačních obratů, žel, mně je to na čtyři hvězdy kurwa málo. (30.06.2013)

"Teď jsem básník a píšu si verše." I já obřadně usedám k psaní komentáře, hrnek kávy, čokoládová tyčinka při ruce..."Uprostřed zahrady sedí královský pár." Rozptýlení. Zevnitř. Zvenčí. Nejde to! Kurwa! Přidávám jednu hvězdu po druhém zhlédnutí, protože jsem se dlouho při filmové komedii tak od srdce nesmála. (14.05.2008)

Miluju tenhle věčný optimismus, zapálení pro život a neutuchající touhu stále něco dokázat a nenechat se jentak něčím ( někým ) rozhodit...... :o) Komedie s notnou příchutí trpkosti a hořkosti, ale málo platné, nezbývá než rezignovat a nechat se čtyřiačtyřicetiletým Adaśem Miauczyńskim bavit. Syndrom vyhoření je svinská to věc..... (14.02.2011)

Marek Kondrat byl brilantní a Den cvoka je asi jeho nejlepší role. Jeden by neřekl, co všechno se může odehrávat v hlavě skoro padesátníka, totálně frustrovaného, snad jen s jednou světlou vzpomínkou ze svého života, která ho drží opravdu jen milimetr nad vodou. Vynikající satira o člověku, jehož charakter je tak těžko uchopitelný a přece v některých momentech tak blízký. Každý máme možná někdy ten svůj den cvoka, kdy nám všechno a všichni lezou na nervy. Jen pozor, aby náš život nebyl se vším všudy úplnou kopií Adaše, protože to by bylo fakt na mašli. Skvěle natočené, Poláci se skutečně vytáhli, jen s tím pejskem si to mohli odpustit. (20.06.2013)

Shlédnuto v době Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Vše mi přišlo tak trošku jako Příběhy obyčejného šílenstvá po Polsku. Hlavní hrdina bravurně ztvárněný Markem Kondratem celý film z obrazu prakticky nesleze, k tomu Nás provází svým originálním komentářem se svými vnitřními pocity a myšlenkami. Ne moc úspěšný básník trpící v životě svými každodenními temnými rituály, ovlivněn počítáním so sedmi a silnou obsedantní poruchou se běheme jednoho dne dostává do naprosto běžných ať už skutečných, či vysněných situací. Tyto minipříběhy jsou vesměs plné absurdních momentů a a divnopostaviček, které dějově nekončí vždy tak, jak by člověk předpokládal. Rozhodně se nejedná o žádnou vychechtanou komedii, jde spíše o úsměvný až lehce ironický počin. (04.04.2015)