Dámský gambit

(92%) Seriálový zázrak od netflixu je tady! Tentokrát vysoké hodnocení nelhalo, paráda! Nemám ve zvyku moc komentovat seriály, většinou spíš jen filmy. Ale u tohoto udělám výjimku. Zkrátka, zde bych asi divákům doporučil jednu věc. Pokud se vám nebude líbit první díl, nebo ho tak nějak zhodnotíte průměrně půl na půl, tak se do dalších epizod nepouštějte. Mě první epizoda naprosto pohltila. Sledovat prostředí sirotčince v 50. letech a to jak se malá, tichá holka učí hrát ve sklepě šachy a začíná být závislá na jistých prášcích, to se jen tak nevidí. Od dalších epizod tu sledujeme už velkou Beth, kterou bravurně sehrála Anya Taylor-Joy, kterou známe třeba z filmu Rozpolcený. Její herecký výkon je opravdu famózní, stejně jako její dobře napsaná postava. Bavily mě snad veškeré scény. Já osobně šachy nehraji, ale ty šachové turnaje byly prostě napínavé, že jsem sotva dýchal. I mimo tyto herní scény je tu spoustu prostoru ze života té Beth. Její závislost z prášků vyústí i na alkohol, který bude často kombinovat s těmi pilulky. Zaujal mě i vztah mezi Beth a její nevlastní mámou, která jí byla spíš vztahem jako starší sestra, se kterou měla společný jen ten alkohol. Najde se tu i několik silných momentů. Víc k tomu psát nebudu. Jen nevím, jestli bych uvítal další sérii. Zas, takhle mi to přišlo celé docela uzavřené, než aby se to začalo případně kazit. Určitě tento krátký seriál tvořený 7 epizody doporučuji. Ale jak říkám, rozhodující je první díl, aby divákovi sedl. (20.11.2020)

Jasně, není to "kvolity tývý", není to meta a extra společensky uvědomělé, genderově podvratné etc., ale je to jednoduše brilantně napsané, dramaticky poctivě vystavěné, elegantně natočené a výtečně obsazené / sehrané. V ranku mainstreamu tomu v současnosti může konkurovat tak The Crown, se kterou to sdílí podobnou lehkost a přístupnost, na které ale není nic banálního. Je to vystavěné podle klasického schématu zero to hero, ale s takovou mírou přesvědčivosti a promyšlenosti, že tomu předvídatelnost naprosto odpouštím. Prostě jsem s Beth šel jako s málokterým hrdinou v poslední době. (08.11.2020)

V druhé polovině to připomíná rozbíhavý film. Je to taková rychlá zábava. Godless měl však úspěch, a tak Franka nejspíš nic nenutilo pokusit se materiál obohatit - prohloubit postavy a jejich vztahy, nebo se víc soustředit na nahozená témata související s genderem hlavní hrdinky. Rozhodl se udělat seriál, který stojí a padá s tím, jaký má děj spád. A ten také není stoprocentní, některé rozjeté linky vyznívají do ztracena, například když Beth objeví novou stránku své osobnosti po setkání s dívkou jménem Cleo. Dámský gambit je navíc vyprávěn tak typicky, až to svádí vzpomínat, ve kterých hollywoodských filmech už jsme podobné scény, postavy a motivy viděli. Příběh o podceňovaném outsiderovi, který se pustí do disciplíny, v níž obvykle bodují jiní, a nakonec všechny převeze, kombinuje s příběhem o dospívání. V něm jde především o to, aby Beth uvěřila svým schopnostem - aby zvládla uhrát partie s velmistry i bez prášků a alkoholu. Měl hrdinka odrazuje pro svůj chladný, roboticky odtažitý projev , jenž podtrhuje její genialitu. Co naopak může překvapit, je způsob, jakým závěr vykreslí prostředí v Moskvě. Sovětský svaz je tu až na oficiální doprovod, který Beth dostává a snadno mu uteče, zemí sympatických přejících lidí, jež "umí hrát kolektivně", zatímco Američané se příliš spoléhají na individualismus. Je proto sympatické, že vzniklo dílko, ke se žena dostane nahoru díky pomoci kolektivu. (30.11.2020)

Nie je úplne ťažké ohurovať, obzvlášť keď zobrazujete šnúry víťazstiev. A tá záverečná časť to svojou gýčovosťou (a na pár miestach vyslovenou stupiditou) zráža, pretože šesť častí ten seriál vyzeral, že má ujasnené ciele, v skutočnosti sa ale celý čas iba držal pri zemi. A aj tak som bol na konci namäkko. Lebo ja som sem tiež prišiel za potešením. Trochu škoda, že šachové súboje - jak sú napínavé - tak sú točené pre nešachistov a miesto diania na šachovnici naháňajú ruky a pohľady hráčov. Kamera celkovo je ozaj vypiplaná. To jak opisuje nálady hlavnej postavy a pohybuje sa v priestore tam, kam “Kráľovná” zvažuje ťahy, si nezadá s výpravnosťou vojnových veľkofilmov. Postavy (najviac mi to vyniklo v štvrtej epizóde) majú prekvapivé charaktery a človek si ich obľúbi (čo opäť zabíja posledná epizóda svojimi slepými uličkami a vyťahovaním mŕtvol niekde z prdele. Nefunguje Jolene, nefunguje stará opatrovateľka, nefunguje hezoun a jeho previazanie vlastne s čímkoľvek v seriáli). Väčšinu faktorov nejakým spôsobom narúša posledná epizóda. Vážnosť a vyznenie, zmysluplnosť postáv, intelekt... Nemá to dosah vlastne len na vizuál, vynaliezavosť kameramana a výtvarnú stránku a všetky jej kontrasty bielej a čiernej, a odtieňov a nasvietenia vlasov a líčenia Joyovej postavy. A posledná scéna toho kostýmu na ošuntelom sídlisku je pastva pre oči. A Anya Taylor-Joy je s tým nevinným ksichtíkom dokonalá. (16.11.2020)