Dámský gambit

Silná střední hra, ale strašně slabé zahájení i koncovka. Dámský gambit mě zklamal svým začátkem, po kterém jsem si nebyl jist, zda tento seriál ještě budu sledovat, zaujal dějem ve svém jádru, ale příliš neoslnil závěrem. Je super vidět seriál, který se dokáže věnovat něčemu tak nudnému a někdy zdlouhavému jako jsou šachové zápasy. Samozřejmě tady absolutně nejde o genialitu jednotlivých tahů, ale hlavně o interakce mezi jednotlivými postavami a jejich okouzlení šachovým světem. To je to hlavní a to je to co funguje. Postavy samotné však za moc nestojí, děj je předvídatelný. Jako divák jsem navíc nedokázal ocenit ubíjející životní peripetie mladé Beth a už vůbec ne nezajímavý začátek v dětském domově. Fandit jsem Beth nedokázal, ale vášeň pro šachy, kterou spolu s ostatními kolegy sdílela se na mě jako diváka přenést podařilo. Velmi zdařila je i vizuální stránka, která velmi dobře pracuje se světlem a tóny, až to připomíná staré dobré filmy noir. Nakonec musím uznat, že mě pozitivně překvapilo zobrazení Ruska bez jeho přílišné démonizace. Závěrečné pomrknutí na diváka je trapné a celkové uzavření všech dějových linek strašně slabé a bez překvapení. Vyvrcholení podle manuálu trochu zklamalo, na druhou stranu ale přiznávám, že Queen's Gambit si v žádném momentu nehrál na to, že by byl něčím podvratným, ale s radostí a lehkostí využívá koleje, které před ním vyjelo spoustu jiných filmových děl. (30.12.2020)

(92%) Seriálový zázrak od netflixu je tady! Tentokrát vysoké hodnocení nelhalo, paráda! Nemám ve zvyku moc komentovat seriály, většinou spíš jen filmy. Ale u tohoto udělám výjimku. Zkrátka, zde bych asi divákům doporučil jednu věc. Pokud se vám nebude líbit první díl, nebo ho tak nějak zhodnotíte průměrně půl na půl, tak se do dalších epizod nepouštějte. Mě první epizoda naprosto pohltila. Sledovat prostředí sirotčince v 50. letech a to jak se malá, tichá holka učí hrát ve sklepě šachy a začíná být závislá na jistých prášcích, to se jen tak nevidí. Od dalších epizod tu sledujeme už velkou Beth, kterou bravurně sehrála Anya Taylor-Joy, kterou známe třeba z filmu Rozpolcený. Její herecký výkon je opravdu famózní, stejně jako její dobře napsaná postava. Bavily mě snad veškeré scény. Já osobně šachy nehraji, ale ty šachové turnaje byly prostě napínavé, že jsem sotva dýchal. I mimo tyto herní scény je tu spoustu prostoru ze života té Beth. Její závislost z prášků vyústí i na alkohol, který bude často kombinovat s těmi pilulky. Zaujal mě i vztah mezi Beth a její nevlastní mámou, která jí byla spíš vztahem jako starší sestra, se kterou měla společný jen ten alkohol. Najde se tu i několik silných momentů. Víc k tomu psát nebudu. Jen nevím, jestli bych uvítal další sérii. Zas, takhle mi to přišlo celé docela uzavřené, než aby se to začalo případně kazit. Určitě tento krátký seriál tvořený 7 epizody doporučuji. Ale jak říkám, rozhodující je první díl, aby divákovi sedl. (20.11.2020)

V nekončící lavině totálních balastů typu Kissing Booth velmi kvituju, když Netflix klouzá do serióznějších vod alá HBO, navíc v retro stylu a bez zabíjení. Nejlepší na celém seriálu je casting hlavní role. Anya Taylor-Joy si krade každou scénu pro sebe a dává to s prstem nose. S zbytkem obsazení už je to horší, většině ostatních herců chybí charizma a splývají, člověk si pamatuje akorát kovboje z Lásky nebeské (což teda mimochodem šachista s nožem u pasu je dost WTF). Scénáristé si dobře spočítali, na kolik dílů dokážou diváka zabavit, a tak seriál zbytečně nenudí. Westernové vizuální zpracování turnajů zápasů je oku lahodící A překvapivě musím i jako chlap ocenit úžasné kostýmy. Vtáhlo mě to a bavilo, i když mě šachy nikdy moc nezajímaly. A oceňuju na dnešní dobu skoro nečekaný konec. (02.12.2020)

Nie je úplne ťažké ohurovať, obzvlášť keď zobrazujete šnúry víťazstiev. A tá záverečná časť to svojou gýčovosťou (a na pár miestach vyslovenou stupiditou) zráža, pretože šesť častí ten seriál vyzeral, že má ujasnené ciele, v skutočnosti sa ale celý čas iba držal pri zemi. A aj tak som bol na konci namäkko. Lebo ja som sem tiež prišiel za potešením. Trochu škoda, že šachové súboje - jak sú napínavé - tak sú točené pre nešachistov a miesto diania na šachovnici naháňajú ruky a pohľady hráčov. Kamera celkovo je ozaj vypiplaná. To jak opisuje nálady hlavnej postavy a pohybuje sa v priestore tam, kam “Kráľovná” zvažuje ťahy, si nezadá s výpravnosťou vojnových veľkofilmov. Postavy (najviac mi to vyniklo v štvrtej epizóde) majú prekvapivé charaktery a človek si ich obľúbi (čo opäť zabíja posledná epizóda svojimi slepými uličkami a vyťahovaním mŕtvol niekde z prdele. Nefunguje Jolene, nefunguje stará opatrovateľka, nefunguje hezoun a jeho previazanie vlastne s čímkoľvek v seriáli). Väčšinu faktorov nejakým spôsobom narúša posledná epizóda. Vážnosť a vyznenie, zmysluplnosť postáv, intelekt... Nemá to dosah vlastne len na vizuál, vynaliezavosť kameramana a výtvarnú stránku a všetky jej kontrasty bielej a čiernej, a odtieňov a nasvietenia vlasov a líčenia Joyovej postavy. A posledná scéna toho kostýmu na ošuntelom sídlisku je pastva pre oči. A Anya Taylor-Joy je s tým nevinným ksichtíkom dokonalá. (16.11.2020)