So weit die Füße tragen
Biele peklo
As Far as My Feet Will Carry Me
As Far as My Feet Will Carry Me
Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a německý nadporučík Clemens Forell odjíždí vlakem z Bavorska na východní frontu. Na nádraží se loučí s rodinou a manželka mu přitom sdělí, že čekají další dítě. Forell slibuje, že se do vánoc vrátí, ale místo toho je jako válečný zajatec v Sovětském Svazu odsouzen na 25 let nucených prací v Gulagu na nejvýchodnějším cípu Sibiře. Forell s mnoha dalšími německými zajatci je transportován vlakem v nelidských podmínkách na Sibiř a dopraven do Gulagu, kde těží v dolech. Již po příchodu do Gulagu je konfrontován se zástupcem velitele Gulagu. Forell vzpomíná na svoji rodinu a když se mu naskytne příležitost k útěku, využije ji. Byla to však nastražená léčka a Forell i ostatní vězni jsou za to tvrdě potrestáni. Forellovi se však záhy naskytne další příležitost k útěku a to díky pomoci německého doktora, který zde ošetřuje nemocné a raněné. Pomocí něj se mu útěk podaří a pro Forella tím začíná strastiplná pouť přes celou Sibiř domů. (retrix)
(více)Recenze (334)
Bílé peklo má velmi svižný začátek ale bohužel se moje předtucha , že to tak nezůstane stala pravdou. Stopáž je prostě moc dlouhá na to, aby zabavila diváka na celých 158 minut, ale na druhou stranu...čekat na ten závěr se určitě vyplatí:) ()
Strašná škoda toho konce...celý film je v podstatě o snu zvovu spatřit svou rodinu...a odflákne se to v půl minutě jedním objetím? To mě zklamalo...jinak docela drsný příběh. ()
Sice jsem u sledování Forellovy strastiplné cesty neměl stažené svěrače, je to i tak hodně slušná podíváná. Navíc když se kouknu na zemi původu, tak se v mém případě jedná o nečekaně příjemné překvapení. Nicméně scénárista to se svou snahou udělat příběh více "filmovější" trošku přepísk a nasekal tam několik modelových dramatických situací, kterými (aspoň u mně) ubral snímku na jeho největší devíze-autentičnosti. ()
Silný námět na velký film o důstojnosti, lidské svobodě a nevzdávání se-výsledek však je sklamání na celé čáře. Zpracování je hodně nevýrazné, tento film byl nad režisérovi síly. Herecké obsazení je taky nevýrazné...prostě celý film je strašlivě nevýrazný (třikrát to slovo snad stačí.-)). Navíc se má odehrávat podle skutečných událostí. Nepochybuji, že je to možné (lidské bytosti dokáží s pomocí vůle i nemožné věci), ale jak je to podané v tomto filmu se mě to moc nezdá. Celkově je Bílé peklo průměrným snímkem, jehož kvalita kolísa od trapnosti (idilické Německo a dcerunka co stále čeká na tatíčka) k průměru a místy k silnému zážitku (hlavně úvodní cesta na Sibiř, setkání a pomoc od žida). ()
Nemecky vojak je zajat sovetskymi slozkami a posleze prevezen na dalekou Sibir do nechvalne znamych taboru nebo-li gulagu. Jeho nasledna snaha o utek je jako boj s vetrnymi mlyny a kdyz se mu utek za pomoci kamarada-doktora podari, ceka ho jeste urputnejsi cesta za svobodou nez si kdokoliv z nas dokaze predstavit. Schopnost lidi udelat jinemu cloveku ze zivota peklo v podobe utrpeni s nejvetsi moznou mirou zpusobene bolesti nezna mezi a tento skutecny pribeh bud toho priznacnym dukazem. Navic vytribene a presne herectvi dela z tohoto mene znameho filmu jedno z nejzasadnejsich del nemecke kinematografie poslednich deseti let, kdy pominu tvorbu (Tom Tykwer a Fatih Akin). 75% ()
Bílé peklo se mi tu v různých DivX verzích válí už léta. K projekci mě vyprovokovala a)levně obstaraná trafiková originálka, b)přítelkyně s lehkou úchylkou na filmy o náccích, c)kombinace shlédnutí Útěku ze Sibiře a bratrova hodnocení, že je Bílé peklo lepší. Souhlasit jsem – musel (i když myslím, že shlédnutí čehosi na způsob „původního Weirova sestřihu“ by můj názor možná změnilo). Oba filmy spojuje nutně se vkrádajícícké divácké pochyby, zda je něco takového možné (alespoň u Weirova filmu je podložené, že nikoliv; ne že by to na sugestivnosti obou no-road-movies něco ubralo) a mytická síla vyprávění o putování. Cca 160 minut stopáže, kdy událost střídá událost, zpracuje diváka tak spolehlivě, že už ho někdy v ve třetině filmu jednoho v křesle zebou nohy a nutí ho mávat rukama a zasvěceně radit protagonistovi jak dál. Režisér a scénárista (na rozdíl od Weira) nechávají hlavního hrdinu trčet v lágru dost dlouho na to, aby měl útěk řádný katarzní účinek i za těch okolností, že uprchlíka v okolí tábora nečeká nic než zmrzlá tundra. Za jedna je dle očekávání obligátní „příroda“, což je ale v žánru pokládáno za samozřejmost. Na druhou stranu filmu trochu podráží nohy skutečnost, že tvůrci jakoby nevěděli, jestli chtějí být dokumentární, anebo se poddat pokušení vyrábět Odysseu (v tom měl Weir nejspíš jasno). Příběh nakonec není ani tak drsný, jak by věrohodnost cesty přes CCCP vyžadovala (jsme svědky odpravení jediného by-standera a všechno jde po všechna ta léta na cestě tak nějak hladce), ani tak „pohádkový“, jak si alespoň moje gusto žádalo. Předkládaný kompromis přinejmenším mně nehoví. Některé ze situací, v nichž se hrdina nachází, budí svou nepravděpodobností oproti navážno režírovaným (potyčka s úhlavním nepřítelem na nádraží) rozpaky. ()
Bílé peklo, aneb jak němci vrací útok amíkům na poli kvalitních filmů o 2. sv. válce. A protiúder to není špatný, sugestivně natočený a autenticky zdařilý. Žádný výstřel do tmy, ale přesné poselství. Po shlédnutí se člověk minimálně zamyslí a objektivně zjistí, že i nácek zaslouženě trpěl, faktem zůstává, že něco takové se klidně i stát mohlo. Povedená sněžná revue. ()
Drsný příběh o instinktu přežít. Skvěle rozjetý příběh ale v druhé půlce silně kolísá v tempu. A kritizovaný konec mi v žádném případě nevadil - kdyby film skončil jinak než setkáním s rodinou, popřela by se veškerá motivace Clemense k útěku. ()
Možná skutečně hodnotný a hluboký film, který z velké části táhne dolů neuvěřitelná zdlouhavost a nudné pasáže. I když jsem viděl hodně horších filmů, tak jen u mála z nich bylo tak težké vydržet až do konce. ()
Hned ze začátku, kdy náš ústřední nacista-chytrolín maluje lžičkou na omrzlou stěnu vlaku Sibiř a dodává, že "malá je tady každá řeka kratší než tisíc kilometrů", se v člověku něco sevře a toto zkousnutí (přes značně dlouhou stopáž) nepustí lehce. A nebo taky neokoukaný megalomanský nápad z neokoukaného konce zeměkoule s podivnými intermezzy v německém kostele a značně přepísknutým koncem. Hodně dobrá věc. ()
Německé filmy nemám moc ráda, ale tento se mi celkem líbil, přestože v něm najdeme pár chyb. Například to, jak Clemens na íránském velvyslanectví náhodně potká svého strýce a našly by se i další. Film je navíc dost natahovaný a ten dojemný konec mi také příliš neseděl k danému žánru, myslím si, že na tom mostě to mělo skončit, ale celkově se mi to líbilo, takže případné nedostatky beru s nadhledem. Pro mě je to strhující drama o odvážném vojákovi, který v krutých podmínkách sibiřské divočiny absolvoval strastiplnou cestu domů ke své rodině. ()
Dokad se brodil nehostinou sibiří v úžasu jsem hleděl do obrazovky. ()
Perfektní smutný film o skvělém a nezapomenutelném dobrodružství.Film je skvělý a neuvěřitelný že se film skutečně stal.Tři roky chodit po ruské Sibiři skoro bez jídla a pití to je opravdu dost drsné.Film se vážně povedl ze všech stran a opravdu mě svým koncem moc dojal.88% ()
Dlouho mě od zhlédnutí tohoto filmu odrazoval jeho český název. Když jsem se k filmu konečně dostala, zjistila jsem, že původně se samozřejmě jmenuje jinak (chápu, že původní název nelze zcela přeložit do češtiny, ale překladatelé knihy se s tím vyrovnali podle mého názoru líp). Hlavní přínos tohoto filmu vidím v tom, že mě nalákal k četbě knihy Josefa Martina Bauera "Kam až mě nohy donesou", které bych si asi jinak na dnešním přesyceném knižním trhu nevšimla, a upozornil na téma ruských gulagů, které se ve filmech příliš neobjevovalo. Film je "skutečnou" (o tom, jak moc je asi skutečná píše více autor ve zmíněné knize) událostí spíše inspirován, to bylo pro filmové zpracování jistě nutné. Tvůrci se však vydali cestou přibarvit ho poněkud pohádkově a i křesťansky (ani jedno z těchto zaměření mně osobně nevadilo, ale příběh jako takový to samozřejmě dost posunulo). Mně se filmový výsledek líbil (oslovil mě víc než o 10 let mladší Útěk ze Sibiře), ale ještě víc mě oslovilo "původní" nepřikrášlené knižní vyprávění. Nemyslím si, že by tento film či jemu podobné mohly řešit otázku kolektivní německé viny či viny (a trestu) osobní, to bychom po nich chtěli příliš mnoho. Stačí, že kladou otazníky (a ty jsou ve filmu oproti knize zvýrazněny). Spolu s filmem Útěk ze Sibiře stojí určitě za vidění a obě knihy za přečtení a vše pak za zamyšlení... Zajímavé komentáře: Isherwood, Djkoma, Lavran, Amper01, jatamansi, monolog, gudaulin, Boss321 ()
"Nečiň druhým to, čo nechceš, aby iný robili tebe" aj týmto mottom by sa dal výstižne nazvať tento film. Mladý napdporučík nemeckej hitlerovskej armády odchádza na východný front a po porážke nacistov zostáva v Rusku ako zajatec. Na vlastnej koži zažíva strastiplnú cestu vlakom až do gulagu, kde to vypadá rovnako ako v Treblinke. Ku nemcom nechová nik zhovievasť a na vlastnej koži musia zažiť to čo oni robili druhým. A to len zato, že pár vyšinutých hláv napadla Poľsko a následne zdevastovala Európu. Príbeh sa prudko rozbieha a Clemens Forrel sa z nádražia dostáva do vláčiku do samotnej prdele ZSSR. Ďalej len Aljaška a západná Európa ďalej ako do pekla. Predsa len sa mu podarí útek a mi môžeme sledovať jeho cestu cez tajgu, strednú Áziu stále bližšie a bližšie ku svojej rodine. Film je asi to najlepšie čo som videl od germánskych tvorcov. Je to napínavé, krásne, drsné. Z Forella sa stáva počas jeho pochodu Bear Grylls a zisťuje čo musí človek žijúci v prírode ovládať. Občas má šťastie, ale až také, že už len kvôli tomu som začal veriť, že proste sa mu to musí podariť. Škoda toho prehnane emotívneho záveru, ale aj napriek tomu ma film doslova pohltil. Na to, že má 158 minút mi prebehol enorme rýchlo. A udržal ma v pozore počas celej doby. ()
158 minut si člověk uvědomí jen, než do toho jde a pak až to skončí. Velký příběh o nejen fyzické, ale i duševní síle jednoho člověka. Krutosti války tady nemá smysl rozebírat a necítit s ním jen proto, že to byl Němec nepřichází v úvahu. Přežít "bílé peklo" je skoro nemožné a jestli je příběh skutečně podle skutečné události, klaním se hrdinovi, jež tuto pouť za svým starým životem absolvoval. Co se filmuj týče, nemám moc, co bych vytkl. Herec zvolen dobře, prostředí gulagu se taky moc dobře povedlo. Atmosféra silná, opravdu člověk při sledování nevnímá čas, proto si film může dovolit přes dvě a půl hodiny. Postava neúnavného pronásledovatele se mi taky líbila. Závěrečná scéna jejich nemalého souboje měla opravdu sílu. Není to žádný velkofilm, ale šíří velkou myšlenku. Kdybych nevěděl, že je to z roku 2001, tipoval bych někde 70. - 80. léta. Dobře si s tím pohráli. Já jsem spokojen! ()
Pohľad na dozvuky Druhej svetovej trochu inak. Nacista, nadporučík dáva zbohom rodine a putuje naprieč bielym peklom do spárov červeného zajatia. Z padúchov sú zrazu klaďasi, zo zachráncov zas sadistické svine. K tomu všadeprítomný mráz a intenzívne vyčerpanie, ktoré divák prežíva spoločne s hlavnou postavou. Zastávka u miestnych domorodcov s romantickou vsuvkou bola možno navyše, ale inak výborná sebareflexia z nemeckých končín. ()
silny pribeh z nemeckej produkcie ()
Perfektní podívaná, člověk se nenudí ani na minutu, film je o to zajímavější, že je podle skutečné události. 5 * je zde zasloužených. ()
smutné, bolestivé, krásne ()