Dogville
Dogville
Dogville
Dogville
Dogville
Dogville
Dogville
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Anthony Dod MantleHrají:
Nicole Kidman, Harriet Andersson, Lauren Bacall, Jean-Marc Barr, Paul Bettany, Blair Brown, James Caan, Patricia Clarkson, Jeremy Davies, Ben Gazzara (více)Obsahy(2)
Další z variací na téma lidské dobroty a zla od kontroverzního dánského režiséra Larse von Triera s Nicole Kidman v hlavní roli. Děj se odehrává v Dogville, bohem zapomenutém městečku někde v americkém Coloradu. Sem přichází Grace hledat úkryt před gangstery, kteří ji pronásledují a chtějí zabít. Místní intelektuál a spisovatel jí poskytne ochranu a přesvědčí obyvatele městečka, aby uprchlici přijali. Za jejich pomoc se jim má odvděčit domácími pracemi. Situace se však pro Grace komplikuje, když gangsteři zachytí její stopu až v Dogville. S rostoucím nebezpečím začínají obyvatelé městečka klást stále vyšší nároky na Gracein dík. To, co se zpočátku jevilo jako velkodušná pomoc, se postupně mění na využívání. Trier se při tvorbě filmu nechal inspirovat Trojgrošovou operou Bertolta Brechta, celý děj zasadil do ateliéru s minimem kulis, kde vytvořil stylizovaný fiktivní svět na psychologické přesvědčivosti charakterů a jejich hereckém ztvárnění. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (656)
Tak takovýto film jste ještě zaručeně neviděli. Tohle je vážně mimořádné, místy mimořádně absurdní, ale dokonalé. ()
ešte som nič podobné nevidela, všetko tu už bolo spomenuté, od posolstva cez neexistujúce steny na domoch a pod.....ja môžem jedine povedať že sa mi páčilo a odporúčam pozrieť.....vysoko kvalitný film, a veľmi veľmi osobitý.... ()
Psychologická studie lidských charakterů s hodnotícím komentářem plná hutných myšlenek, sžíravosti a syrovosti. Film „okleštěný“ na dialogy a čistou konfrontaci postav s hlavní ženskou postavou. Všechny mozaiky lidských charakterů, obnažené na pódiu plném bílých čar, bez zdí, podtrhující svojí minimalistickou podobou černými konturami vše, co je napsáno ve scénáři a vytváří tak jeden z nejpůsobivějších a nejdrsnějších pohledů do světa lidských povah, psychiky a svědomí. Přímý film, který jde k jádru věci bez ostychu, bez obalu, bez iluzí a nebojí se couvnout. Výjimečný divácký zážitek i díky naprosto brilantním hereckým výkonům hlavně Nicole Kidman a Paula Bettanyho. Dogville je sice točený s jakýmsi chladným odstupem, ale ve výsledku vyvolá tolik emocí a otázek jako ty nejlepší dramata, mezi které Dogville právem patří. 100% ()
Také tento snímek Larse von Triera hodnotím s odstupem několika let, i když odhodlání prolomit vlny trvalo déle… Opět jde o Mistrovsky zvládnutý opus. Filmové podobenství o trpkém údělu Ježíše Krista, jenž po svém příchodu mezi lidi na sebe bere jejich hříchy, je tak dokonalé, jak jen může být – jak neotřelou formou, tak hlubokým obsahem. Jeho (její!) utrpení se zdá být nezměrné a nekonečné, avšak jednoho dne přece skončí – a nenapravitelným důsledkům vlastních (pře)činů neunikne nikdo - přesně v duchu starozákonního (a věčně platícího): oko za oko, zub za zub...Modlitba na plátně, zdánlivě nezfilmovatelný Otčenáš, staví diváka před karmickou ozvěnu jeho vlastních skutků…Je mi proto poněkud líto těch, kteří se u tohoto filmu nudili(?) – inu: mají oči a nevidí, mají uši a neslyší... Standing ovation pro Nicole Kidman...! ()
A milé děti, jaké z toho plyne ponaučení? Pokud si myslíte, že si ve společnosti šplhnete tím, že budete lidem kouřit penisy, tak se pletete a nikam nepostoupíte. Jen se to rozšíří mezi lidma, jak rádi si získáváte jejich přízeň hulením ocasů a budou to po vás chtít častěji a častěji až vás z toho bude bolet v hrtanu... No a v případě Nikolky je taky celkem fuk kolika pantáty se nechá podupat a nahradí jim jejich manželky, které si radši popřemýšlí nad tím, jak dobře vychovávají svoje děcka... Takže milé děti, pamatujte si, vždycky buďte k lidem upřímní, když je někdo kokot, tak mu to povězte, neprohlašujte o nějaké hnusné křídové čmáranici na podlaze, že je to krásný angrešt a hlavně si udržte svou důstojnost, abyste nebyly na prodej za odměnu na plakátu. Protože jinak se ve vás ta skrytá zášť nahromadí a dopadne to... no... špatně... ()
Jednoznačne krásny filmový zážitok. Režisér vedel presne, prečo tento film urobil takou divadelnou formou, chcel zvýrazniť postavy a chcel nechať vyniknúť hercov a príbeh. Podarilo sa....Nicole Kidman znovu ukázala, že pre ňu nie je problém zahrať čokoľvek. ()
Úžasný nápad filmování s minimem kulis a bez exteriéru umocňuje depresivní dojem drsného příběhu nešťastné Grace, která to nemohla mít jednoduché jakožto osoba "na obtíž" v americké vesničce, kde to za hospodářské krize neměl jednoduché nikdo. Ke konci filmu má divák takovou depresi a je mu Grace tak líto, že nenávidí všechny vesničany bez výjimky a po vyvrcholení filmu, které mu přinese radost a klid jen uspokojeně oddechuje a snaží se dostat do normální nálady. Chudoba z lidí lotry činí a mají-li osobu, které mohou beztrestně ublížit ... . Vynikající "zlý" Trier, vynikající Nicol, vynikající film. P.S. Měl by mít šest hvězd - tu šestou za nádherné "dokumentárně-dobové" titulky. ()
Fuj to mi bylo z toho hnusně. Bravo. ()
Klobouk dolů před všemi, kdo dokázali hrát mezi čárami na podlaze. Klobouk dolů před herci, kteří vytvořili postavy tak bezcitné. Klobouk dolů před úžasnou Nicole Kidman. Klobouk dolů před režisérem. Jde o úžasný film, po jehož shlédnutí jsem na něj nemohl přestat myslet!!! ()
pěkné nápady, pěkná gradace, pěkná holka, stopáž, která se neodpouští... 3+ ()
Dobře.Fakt hodně dobře.Tohle musí být pro některé lidi jako facka ne-li kopačka do hlavy.I přes všechny cinkrlátka si řekla kiddo to co všichni.Což znamená,že tvoje vyjímečnost je v mojí řiti.Schválně!Najdeš ji?!!! ()
Jednoduše bezchybné, forma i obsah. Hlavně musím ocenit to, že režisérova fascinace násilím a sexem, zde není samoúčelná, jako u jiných jeho filmů. Je to jasná morální alegorie, s jasným poselstvím. ()
Vidět ještě min. 2x a pak se odvážim napsat plnohodnotný koment na tuto Trierovu triznu pro lidskou rasu. ()
Nakonec překvapivě silný café, po zhlédnutí Manderlay jsem věděl, co od Dogville očekávat, dokonce se to i vyvíjelo předvídatelně, ale ten závěr byl pro mě naprosto z cesty, prostě se ten příběh tvůrcům vymkl z rukou ()
Zeby von Trier zacinal byt moj oblubeny reziser? Tak jednoduche a pritom tak genialne. Prve, co uputa, je forma, ktora je skor divadelna ako filmova, napriek tomu vytvara na platne zaujimavy efekt. Samotny pribeh je rozdeleny na kapitoly, kde sledujeme pomale, ale radikalne premeny. Alebo to len po cely cas driemalo vnutri a von Trier nam chce naznacit, ze neexistuje ziadna zmena a vsetci ludia su rovnaki? Paci sa mi, do akych hroznych situacii stavia svojich filmovych "hrdinov". Tesim sa na jeho dalsie filmove pociny. ()
Dogville je 100% jiný zážitek. Fúze divadla a filmu, minimalistického pojetí a maximálního vtažení do emocí hlavní hrdinky, jakési lehkosti ve vyjádření psychologie jednotlivých postav a tíživé atmosféry z celé té podivné parády. Nicole Kidman mě znovu přesvědčila, o svých hereckých kvalitách. Tahle role jí sedla jako ulitá; parádně v ní uplatnila svojí schopnost zprostředkovat emoci, "aniž by vlastně hnula brvou". Lars von Trier je pošahaný a svým způsobem geniální šikula, na co sáhne, to smrdí velmi netradiční zábavou, o jejímž obsahu se dá dumat i měsíce a roky po shlédnutí. ()
Asi jeden z najlepších filmov čo som kedy videl. S počiatku ma rozčuľovala správanie hlavnej hrdinky, ktoré bolo neznesiteľne blahosklonné. Vlastne všetky postavy mali silne vyostrené charaktery, na čo som si musel asi tretinu filmu zvykať. Tá bola najnudnejšia. Avšak čím viac sa film rozbiehal, tým si ma dostával viac a viac. Cítil som súcit, znechutenie i mnohé ďalšie. Uvažoval som či sú vo filme schované nejaké odkazy, metafory a skúšal predpokladať ako film skončí. Skončil podľa očakávania (asi 4 varianty ma napadli popravde), avšak chýbajúce prekvapenie vynahradil rozhovor Grace s otcom, ten ma dorazil. 5* Tier dokázal natočiť skvelý film aj s absenciou stien:) ()
Konečně jsem se k Dogvillu odhodlal a podíval se na něj. Vzhledem k tomu kolik let mi to trvalo, tak tu nebudu psát o formách a obsazích, jako asi skoro každý to tu už udělal. Popravdě konečně jsem byl schopný být na Trierově notě, narozdíl od Melancholie tu audiovizuál nehraje tak rádoby fajnovou roli. Všechno je to o hercích a o sdělení. Ono je vlastně docela jasné jak to dopadne. Podstatné ale jsou 2 věci - proměny postav a jejich chování a pak důvod proč k tomu došlo. Velmi trefné a na svou stopáž velmi akorátní. To, že se to celé odehrávala "v jedný velký černý místnosti" je úplně putna. Každopádně pokud někdo čekal jiné ukončení či lepší pointu, tak si prostě imo vybral špatný film ;). ()
Divadelní film nebo jak to nazvat, ale paráda. Když nepočítám platy herců, tak náklady na film odhaduju tak na 12 korun (za elektriku). Od režiséra, který má na starosti Nymfomanku bych toto fakt nečekal. Něco takového jsem ještě neviděl a jsem si jistý, že už neuvidím. Nečekaně dost známých herců včetně Nicole, která byla výborná. Tři hodinky byly trošku moc, ke konci jsem se už moc nesoustředil (koukat přes den), ale samotnej závěr mě rychle probral a byl to fakt drsnej mazec. 81% ()
Související novinky
Zemřel herec Philip Baker Hall
Smutná zpráva z filmového světa. V úctyhodném věku 90 let zemřel herec Philip Baker Hall, známý z jeho mnoha vedlejších rolí i jako jedna z nejvýraznějších tváří své generace. Diváci si jej mohou… (více)
Zemřeli Robin Williams a Lauren Bacall
Dvě hollywoodské legendy během dvou dnů? Smutnější týden letos filmový svět ještě nezažil a snad už ani nezažije. Nejdříve jsme přišli o třiašedesátiletého komediálního génia Robina Williamse, který… (více)
Pomineme-li charaktery, fabulační momenty či formální aspekty, umožňující postavám a situacím mimořádně vyniknout, můžeme se shodnout alespoň na tom, že ústřední či alespoň nejvtíravější ideou je onen bravurně vyznačený vztah mezi bezbřehým odpouštěním a spoluvinou. Brilantní minimalistické provedení. Film ale nabízí víc, protože stopuje prvky třídně podmíněného meritokratického dělení, nastavujícího falešný obraz společnosti v dichotomii zasloužilého šosáctví a organisovaných škůdců na periferii. Jinými slovy, ptá se: co je to zločin? Přiměl mě zamyslet se opět nad vrchovatě nejistou zkušeností s otázkami etiky, jakož i příliš snadnou oblibou morálních postojů u lidí nikterak vynikajících disciplinou, samostatností či odvahou. Poctivostí není přizpůsobivé nadbíhání všelijak vštěpovaným schématům právě dominantního hodnotového vidění, není setrvávání v něčem, co nás svojí pomíjivostí samo bezohledně předbíhá, abychom nakonec frustrováni morálním podvodem podváděli sami sebe porušujíce všechna tato schémata ať už v soukromí, či s pokryteckými výmluvami, zlehčujícími naše činy okolnostmi, situacemi a privilegii. Zájmem poctivosti nemůže být samu sebe obětovat, vždy je obětována jen ze slabošského sklonu hlasu své poctivosti uniknout. Že o výchovou osvojených hodnotových prismatech pochybujeme, že je s nekompromisním analytickým zaujetím převracíme a nahlížíme úhly všemožných názorových východisek, a to tím spíše, čím masivnější je příklad jejich reálné vyprázdněnosti, je naopak nejtypičtějším příznakem toho, že hodnotový námět života bereme vážně a jsme již dostatečně zralí, abychom všechna intelektuálně dostupná řešení podrobili revisi a případně reformovali či zcela opustili, to podle jejich racionálního práva determinovat naše rozhodování. Jedině pak také koresponduje jednání s myšlením. Vůbec je pochybné a pomatené, jestliže někdo přirovnává morální rádobypravdy k pravdám fysikálním, historickým nebo logickým. Pravda fysikální, že po A při odpovídajících empirických parametrech následuje B (elementární fysikální informace), pravda historická, že po A následovalo B (komplexní fysikální informace s konsekvencemi čistě kasuistickými, odporujícími zatím všem libovolné pojetí pokroku kardinalisujícím theoriím o pravidelnosti dějinného vývoje, tedy informace vyjadřující exaktně zatím nepostižitelný moment v nadstruktuře fysikálna), a pravda logická, že z A nutně vyplývá B (formální funkce), tedy obecně VĚDECKÉ KONSTATOVÁNÍ, je přece něco úplně jiného, než ESTHETICKÝ NÁROK, v jehož režii je způsobu existence imputován jakýkoli morální soud: nevyhnutelná subjektivita a pluralita přání proti dané objektivitě stavu. Blumenberg (Paradigmy k metaforológii, Bratislava, Kalligram 2015) pak oprávněně konstatuje, že absolutisujeme-li metaforu, zakládáme půdu ideologického fanatismu a fakticky jsme střízlivosti dál, než pracujeme-li s metaforou vědoměji, z kteréžto posice také Bělohradský v duchu postmodernistické důslednosti upozorňuje na to, co je to „pravda“ ve smyslu osobní zkušenosti, individuálního prožitku, POCITU (bratislavská přednáška Postsekulárna spoločnosť; Youtube), který je s to jakoby aktivisovat naši potřebu přehodnotit v dané chvíli postoj k životu. Šíření dojmu, že ve věcech mravních lze vycházet z týchž jistot a aplikacemi týchž pravidel dospívat k jasným instrukcím a že lze vůbec unifikovat původně někdy až exoticky vzdálené, každopádně konkurenční zájmy všech lidí na planetě kodexem jakýchsi tak či onak abstraktních totalitních dogmat, jen falešně nebo z hlouposti přirovnávaných k faktům a zákonitostem a odporujících logice fysiky, logice dějin i logice jako takové, vypovídá jen o záchvatu hlavy nebezpečně spokojené se svou intelektuální miserií. Soud o životě, morální soud o tom, jak by měl vypadat, je do nejkrajnějších fines týž, jaký je soud o uměleckém díle - je to soud vyrukující s podmínkami, za jakých má a za jakých už nemá prostě cenu. Těmto sentimentům a kýčům propadáme bez výjimky všichni. Mnohým právě tyto mechanismy ale zároveň slouží k podmaňování, když se ohánějí fantasmaty milosti a hrůzy jako malé děti kartami. () (méně) (více)