Pražská 5

V době, kdy značně slábnoucí režim dopřával filmovým tvůrcům větší tvůrčí liberalizaci, přichází na scénu nevšední tvůrce Tomáš Vorel s nezaměnitelně originálním režijním rukopisem, jehož satirické myšlenky skrytou formou popudlivý režim provokují. Vorel v pěti povídkách přichází do té doby s nepříliš viděnou experimentální formou na nahlížení (socialistické) společnosti. Do svého debut projektu angažuje především členy netradičních pražských divadel, s nimiž spolupráci nerozvázal ani v pozdější době. Vorel se tak moc chtěl odlišit od doposud viděného v oblasti filmů, až jsem měl pocit, že to přehání. Na konci osmdesátých let však přece jen přišel s nadčasovým pojetím, kterému paradoxně ublížilo jen nepříliš dobré načasování, tedy vznik filmu v době, která těmto experimentálním záležitostem nepřála. Na filmu se dají obdivovat zajímavé detaily a technika režie, kterou nikdo neznal a nikdo s ní do té doby nepřišel. Když však hodnotím celkový dojem, vychází mně z toho, že není úplně nejpříznivější. Především skladba povídek je poměrně nevyrovnaná, a to celkem vadí z hlediska divácké záživnosti. Rozhodně tedy nelze hovořit o tom, že bych se nad všemi povídkami bavil stejně a nadšeně. Slabší scenáristické výpadky zdatně kamuflovala přesně zvolená herecká garda, která v té době nebyla nijak protěžována, tudíž se ani neřadila k extra známým hercům té éry. A právě i oni si vydobyli svým originálním herectvím ostruhy na Vorlových, potažmo pozdějších Šteidlerových filmových projektech, jež byli přinejmenším ve svých začátcích režijně velmi neotřelí a svým způsobem novátorští. Vorlův film není z diváckého hlediska maximálně pohlcující, avšak pokud diváka zajímá netradiční skloubení herců a experimentální režijní formy, je to film, který tohle hledisko naplní měrou vrchovatou. Chaotické pojetí a menší záživnost je možná jen vedlejším nebo nežádoucím účinkem, který si každý divák, když bude chtít, individuálně odbourá sám. 60% (04.11.2014)

Divadelní senoseč. Jasně ohraničený okruh alternativních divadel - pražských. Mimóza, KoLoToČ, Vpčed, Křeč a Sklep. Je to jeden z nejlepších výtahů divadelní kultury vůbec. Tento filmový kompilát představuje poetiku jednotlivých souborů nejen díky brysknímu projevu Milana Schteindlera coby "vzdělaného" teatrologa. Vorel, voheň... (12.09.2006)

Velká škoda, že Tomáš Vorel k výborné (navíc nejfilmovější a ano, divácky nejatraktivnější) dvojici povídek Směr Karlštejn a Na brigádě nerozumně přilepil dá se říct záznamy divadelních představení, která mohou mít určité kouzlo naživo na prknech znamenajících svět, ale do kinosálů jednoduše nepatří, zvlášť když výstup divadla Kolotoč ani není příliš působivý a Oldův večírek je svými hrbolatými verši a neumělým přednesem herců až nesnesitelný. Zkrátka když se řekne Pražská pětka, vybavím si okamžitě kovboje Tomáše Hanáka zpívajícího o kývajících se pahýlech mezi zemědělsky angažovanými soudruhy ve Slepicích a hned poté zavzpomínám na jeden svérázný rodinný výlet na hrad, jenž je k lásce nevhodný. Na ten zbytek se mi už snad konečně daří zapomenout. 60% (02.06.2008)

Film Pražská 5 byl již ve své době netradičním umělecko-kulturním projektem nebojácně nastupující nové generace. A dnes působí jako zjevení, ke kterému se nedokážeme většinou ani přiblížit. Divácky nejatraktivnější je první a poslední část. Ale pouze ve spojení s dalšími třemi díly lze získat ucelený náhled na talentovanou komunitu v odlišnostech i propojenosti a semknutosti. Sarkasmus je vyjadřovacím prvkem, kterým tvůrci propojují svět umění s realitou a nespokojenost se stavem věcí nelze přehlédnout. Pantomimická skupina Mimóza se nebála zajít do extrému jízlivosti černého humoru. Ostřejší satirická groteska si nebere servítky a nenechává své protagonisty v poklidu a s každým mámením naděje přichází cyničtější výsměch. Útrapám marnosti kraluje David Vávra v roli vytrvalého otce rodiny. Zdatně mu sekunduje Eva Holubová v roli matky, David Prágr a Michal Prágr v rolích nezbedných synů, Michaela Pfeifrová v roli naivní dcerky, Tomáš Vorel v roli zvráceného skřítka a Zdeněk Běhal v roli standardizovaného socialistického hostinského. Výtvarné divadlo Kolotoč nezůstalo svému jménu nic dlužno a roztáčí specifickou vizualizaci siluet v kontextu i kontrastu běžnosti života. Jméno, které dodalo osobitou tvář uskupení, je Čestmír Suška. Recitační skupina Vpřed v satirické rytmice záměrného socialistického naivismu. Na nešvary života lze upozornit stylově a Zdeněk Marek v roli hotelového údržbáře Oldy nachází spásné a ucelené řešení. V socialistické poetice zaujme Radim Vašinka v roli pohodlného Oldova přímého nadřízeného, Alena Tesařová v roli pokojské s symbolu povrchnosti, principál souboru Lumír Tuček v roli Huga a čtyřlístek Miroslav Maruška, Radek Dočekal, Ladislav Platil a Ivo Kačaba v roli pokušení. Baletní jednotka Křeč se jeví moderně i z dnešního contemporary pohledu. S použitím techniky je výsledek efektní a svižný a svým jemným satirickým podtónem zapadá do celkové koncepce. Šimon Caban, hlavní postava sdružení, nemůže chybět. Ladné jsou tanečnice Lada Odstrčilová, Tereza Kučerová a Jana Krňanská a divákům zpříjemňují originální podívanou. Vše uzavírá slavné Divadlo Sklep se svou úderně romantizující parodií na nelichotivou režimní minulost. Opus má pět vrcholů: Tomáš Hanák v roli prozřelého trampa, Jana Kušiaková v roli uvědomělé vesnické učitelky, Radomil Uhlíř v roli žárlivého družstevního traktoristy, Jiří Vorel v roli předsedy družstva na počátku senility a Milan Šteindler v roli přesvědčeného a angažovaného vedoucího bohulibé socialistické brigády. Všechny díly pestrobarevné koláže se vyznačují dynamikou a jízlivou melodičností nesmlouvavého sarkasmu společenských reálií. Filmové dílo je pozoruhodné i po stránce umělecké a tvůrci ze společného základu čerpali ještě po mnoho dalších let. Bohužel, údernost a nespokojenost v noblesním tónu umění dnes povážlivě chybí a zmiňované neduhy oklikou celoplošně devastují nadání s neskrývaným výsměchem cynismu života. Kdy se to zastaví? (06.06.2017)

Ja som si neskoro uvedomil, že tento film je experimentálny a tie ja vobec nevyhľadávam, práve naopak, keď sa dá, tak sa im vyhýbam. Tento mi bol doporučený a tak som ho z nevôľou pozrel , ale už prvá poviedka, ktorá mi prišla ako groteska, ktorá sa chce len predviesť, že sa to dá aj takto, mi neprišla vobec vtipná, ale len nezáživná až otravná. Potom to pokračovalo totálne mimo mna až prišiel "Oldův večierok" a konečne som sa aj zasmial nad celou tou štylizáciou a prejavom. A jednoznačne to bola u mna najlepšia poviedka, ktorá je aktuálna aj v týchto časoch. Potom zase som len čakal na koniec a prišla posledná poviedka "Na brigáde " a ta ma bavila hlavne odľahčenou náladou a parodickosťou myšlienkových názorov tej doby.  Za tieto dve slušné poviedky som dal 2*, ale uvedomil som si, že na jedine na čo som sa medzi poviedkami najviac tešil bol rozprávač Milan Šteindler a , len kvôli jeho vtipnému podaniu som tento film nebral, ako utrpenie a dodatočne ešte jemu tu 1* prihodím. (14.06.2023)