Tři oříšky pro Popelku

Václav Vorlíček vzkřísil na plátně jednu z nejznámějších pohádek bratří Grimmů, čímž dal vzniknout jednomu z největších a nejzářivějších klenotů svého žánru na poli československé kinematografie (byť si Němci stále myslí, že jde čistě o jejich film). Tři oříšky pro Popelku mají vše, co by měla správná pohádka mít, a tvůrcům se podařilo všechny žánrové aspekty vytáhnout až na maximum. Vedle uvěřitelně napsaných postav se divák může kochat přenádhernou výpravou a kostýmy, přičemž vůbec nevadí, že již člověk dávno ví, jak to celé nakonec dopadne - v tomto případě ten šťastný konec neomrzí ani při opakovaném zhlédnutí. (27.12.2019)

Z těch nejprovařenějších českých pohádek mám tuhle společně s Pyšnou princeznou nejradši, i když o stupeň výš řadím skvosty S čerty nejsou žerty a Šíleně smutná princezna, které jsou myslím české (alespoň mé) povaze bližší... Přesto - Libuška je skutečně tou nejmilejší českou princeznou, i ten Trávníček je tady zajímavý a to je co říct... Tak jeď Goťáku, jeď!!!! "Kdepak ty ptáčku!" 80% (21.06.2006)

Po nedávnom prečítaní 20-stránkovej, priam čarokrásnej, diskusie k novej nórskej iterácii tejto československej klasiky padla v pléne istá Bluntmanova interpretácia s touto súvisiaca, niečo vo význame, že bola na tú dobu relatívne progresívna a borila vtedajšie konzervatívne konvencie. To si vysvetľoval tým, že mal princ údajne foot fetish, čo bolo údajne v rozpore s tradičnými hodnotami, alebo, že medzi princom a jeho dvoma prisluhovačmi panovali nejaké homosexuálne tendencie. Tak som si povedal, že v tomto smere poctím toto skarhané obdobie roka a do zlatého fondu československej kinematografie opäť nazriem a rovno aj preverím, ako moc Blunťoš po večeroch droguje (nič v zlom). Vo výsledku som nútený konštatovať, že žiadne princove alternatívne tendencie som nespozoroval a rovnako ani jeho záľubu v papaní nožičiek. Tiež sa nie úplne stotožňujem s mániou Čechov a Slovákov a ich pravidelnou selekciou tohto Vorlíčkovho diela na sledovanie počas záverov rokov, no na druhej strane po troch každoročných pokusoch pochopiť začínam trochu chápať. Nejedná sa o najmárnejší výplod pod slnkom a hoci je príbehovo nechutne debilný, určité filmárske kvality bez debaty nesie. Ale rozumiem, že ak za čias komunistického aparátu nič lepšie v telke nebežalo, dá sa na tom lipnúť a kultovo & iracionálne uctievať aj doteraz x) (x) (21.8.2018) (24.12.2020) (24.12.2021) (24.12.2022) (24.12.2023) (03.01.2023)

Skutečně tady není o čem diskutovat -> Nejznámější česká pohádka. Už roky běží a zůstává v srdcích dál, dokonce bych si dovolil tvrdit, že léty zraje jako víno. Mladí (skoro až nevinně vyhlížející) herci odvádí své na stoprocent, svým způsobem je inovativní už přístup známé předlohy, vždy z něho vycítím mírnou ironičnost a jasný český rukopis. Vánoční atmosféra je jednoduše božská a podléhající. Je to tak, Vorlíček a Německo zde ještě neznamenalo funus pohádek... (03.03.2006)

Jako každý rok se velký statek chystá na vzácnou návštěvu- král s družinou se tudy bude vracet na svůj zámek. Přestože se statkářka se svou dcerou Dorou nedočkají prince, dokáže se pozvat na královský ples. Jejich nevlastní dcera, které nikdo neřekne jinak než Popelka, má sice zakázáno se přivítání zúčastnit, vůbec jí to ale nevadí. A tak čeledín Vincek se vypraví do města a přiveze Popelce tři oříšky, které mu spadnou do povozu a ty oříšky jsou kouzelné a splní Popelce tři přání a pomohou ji získat i srdce prince. Tahle nudná a obehraná pohádka mě už nebaví. Herci to však vytáhli. 60% (08.11.2009)