Jan Hus

Jan H(n)us. Propagandistický blábol točený pro potěchu soudruhům. Film se mně nelíbil nejen obsahově, ale ani obsazením. Zdeněk Štěpánek, budiž mu láva lehká, ale nesympatičtějšího herce neznám. On už když promluvil, dělalo se mně zle. Otakar Vávra, sice píchal mladší ročník až do svého skonu, konkrétně Jíťu Němcovou, ale to až poté, co poskytla brigádnickou felaci na italských prázdninách u Felliniho, aby se z ní stala režisérka, ale divácky přístupný film jsem od Vávry neviděl. Ale jo, byl to předchůdce Ridleyho Scotta, ale jeho režijní styl mě nebavil. Tohle je jeden z jeho záměrně zkreslených filmů. Bolševická karikatura, faleš, kurevstvo. Z velkolepého filmu s epickou výpravou je velkolepá fraška. Historická fakta?Tak o ty to ani nezavadilo, neboli byly upraveny banálně, žblebtavě, nablble, ideologicky a rudě, zpátky ni krok! 0% (27.07.2015)

8/10 Cekal jsem hruzu a dostalo se mi velmi slusneho historickeho filmu, ktery muze smele konkurovat jinym podivanym sve doby. Ze se tam objevily naznaky neceho, co je mozne interpretovat ruzne a nejednoznacne - no a? To je prece autorska invence, takze nezatracujeme a divame se! Uplne uneseny jsem byl z tech malovanych "exterieru" - to je fakt parada! (08.10.2009)

Mě to tak nebavilo! Nejde ani tak o to, že by to bylo nějakým způsobem zlé či špatně natočené, ale bylo to prostě neskutečně nudné a filmu se nepodařilo ve mně cokoli probudit, čemuž se, vzhledem k tématu, upřímně divím. To, že je na film nahlíženo přes růžové brýle a je značně idealizován, byl jeden z menších problémů, aspoň kulisy jsou celkem pěkné. (09.11.2016)

Názory, že tento vynikající film je poplatný režimu, jsou jen velmi obtížně hajitelné. Nejedlému se podařilo pod záminkou lidovosti uchovat mnohé z českého 19. století. Antikomunista Jirásek - po r. 1918 senátor za národní demokraty - , sám školený historik, je spojitou nádobou vynikajícího historika a myslitele evangelíka Františka Palackého. Hus jako revolucionář jve filmu vykládán není, revolucionáře proti jeho vůli z něj udělal nemrav doby a jalová ochota špiček k nutným reformám. Goethův výrok, že za společenské otřesy vždy nesou zodpovědnost dysfunkční elity (poněkud jsem aktualizoval kvůli srozumitelnosti jeho formu), je stále živý. Štěpánkův výkon je strhující a podmaňující i dnes. Živý Hus měl sice k trpícímu idealistovi podle všeho daleko už svým zevnějškem, ale statečnost, kterou tento otec evropské reformace prokázal, zůstává výzvou a ideálem i dnes. Vávra při prosazování svého záměru odvedl mimořádný výkon právě tak jako jeho odborný poradce Miloš Václav Kratochvíl. Cenzura, byť se snažila, v tomto případě byla ke štěstí věci v naprosté defenzívě. Patos, který může připadat dnes jako neživotný, tehdy nebyl jen specifikem východního sovětového bloku (FANFÁN TULIPÁN a mnoho dalších příkladů). Hus je zakladatelským dílem české formy velkofilmu. Už tím je dán jeho význam výsostného a strhujícího uměleckého činu. (26.08.2007)

Vávrovu Husitskou trilogii provází zvláštní pověst. Často je osočovaná z pokřivování historie poplatné době. Zároveň je ovšem považována za klasiku a klenot československé filmografie  a na svou dobu je nazývaná velkofilmem.  Přesto jsem se dlouhou dobu trilogii vyhýbal. I jako mladšího ročníka mě staré filmy velmi  baví a jsou mým zájmem,  ale tohle mě nedokázalo nalákat a dýchalo to na mě na první pohled jistou nepříjemnou archaičností. Nakonec jsem ale k (zatím alespoň prvnímu dílu trilogie) shodou okolností dostal a zhlédl. Minimálně jsem nakonec rád, že jsem si odškrnul rest a snímek  jakožto klasiku viděl. Trošku jsem doufal, že tam jakožto laik ty agitační prvky až tak nepoznám. Asi jsem byl předem trochu zaujatý, ale prostě hned na začátku z toho bohužel  trčely  na sto honů. Všechny ty plakátové postavy ,patetické dialogy, sošné herecké výkony a Jan Hus myslící  sice na Bibli, ale hlavně  na lid a  fujfuj vrchnost  mě trochu vyvedly z míry a zacházely až do nechtěné parodie. Trochu živé vody do toho dával Karel Hoger jakožto živelný král Václav IV, který mi přišel jedinný jako plastický člověk z masa  a kostí. Jinak jsem se bohužel často neubránil nechtěnému výtlemu a radši to ani nebudu dále rozvádět.   Ale po menším výsměchu má přijít uznání.  Jsem naprostý laik na historii a příběh Jana Husa byl už tolikrát, zmiňovaný a zapsaný v učebnic dějepisu, že si možná ani člověk neudomí, jak moc se doopravdy obětoval a jakou má jeho příběh dodnes sílu a přesah (ach, ten patos, že?). A to přece jen ani v 50.letech nedokázali zahrabat pod zem. Hus mi zde přišel trochu zdeformovaný, ale něco z něj tady snad přece jen zústalo. Po hodině, kdy jsem film bral spíše jako exkurs do doby do 50.let a tehdejší pohled na historii, to přece jen nabralo jisté osobní grády. Ten příběh prostě nešel úplně smazat,  takže to jistým způsobem i gradovalo. A pasáž v malé tmavé vězeňské komůrce mě už i jistým způsobem dostala. Závěrečná sekvence po upálení  se zase ve stylu takového nepříjemného agresivního patosu, ale co už. Celkově nechci filmu určitě upírat jisté filmařské kvality a vysmívat se nemalému zástupu příznivců. Já s panem Vávrou na jedné lodi úplně nejsem, ale párkrát se mi během sledování podařilo na ni nastopit. Takže přestože to na mě bylo občas moc archaické, zatuchlé dobou, sem tam nechtěně směšné a  tak nějak vyčerpávající, výsledný dojem je tedy určitě minimálně smířlivý.  A I TAK JSEM SVOBODEN, MOHU SE SVOBODNĚ ROZHODNOUT. (11.05.2021)