Jan Žižka

Otakar Vávra byl génius na davové scény. To jak je dokázal režijně ukočírovat a přitom akční sekvence do nejmenších podrobností vypilovat snad i překročilo danou dobu. Bohužel, natáčel tak za komunistického režimu a ten mu do toho zřejmě velice kecal. Pobožná stránka dané doby je maximálně upozaděna. Postavy jsou buď dobré nebo špatné, nic mezi tím. A to ještě v tom smyslu, že dobří jsou sedláci, plebs, ale dobrých šlechticů aby člověk pohledal. Idea husitů je zde brána jako maximální dobro, vše ostatní jako zlo. Toto mě velice mrzí a jednu hvězdu za to strhnout musím. I tak chápu, že Jan Žižka z roku 1955 patří ke zlatému fondu naší kinematografie. A bojím se jakékoli jiné moderní předělávky, protože jednoduše tak epické to může být jen stěží. A zrovna epičnost si husitská látka zaslouží. 75% (27.06.2018)

Oproti první části ubylo řečnění o pánubohu a z celého husitského hnutí se nám stalo revoluční hnutí za změnu sociální řádu. Ve své podstatě stejně kvalitní jako první díl, co se řemeslného zpracování týká. Bohužel se přidalo na ideologii a to trochu vadí (i když kupodivu ne tak moc jak jsem čekal), pročez volím tentokráte nižší hodnocení. Přesto však se jedná o natolik výpravný kousek, že jemu podobný u nás už jen asi stěží kdy vznikne. 70% (15.12.2010)

Na dobu vzniku je to povedený historický film v čele s nezapomenutelným Žižkou Zdeňka Štěpánka. Bez dějepisných nepřesností a politického agitátorství , by tento film nespatřil světlo světa. Proto by se měly za a) přehlížet a nebo za b) nikdy více na film nekoukat. Sama za sebe volím variantu a) (21.05.2014)

"Jděte a vyprávějte naším bratřím, co jste tu viděli." I na tomto filmu je vidět, že se všichni tvůrci snažili o to nejlepší, ale jako by jim už docházeli síly a v některých scénách se možná až přehnaně snaží zachytit, co nejvíce historických okolností, které snad ani nejsou pro samotný děj filmu tak podstatné a tím rozptylují divákovu pozornost. (09.10.2015)

Musela jsem se na tento film podívat znovu, neb jsem nechtěla hodnotit něco, co jsem viděla před dvaceti lety.. Moje dnešní hodnocení je shovívavé, dolehla na mne nostalgie.. Už jen vidět pohromadě Zdeňka Štěpánka, Karla Högera, Ladislava Peška, Jana Pivce, Václava Vosku mi málem přivodilo zástavu.. K tomu tedy to čisté, krásné, upřímné vlastenectví z toho dýchá na kilometry.. Takže za mne ano, tohle se povedlo.. A to, co se nepovedlo dokonale, jsem úspěšně vytěsnila.. (13.01.2021)