Fontána

Nádherný film, ke kterému jsem se pohříchu dostal až po deseti letech... Úspěšně balancující mezi mainstreamem a artem, mezi rozmáchlou sci-fi a komorním melodramatem. Hudba Clinta Mansella je zase jednou fantastická, vizuál místy hraničí s kýčem, ovšem vzhledem ke snaze vyjádřit se k základním otázkám života je to vlastně adekvátní. Jackman mile překvapil a moje oblíbená Rachel Weisz ne, zahrála standardně skvěle. Co ale z Fontány dělá skutečné mistrovské dílo, je katarzní podání myšlenek, které přesahují standardní "láska všechno přemůže", když ukazují, že nepřemůže, ale že to nevadí. Boj se smrtí nelze vyhrát, ale k blížícímu se konci lze přistoupit i důstojně a s pokorou, což je tím největším vyjádřením lásky k odcházejícímu, jakého člověk může dosáhnout. A jestli film dokáže poutavou formou předat takovou myšlenku, tak už nevím, co bych měl od něj chtít víc. (05.06.2017)

Bezprostředně po shlédnutí filmu jsem zaujatá několika součástmi. Předně neskutečně nádhernou hudbou Clinta Mansella, která podkresluje film téměř pořád krásnými tóny smyčců a klavíru (tichých míst zde mnoho nenajdeme). Vizuální stránka (o které jsem se dočetla, že byla vyrobená bez pomoci počítačů - nechce se mi tomu věřit) bere dech. Občas sice sklouzne ke kýči, ale podle mě to byl záměr. Ať jde o mayské pyramidy v západu slunce, o sál španělské královny zaplněný tisíci visících luceren nebo o bublinu se stromem plující vesmírem k umírající hvězdě ve zlaté mlhovině. Fontána je neskutečně krásný a smutný příběh o tom, že můžete někoho nekonečně milovat a přesto mu svým jednáním nevědomky ubližovat, příběh o tom, že konec je nevyhnutelný a ani sebevětší snaha nedokáže některé věci změnit a proto je lepší užívat si dneška a neupínat veškeré svoje sny do budoucnosti, která je nejistá. (18.04.2007)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Zázrak se nekonal, ani filmová událost. Ne že by se mi film nelíbil, ne že bych neocenil hudbu, scénář, vizuální styl, ale: O umírání a vyrovnávání se s ním byly natočeny i hezčí a citově silnější filmy, ńapř. Cena za něžnost. Lítání k mlhovině jsem už tuším viděl u Kubricka ve Vesmírné odyseji (pravda, bez bubliny) a starobylé civilizace už objevoval Indiana Jones a mnozí jiní. Nejsilnější tak pro mne byla Fontána v zamilovaných scénách z přítomnosti ("Vše je v pořádku", pohledy na vlasy, házení sněhovou koulí, milování ve vaně, důvěra v dopsání poslední kapitoly knihy...). Vše bylo tak hezky naaranžované, esoterické, filozofické a nadčasové, že... že jsem dostal chuť na pořádný western. Trailer: http://www.csfd.cz/film/116226-fontana-fountain-the/videa/ (16.02.2009)

Audiovizuální extáze se zářivými barvami, efekty a úchvatnou hudbou Clinta Mansella. Prolínání příběhu mezi třemi různými dimenzemi má v sobě skrývat podstatu o existenci lidského bytí, jeho pomíjivosti a konci, nekonečnosti a hloubce vesmíru, hledání naděje a věčnosti, a ostatních filozofických otázek. Kromě nádherné Rachel Weisz je skvělý rovněž Hugh Jackman. Fontána je pro mě ten druh filmu, kde forma výrazně a velmi účelně přebíjí samotný obsah. (04.05.2012)

Vizuální esej, audiovizuální vlnka romantického příběhu. Napsal bych sto krásných slov, abych se silně nedotkl Aronofskyho srdce, ALE vydal jsem se během jeho filmu na spletitou cestu, při které jsem nepodlehl tak naplno, abych se do toho dle snímku bezmezně zamiloval. Ale i tak mě Aronofsky dostal. (21.02.2012)