Interstellar

Bigotní Nolanovci musejí mít pré. Věřím, že jim Installater nabídl tradičně podívanou tak hlubokou, že by se v ní ztratil i King de Cock. A jak se tak dívám kolem, někteří si nadšením kromě tělních tekutin vysrali i mozek z lebky. Ale pozor, vůbec se jim nedivím. Nolan totiž s pomocí borečka Cymroše dokáže i tu nejnudnější pasáž natočit tak, že se z ní posadíte na prdel i když už dávno sedíte. Takže i kdyby Nolan natočil scénu, kterak by účetnímu Novákovi došlo ráno v kanclu kafe, tak díky epickému hudebnímu podkladu a srdceryvným citacím, které stejně nikdo nechápe, se nejeden doposud klidný a vyrovnaný divák hystericky zahryzne do sedačky a bude se modlit ke všem přírodním podmínkám, aby hlavnímu hrdinovi vyrostl v květináči u tiskárny kávovník. Vygradovat i naprostou nudu až do mentální extáze Nolan zkrátka umí. Mě Installater bavil, konec byl obzvláště vypečený, ale nehodlám si kvůli tomu rituálně perforovat varlata a ani psát Nolanovy matce, aby si pro jistotu zálohovala vaječníky. Uvidíme, co se mnou udělá druhá, tentokrát už domácí projekce. Třeba když vedle mě nebude sedět obstarožní bába, co smrdí jak topinka s česnekem a mně nedojde už po třiceti minutách Heineken, zeseru si slipáče podstatně objemněji. (08.11.2014)

Asi ne nejlepší, ale rozhodně pro mě nejpůsobivější film letošního roku. Víc nepotřebujete vědět, tak běžte do Imaxu, nikam jinam to nemá cenu, a pak si přečtetě zbytek. // Interstellar jsem očekával už od dob, kdy na něm pracoval Steven Spielberg. Je plný fantastických momentů, které berou dech (vlna, kolotoč, ...) a nebojí se jít ve stopách největšího příběhu o cestě vesmírem, filmu 2001: Vesmírná odysea. Je tu úmyslná a hlavně nezapíraná inspirace, ale podoba končí tématem cesty a vesmírem okolo, zbytek je velice odlišný. Snad nikde se tolik neprolínala hra s časem, jak filmovým (návaznost scén, přeskakování výcviku apod., vše, co působí zkratkovitě), tak příběhovými (dramatické scény jsou často spojením dvou liní, rodina na zemi a otec ve vesmíru, přestože je dělí dlouhá doba, objektivní vs. subjektivní pohled, třeba nevidíme umírající města, ale vidíme jedno městečko a farmu...). Nolan pracuje s mnoha motivy (rodina, mesiášství, odpovědnost), kontrasty (snílci vs. praktici, pud sebezáchovy vs. touha zachraňovat) a vše se ve finále propojuje. I po technické stránce je film brilantní, důraz na detaily (kamera zabírá ve vesmíru detaily oproti velkým záběrům ala 2001) a až dokumentární styl (záběry startu lodě srovnejte se záběry ze startů Apolla;-)). V závěru se ukazuje, že i nejlepší současný americký režisér je svým způsobem otrokem svých diváků a nemůže si dovolit utnout film dříve nebo ho nedovysvětlit do detailu, ne v tom případě. To společně s průhledným scénáristickým twistem zamrzí, ale rozhodně film nezkazí. Tak moc jak je tahle vesmírná cesta nedokonalá (a že samozřejmě je), tak o to je působivější a zůstává zahryznuta pod kůží. PS: doufám, že Nolan se Nolan naučí zabíjet důležité postavy ve svých filmech:). PPS: dojímá mě, jak si lidé myslí, že to je ekologický film, přitom to je naopak:)) (06.11.2014)

Rozpolcenost snímku je obrovská. Někdy je to naprosto fantastické, nervydrásající, dobrodružné, dojemné, zkrátka emoce z vás stříkají až na plátno, ale někdy vám naopak začnou cukat nohy, vytočení byste nejradši z toho kina vypadli a šli se potěšit sledováním klidné vodní hladiny, jelikož ta nabízí mnohem více zábavy. Nuda střídá akci v takové kadenci, že si řeknete, jestli to není jen nějaký špatný vtip, protože podle traileru jste šli na něco úplně jiného. Přes veškerou snahu o hloubku postav a jejich motivů, se k nim stejně nepřimknete a je vám vlastně zcela u hrnečku, co se s nimi stane. Do toho všeho přehršle vysvětlování, aby i lopata nalákaná upoutávkami na Batmana z Betelgueze, pochopila, co se v každé předchozí scéně odehrálo. A stejně každý nakonec zjistí, že to už všechno viděl SPOILER v Horizontu události a Ztraceni ve vesmíru KONEC SPOILERU. Hrátky s časoprostorem jsou pak jediným kladem filmu, neboť tvůrci nepřišli s žádnou svou fantasmagorií, ale drží se docela striktně obecně uznávaných teorií. Přeci jen ale stejně sekají jednu botu za druhou. Planety sousedící s černou dírou, odlet ze Země klasickou raketou, ale pak na planetách následují nálety jak s Milenium Falcon, moře, kde se na mělčině dělají mnohakilometrové vlny a další. Rozpolcenost je tedy i zde. Chytré/pitomé. Pak je tu také kladem určitá dávka humoru a to docela chytrého, jen nevím, proč tam vlastně byl. Jestli proto, aby tam bří Nolanové měli úplně všechno, stejně jako Bay tehdy v Armageddonu, nebo jen pro obyčejné odlehčení, ačkoliv děj nebyl tak hutný, aby se muselo odlehčovat právě humorem. Cukrová vata mezi jednotlivými akcemi docela stačila. Konečný verdikt tedy zní: Film je určen pro vyznavače věděckých sci-fi a odkojených na Tarkovském. Je rozhodně zajímavý, ale umí i naštvat a otrávit, a s příměsí překrásných scenérií, optimistického poselství a opisem z Red Dwarfa (speciálně díl s názvem Rimmerosvět, právě kvůli časové dilataci černé díry, hihi). Radši tedy zůstanu u kravinek jako jsou Hvězdné války, Strážci galaxie, Vetřelci etc. (07.11.2014)

// Two years ago: "Tak Nolan si konečně vybral nový film, nějaký Interstellar. Fakt? O čem to bude? Nikdo neví, ale hádám, že to bude pecka. Tak to je jasný, ale stejně by mě zajímalo, o čem to bude. Asi nějaký sci-fi ve vesmíru. Wow, to zní cool. Akorát mi to k němu moc nesedí, podle mě je nejlepší v těch komornějších chvílích. Nojo, tak uvidíme." Today: "Holy fucking shit!" (10.11.2014)

Autorská vize v zajetí mainstreamu. Nolan mi připadá stejně jako hlavní postava filmu na pomezí dvou světů, z nichž si nedokáže vybrat a celou dobu balancuje na hraně. Jsou tu na jedné straně určitá očekávání cílové skupiny o srozumitelných vyprávěcích postupech vhodně modifikovaných, na straně druhé tvůrce se statusem hitmakera, který se snaží zformulovat autorskou vizi o lidském poznání a cestě až za jeho hranici. Funkčně zkombinovat a propojit tyto dva tvůrčí přístupy je z mého pohledu velmi obtížné, ne-li nemožné. Přece jen by si měl film zachovat jistou dávku mysteriozity a nevyjasněnosti, čímž se otvírá divákovi možnost vícero interpretací. Interstellar divákovi na výběr příliš nedává, paradoxně mi zde často kritizovaná doslovnost (a ani zkratkovitá pozemská část) tolik nevadila, i když redundantnost některých informací je u Nolana poněkud zarážející. Zklamání vnímám především na straně scénáře - výhrad mám celkem dost, pro příklad uvedu alespoň tři: a) až nesmyslně napasovaná Damonova zápletka na planetě Dr. Manna, která se sice stala katalyzátorem pro následující dění, ale tvůrci bezesporu mohli vymyslet elegantnější řešení; b) epizodka Caseyho Afflecka jako naštvaného bratra (podobný důvod viz bod a); c) úplný závěr - jednak strašně "happy endingový", jednak z hlediska plynutí času a relativity nelogický. Výsledný tvar filmu naplnil má očekávání tak na 75%, takže poměrně velké zklamání. (09.11.2014)