Crash

Crash nesoudí, nemoralizuje, nevytváří závěry. "Jen" zaznamenává, ukazuje lidi v jejich strachu, v jejich předsudcích, v jejich nahotě. Nabízí odvrácenou tvář Ameriky, kde spousta lidí přijíždí hledat štěstí, seberealiizaci, sny... kde představa amerického snu splaskne jako mýdlová bublina pod tíhou reality. // Paul Haggis a Bobby Moresco vytvořili působivý snímek se silným příběhem plným náhod, které utváří dějiny (a třebaže dějiny čistě jen osobní). // Lidský film o neviditelném plášti, o komunikačním šumu, o zdech mezi námi, ale hlavně o lidech, kteří se snaží najít své místo v tom velkém, odosobněném světě. Nezapomenutelný zážitek. (14.02.2009)

Tento film jsem dlouhý roky přehlížel, protože jsem byl přesvědčenej o tom, že to bude nějaká výchovná blbost a proti-rasistická agitka. Až 9 let po natočení jsem se odhodlal na to podívat a k mýmu překvapení jsem zjistil, že se jedná o hodně nadprůměrnou zálžitost. Já mam velkou oblibu ve filmech, který jsou tvořený různejma příběhama a ty se postupně skládaj dohromady jako puzzle, takže tim u mě Crash jednozančně zabodoval. Jako určitou vadu na kráse bych viděl to, že tam občas zaúřaduje deus-ex-machina a trochu slabší byl konec. Sice všechny ty příběhy nějak dopadnou, ale čekal jsem prostě nějakou geniální pointu. I tak ale film řadim k tomu lepšímu. 80% (13.10.2013)

V autobuse jsou dvě volná místa. Jedno vedle bělocha, druhé vedle člověka snědé pleti. Kam si sednete? Na podobné otázky dává odpovědi právě tento film, v náznacích se však současně zabývá i okolnostmi, které nás k tomu vedou. Je to rasismus, nebo předcházení nebezpečí z obav, založených na předchozí negativní zkušenosti? Často zbytečná, ovšem zcela logická daň za zbližování a promíchávání národů. (08.04.2009)

Určitě je zde pár scén, které se zaderou pod kůži a při kterých zamrazí, ale jako celek příliš VYKONSTRUOVANÉ, příliš "NA EFEKT" (v tomto ohledu jsem zažíval stejné pocity při zlomovém okamžiku v Haggisově jiném dítku Million Dollar Baby), příliš mnoho pro mně těžko akceptovatelných náhod, nevěrohodné chování některých postav. Nevěřil jsem...... (29.10.2005)

Tak jako se říká, že méně je někdy více, tak logicky často platí, že více je někdy méně. Ano, některé scény jsou velmi působivé, například záchrana z hořícího auta mě dokázala na chvíli úplně znehybnět, ale jako celek je to na můj vkus trochu moc překombinované a vypočítané na efekt. Pro to, aby Haggis uvrhával postavy do dramatických situací, vymýšlí příliš šroubované a násilné kombinace, které strašně ruší tu autentickou atmosféru (ne)soužití ras a kultur, kterou se snaží navozovat. Pak už to přes veškerý režijní um a skvělou hudbu působí jako klasická ždímačka emocí typu teď chci, aby se divák cítil dojatý/šokovaný/zhnusený/provinilý. Vybrat z té spleti osudů jeden a rozvést ho by bylo myslím lepší. (18.12.2006)