Hranice života

Stylová hříčka se zajímavým Goslingem. Jenom nechápu proč má McGregor ve filmu tak krátké kalhoty. 70% (20.04.2006)

Film tzv. "na hraně". Neupírám vizuální přednosti a perfekcionistické lpění na technických detailech, stejně jako zajímavé téma, ovšem Marc Forster jakoby ve výsledku byl lehce na pochybách, co že jeho Hranice života má vlastně znamenat a jak na diváka působit. Ne, rozhodně jsem nepochopil každičký záběr a byť mě hřeje u srdce fakt, že režisér a jeho pravá ruka v podobě scénáristy jsou údajně schopni vysvětlit smysl téměř všeho, já se na Hranici života díval jako na zběsilou jízdu horskou dráhou, kde zajímavé pocity a souvislosti podívané neustále narušovala lehká žaludeční nervóza a bolesti hlavy. Ano, mám rád filmy s otevřenou tématikou, open-ended konci, filmy nejednoznačné, tajemné i bizarní - na Hranici života však postrádám fascinaci. Efektní cvičení, manévry a nijak zvlášť sympatický Ryan Gosling ve cvičebním úboru k tomu. Scházejí navíc emoce. 60% (01.11.2006)

For ME 95% (12.08.2009)

Hezký večer. Tedy ten můj rozhodně hezký byl. Strávil jsem ho ve společnosti skvělých herců, kteří mě bavili pod taktovkou velmistra Forstera. Od začátku do konce jsem byl nádherně ztracen a moc jsem si užíval tápání. Člověk pomalu neví co dřív - jestli baštit nápadité předěly scén, lámat si hlavu s nějakými souvislostmi, nebo sledovat opravdu podivínského Ryana, či opravdu krásnou Naomi... Každopádně je to biják z těch, které s chutí shlédnete ještě Xkrát, a stále vás budou fascinovat! Takových filmů je jako šafránu, bravo, pane Forstere! A vy se mějte filmově.. Woo. (02.11.2011)

Celou dobu jsem téměř nedýchal, svižný děj, napětí a touha odhalit pravdu mě dostaly, ale ten závěr jsem dodnes nepochopil, kéž by mi jej někdo vysvětlil. A to jsem si s ním lámal hlavu několik hodin. (15.04.2007)

Do snových predstáv sa vydávame napríklad vtedy, keď nám už obyčajné slová nestačia, keď chceme vyjadriť niečo, čo do nich ťažko zhrnúť. Naše kroky sú váhavé, napĺňa nás rešpekt až bázeň, nie sme si istí kam až môžeme. Ale vieme čo chceme, cítime to v každom kúsku svojho vedomia, každým ďalším krokom sme preto bližšie k cieľu a než si to uvedomíme, tak si on nájde nás. A tak sa rodia básne! ...Neprislúcha nám súdiť či Forster a spol. stratili cestu alebo na ňu nesprávne nastúpili. Každopádne ten ich výlet tajomno iba predstiera, nahrádza ho neprehľadným zmotancom napohľad pútavých, no rovnako tak prázdnych obrazov. Nepovznáša, neoslobodzuje - iba a len uspáva. Ani ten posledný KLIK! nespustí nezadržateľnú, niekoľko dní trvajúcu rezonanciu myšlienok, iba krátko a úľavne vydýchne. Tentokrát si skrátka braček Sandman vzal voľno a zaskočil ho jeden z jeho síce extrémne nadšených, žiaľ menej talentovaných (menej pozorných, menej dôsledných - doplňte si sami) učňov. No čo už, len škoda (aby sme sa vrátili späť na zem, kde ostatne Stay zostal) svinsky suprových prestrihov, talentu Ryana Goslinga (zaslúžili by si s Ewanom McGregorom ešte jeden duet) a v tomto prípade výnimočne prázdnej krásy Naomi Watts (ktorá si to za kamerou tiež asi riadne odzývala)... (22.05.2006)

You Can't Stay Between the Living and the Dead. Chvíli mi trvalo než jsem si mohl v klidu vydechnout a začít psát. Marc Forster nás nechává bloudit po světě plném iluzí, polopravd a mýtů a v momentě, kdy se začneme v tomhle světě ztrácet, nám ochotně podá pomocnou ruku. A ačkoliv jsi nejsem ani trochu jistý, zda mi tohle oku a mysli lahodící dílo, plné vizuálních hrátek a depresivní a tajemné atmosféry dalo na konci na všechno odpovědi, já jsem si to zkrátka vysvětlil po svém a myslím si, že možných úvah je určitě víc. A snad si to tak přál i sám mistr Forster. (16.01.2008)

Hmmm... Tak tenhle film je teda fakt hustá haluz, abych se prosím vyjádřil odborně a spisovně. Nejdřív jsem v něm hledal zápletku schizofrenickou, pak kafkovskou, pak nějakou surrealisticko-psychedelicky lynchovskou a nakonec už jsem to vzdal a jen opojeně zíral a nechal se unášet do víru slastného šílenství... abych byl na konci nachytán zápletkou už minimálně v jednom filmu použitou (Jacob's Ladder). Další superskvělý film s dalším superskvělým Goslingem, já si toho chlápka už opravdu musím dát do své top tenky, jen nevím koho sakra vyhodit... asi Belmonda, chudáka starýho, ach jo. Samozřejmě skvělá byla i Naomi W., i ten McGregor, kterého fakt nemám rád, byl skvělý, i několik dalších výrazných vedlejších herců bylo skvělých, skvělá byla kamera s několika fakt skvělými záběry, skvělý byl námět, scénář, režie, skvělá byla určitě i klapka, prostě skvělý film, radost pohledět. Je skvělé, že v tom zkomercionalizovaném Hollywoodu vznikají v kategorii "A" i takovéhle lehce artové, fantasmagorické, divácky nevstřícné perly. "Buddhisti mají pravdu - svět je jen iluze!" (30.10.2014)

Během celého filmu nevíte, co se děje a na konec pořádný vyvrcholení. Výborný film po vizuální stránce a perfektní psychárna v jednom. Na konec se vše vyjasní a vůbec nechápete, ale to je účel. Co mi zůstalo v paměti je veta:"Nic není reálné, vše je jen iluze". (31.10.2006)

Po chvilce jsem se v tom úplně ztratil, ale kupodivu mi to vůbec nevadilo a užíval jsem si vizuální orgie s parádními hereckými výkony McGregora, Goslinga a Naomi. Zejména Gosling podal nadstandard. Už už jsem si říkal, že to bude jeden z těch filmů, které jsem prostě "nechytil", ale pak přišel konec a mě to během několika okamžiků došlo. Jak se říká, že těsně před smrtí vám proběhne před očima celý život, tak tady mi těsně před koncem proběhl před očima celý film. Geniální! (08.06.2009)

Tenhle film byl pěkné psycho, do kterého jsem se velice snadno zamotala a ještě teď jsem z toho rozčarovaná a nejsem si jistá, zda to celé úplně chápu. Deprese a umění, trochu si pohrajem s vaším myšlením a podivný Ewan McGregor, který mě učaroval svou bezvýraznou tváří. Asi bych se měla podívat na Ples příšer, abych věděla, oč jde tomuhle režisérovi. (30.01.2014)

Hranice života je další psychologický thriller. Další sonda do mentálního transu. Jako v případě Enemy (2013) i tady je film nadupaný symbolikou a odkazy, které vám začnou dávat smysl až po skončení filmu. Napsat komentář k takovému filmu bez spoilerů je dost náročný. Nicméně i přesto se o to pokusím. Jednoduše proto, že posledních deset minut filmu vám dá zcela jiný pohled na věc. Kdo se v těhle filmech vyžívá, tak ho jistě Stay potěší. Pač scénář je skutečně propracovaný. Herecké trio (McGregor, Gosling, Watts) je skvělé. Možná jediná věc, proč bych už asi znovu (potřetí) nekoukal na tento film je, že to je zkrátka depresivní. Jistě, dá se odvodit z názvu, že se nebude jednat o pohádku. Ale Hranice života je depresivní psychologický film. Má hloubku a dává člověku k zamyšlení několik filosofických otázek. Taky jistě vyjadřuje, co je člověk schopný vytvořit. No a tím už asi zabíhám k rozuzlení a to není můj cíl. Takže pokud se vám líbil Enemy, případně jiný psychothriller plný odkazů, nesrovnalostí a chytrých pomrkávání pana režiséra. Tak s chutí do toho. Hranice života je v tomhle dobrá. (67 %) (28.02.2016)

Naprosto lahůdková forma, ale obsah a jeho sdělení kulhá na obě nohy a má vypíchlý jedno oko. Filmu celou dobu uniká, o čem vlastně vypráví a divák v domnění, že je to tak schválně, očekává dramatický konec. Marná snaha. (08.04.2009)

Tak ti nevím, Marcu, co jsi mi to dal za svinstvo, které jsme v noci hulili při tomhle filmu. Každopádně teď zírám svými rozšířenými zorničkami do pravého horního rohu monitoru, kde svítí na červeném poli číslice 75 a s nateklým jazykem louskám ta slova z komentáře s-u-r-r-e-a-l-i-s-t-i-c-k-á h-ř-í-č-k-a. A kurva. To abych zase teď navlékl tógu, dvacetkrát oběhl Palachovo náměstí a naléhavým hlasem se ptal všech filozofujících Kantů a Schopenhauerů opouštějících útroby své alma mater: Jak to mám uchopit?! Jak to mám uchopit?! Ještěže, Marcu, z té mlhavé a zmatené vzpomínky vystupuje to naše blonďaté – ty víš co. Nekouknem příště na Bonda? (13.01.2012)

nevím, co napsat.. prostě jsem to nepochopil.. trošku mi film objasnila až diskuze tady na ČSFD, ale stejně mi to vysvětlení, které se v ní nejčastěji opakuje, přijde až moc jednoduché - podle mě to celé možná bude úplně jinak.. no každopádně se mi film i tak líbil.. a především Ryan Gosling podal výborný výkon ! (24.10.2008)

Čo napísať a nepokaziť dojem zo sledovania tohto filmu? Snáď len to, že je to ako keby ste sledovali film od Lyncha a na konci Vám to dávalo zmysel. Takže ak má niekto na niečo podobné chuť, nie je čo riešiť. Ale samozrejme kvalitu lynchovských filmov to nedosahuje. Originál je len jeden. (04.10.2010)

Tak smysl toho to filmu mi zcela uniká. Napadalo mě spousta motivů, pointa, ale ani na konci jsem nenašel odpověď. Jakýsi pokus nad filozofováním, realitou, osudovostí se ve mě nepodařilo probudit a celkově jsem se pronudil do konce. Jedinou světlou stránkou jsou výkony herců a povedený barvitý vizuál, ale zbytek nic neříkající.......4/10 (08.03.2017)

Velmi kvalitní kousek ve svém žánru, kdy jsem přesně nevěděl, co se ve filmu děje a vlastně ani po jeho skončení mi to nedošlo. Herecky vše klapalo parádně. (09.04.2011)

Odpoveď na otázku, o čom je vlastne tento film, skúsim zodpovedať myšlienkou z jedného iného filmu /Pollock/. Vyslovil ju maliar Jackson Pollock a zrejme ňou reagoval na dotieravé otázky ľudí, ktorí si lámali hlavy nad jeho abstraktnými "mazanicami". Tá myšlienka znie približne takto: "Prečo chcú ľudia rozumieť obrazom? Je to to isté, ako keby chceli rozumieť kvetom..." Inú, veľmi podobnú odpoveď mimochodom nájdeme aj v jednej vete samotného filmu: "Buddhisti majú pravdu, svet je iba ilúzia!" Hranice života sú filmom o "iluzórnosti" pojmov, na ktorých sme postavili svoje "istoty". Stierajú sa tu hranice medzi životom a smrťou, realitou a fikciou, včerajškom a zajtrajškom - a stierajú sa presne tak, ako režisér stiera prechody z jednej lokácie do druhej, či z jednej tváre na druhú. Na rozdiel od KevSpa si vôbec nemyslím, že forma zabila obsah, pretože forma naopak slúži /dopovedávaniu/ obsahu ako v máloktorom filme z posledných rokov, hoci nepopieram, že zopár vychytávok a štylizácií tu bolo skôr na ozdobu. A pokiaľ ide o ten záver: ak chceme, môžeme brať pointu filmu ako "ozmyselnenie" predchádzajúceho deja - ako to urobil napríklad Anderson v Mechanikovi. Aj keď paradoxne príbeh samotný vlastne začína poslednou sekundou filmu, takže "akoby sa to všetko predtým vlastne ani nestalo". Ale ilúzie by nemali mať začiatok ani koniec. Ak som pri hodnotení Lynchovej Lost Highway napísal, že to nie je film, ale Moebiova páska, tak Stay je pre mňa druhá strana tej istej pásky. Možno nie kvalitatívne /Lynch sa totiž nedá porovnávať s nikým a ničím/ ale práve tým životným feelingom a pokusom pomenovať nepomenovateľnosť našej existencie. . Nijako inak tomu filmu asi ani netreba "rozumieť". (07.09.2006)

Disponovat takto dynamickou fantasií by přinášelo mnohé... Kromě úspěchů na cenách Alfréda Radoka či Evalda Schorma, tak mraky manio-depresivních psychóz, schyzofrnních východisek vlastní existence a hlavně... Dobré příležitosti zemřít... Otázka nakolik se stává takto vyvinutá fikce skutečností a kde je hranice mezi naším nepostihnutelným jádrem a okolní divočinou... (13.05.2008)