Sněhurka a jak to bylo dál

Moje srdcová záležitost. Nikdy jsem moc nechápala ten problém, proč u Disneye neakceptovali tohle pokračování Sněhurky jako oficiální, protože právě tenhle animák je lepší, než cokoli, co vzniklo v Disney Dark Age (1970-1988). Ano, je to už trochu jinde, než původní Sněhurka (1937), ale to je jen logické vzhledem k časovému odstupu, scénář je hodně kvalitní, humor funguje, jednotlivé obludky jsou roztomilé, trpaslinky sympatické, láska skály láme a finále je epické. (05.09.2010)

Pro mě nelepší animovaná pohádka, co si pamatuju. Jenom si ji vybavím, tak cítím to napětí a strach, co jsem prožívala spolu se Sněhurkou, hlavně ke konci děje. Hrozně dlouho jsem se snažila vzpomenout na název a konečně se zadařilo. PS: Trpaslinky jsem měla mnohem radši než trpaslíky, měly vícerozměrný charakter :) Ale bezkonkurenční je stejně Vejr. (11.08.2011)

Dokonalý dětský film! Všechno na tomhle filmu je tak neskutečně kouzelné, počínaje rozpustilou animací, přes strašidelné scény, z kterých možná budou mít děti i bobky až po krásný český dabing a skvěle přezpívané písničky. Tohle mohu jen doporučit, a to všem dětem. Bez výjimek. PS: Člověku, který tento komentář je 14, a na některých scénách se také bavil, takže na to může bez problému koukat i více generací ;-) (25.02.2015)

Film Sněhurka a jak to bylo dál obrovským způsobem doplácí na značku, kterou se snaží rozvíjet. Mezi původní disneyovskou Sněhurkou a sedmi trpaslíky a tímhle snímkem leží neuvěřitelných padesát let, během kterých se animovaný film proměnil takovým způsobem, až se mezi oběma Sněhurkami prakticky vytratila jakákoliv formální kontinuita - a z toho důvodu se nedivím, že studio Walta Disneyho mělo z tohohle pokračování doslova noční můry a házelo tvůrcům klacky pod nohy, jak jen to šlo. Takže Sněhurka a jak to bylo dál je animovanou trestí osmdesátých let a sama o sobě funguje docela dobře, ale jako pokračování velké legendy prostě neobstojí (jak bychom se asi dnes dívali na nové pokračování Bena Hura?). Takže jako typický produkt doby je tenhle film vydařený ve vší té ulítlosti (Matka Příroda je - jak tu kdosi napsal - opravdu "hodně alternativní") a osmdesátkové syntetičnosti (jedna z písniček mi připomněla pohádky z československého socíku) a závěr působí opravdu hororově, jenže kdyby tohle viděl Disney, asi by se hodně divil, co se s jeho milovanou Sněhurkou stalo za padesát let. Na závěr bych snad jen dodal, že ač jsem tenhle film viděl včera zhruba po dvacetileté pauze a spousta scén mi vyskakovala zaprášená z paměti, na Vejra jsem za tu dobu stihl asi zapomenout nadobro. (386.) (27.08.2008)

Abych začala od konce. "Jsi připravena žít šťastně až do smrti?" Při téhle princově otázce už jsem chroptěla smíchy. Pohádka mě minula v dětství, takže jsem s množstvím nakoukaných pohádek věděla přesně, kdy se vybouří Bouřilka a Tajemný průvodce pro mě byl od začátku odhalený jak Michelangelův David. U čeho bych se asi jako dítě bála, jsem se ve svém stařeckém cynismu bavila. Když to shrnu - chtěla bych si umět vykouzlit kytky a pak bych chtěla toho báječného netopýra. (29.05.2013)