Nepřítel před branami

Nejdražší evropský film. Film bez projevů vlastenectví poráží Hollywoodské válečné spektákly, Nepřítel Před Branami Vám ukáže vzácný pohled na druhou světovou válku, která zaplavila svět. Snímek je mrazivý, zablácený a nutící k okusování nehtů až do poslední scény a zasloží si místo jako jeden z nejvíce vizuálně majestátních válečných příběhů. Chudý farmářský chlapec z ruských hor, Vassili Zaitsev (Jude Law) byl vyslán ke Stalingradu bojovat proti nacistickým sviním, kteří se snaží převzít nadvládu nad městem. V ruinách města se setkává s důstojníkem Danilovem (Joseph Fiennes), který objevuje odstřelovačské schopnosti Vassilie, čímž nachází hrdinu, kterého jeho země dlouho hledala. Danilov Vasilie dostane mezi "superstar" ruské armády a pod palcem Khruscheva (vynikající Hoskins) se dozví, že jeho osud je přímo svázán s Vasiliem. Oba se zamilují do Tanii (Rachel Weisz), která bojuje po boku Vassilie. Brzy nacisté poílají jejich nejlepšího odstřelovače Majora Koeniga (Ed Harris), který má Vassilie zlikvidovat ve jménu cti.Co Koenig nečeká je stejně nadaný odstřelovač, který není vůbec snadná kořist. Vizuální režisér nejvyššího kalibru Jean-Jacques Annaud (Sedm Let v Tibetu) odkládá svou obvyklou barevnou paletu a u Nepřítele Před Branami si vystačil pouze s šedým a černým odstínem. Tým s Wolfem Kroegerem a kameramanem Robertem Fraissem vzal Annaud 90 miliónů dolarů a všechno beze zbytku do filmu vložil. Detaily ve filmu jsou úžasné. V čem jsem se ale s režisérem neshodl je fakt, že Annaud učinil rozhodnutí, aby všichni mluvili ve svých rodných přízvucích. Při představě mixu amerických a britských herců hrajících Rusy a Němce s anglickým přízvukem je pro každého odzbrojující. Příběh není jen o bojování a smrti, ale i o cti a manipulaci. Filmový divák je zvyklý na bitevní scény. Zachraňte Vojína Ryana nás ohromil také. Nepřítel Před Branami je hezká směs rozsáhlých válečných scén, osobní porážky, neopětotované lásky a cti. (17.09.2005)

Rok 2001 byl rokem válečných filmů z druhé světové s milostnými trojúhelníky (TMAVOMODRÝ SVĚT, PEARL HARBOR, NEPŘÍTEL PŘED BRANAMI) a paradoxně u mě nejvíc zabodoval ten, na který jsem se těšil nejmíň a sice NEPŘÍTEL. Hned úvodní čtvrthodinka s příjezdem do Stalingradu, ve které jsme spolu s hrdinou hozeni do stalingradského mlýnku na maso, je - podobně jako u ZACHRAŇTE VOJÍNA RYANA nebo NÁVRATU DO COLD MOUNTAIN - naprosto šílená a dá vám okamžitě pocítit tu hrůzu z absolutního válečného zmaru. Následuje špičková odstřelovačská scénka v kašně, kterou odstartuje souboj sovětského a německého snipera, o kterém vypráví zbytek filmu, komplikovaný funkčním milostným trojúhelníkem mezi hrdinou, jeho holkou a kámošem, který nevyhnutelně postaví kamarády proti sobě. Jednotlivým střetům nechybí napětí, zvraty a odstřelovačské vychytávky a jsou prokládány působivými emotivními scénami jako Kulikovovo vyprávění o tom, jak přišel o zuby, vyprávění Táni o smrti jejích rodičů nebo milování Vasilije a Táni v kolektivní "ubikaci" aj., které dobře prodávají herci i parádní Hornerova hudba. Moc se mi líbila postava schopného mladého politruka (Fiennes) a celá jeho propagandistická linie. Suma sumárum, můj nejoblíbenější válečný film. (04.06.2005)

Úvod je strhující. Pohled na válčící Stalingrad, vypadající spíše jako peklo, přeplouvání Volhy za asistence messerschmidtů a následující ůtok ústící v masakr - to je pěkný kus filmařiny. Vůbec celá výprava je monumentální a patří ke kladům snímku. Jenže po úvodní třetině se film vleče a doplácí na řadu scenáristických děr. Ale koukat se na to dá, i díky trojlístku - Law, Weisz, Harris. (21.07.2002)

Kéž by tenkrát před branami našeho pětihvězdičkového vězení byl nějaký takový sniper skrytý v korunách palem. Ukázal bych mu prstem nepřátele, on by je lehce přičísnul ostrou nábojnicí a hned by bylo na světě veseleji. Nevím, jestli je správné, když člověka baví film z válečného prostředí, protože tehdá se asi bavil jen málokdo, ale za to vím zcela jistě, že film u mě může uspět jen a pouze v případě, když se u něj bavím. Vasilij si může udělat poslední čárku, zasáhl mě přímo do srdce. (Filmfest Hurghada 2012, 47/67) (29.12.2012)

Úvodní bojová pasáž je naprosto fantastická a svou vizuální špinavostí a šokujícím naturalistickým charakterem se emocionálně takřka vyrovná úvodní půlhodince v Ryanovi. Annaud vůbec znovu potvrzuje, jak objemnou obrazovou imaginací a působivým vypravěčským talentem byl obdařen, vrcholné scény ve spíše psychologicky orientovaném zbytku filmu patří pořád k tomu nejlepšímu ve svém žánru (hlavně nervy drásající a umně protahovaná scéna se "zpětným zrcátkem" je dech beroucí) a atmosféra stalingradského pekla se zadře hluboko pod kůži, byť v prvních minutách nastavila sama sobě nezdolatelnou laťku. Všechny zmíněné highlighty včetně unikátního souboje dvou megacharismatických sniperů (díky démonickému rozměru Eda Harrise ani nevíme, komu vlastně fandit) jsou ale soustavně narušovány nefungujícími vedlejšími motivy ohledně trochu sentimentálně zdůrazňované romance či pro vývoj děje nepotřebné politiky, které natahují stopáž neúměrně ke klíčovému atraktivnímu dění. Annaud si to měl pohlídat a nesklouzávat k laciným hollywoodským zvratům, a bylo by to jasně za 5*... (15.10.2011)