Černé zrcadlo

Značne nevyrovnaná séria filmových poviedok, kde sa v hodnotení jednotlivých sérií i dielov míňam so všeobecnou kritikou. Ako tie významne horšie mi prídu všeobecne adorované prvé 2 série. Dôvodom je najmä tá až smrteľná vážnosť, s ktorou sú nakrútené, pričom zo všetkého najviac mi to pripomínalo sci-fi z 50tych rokov, ktoré sa dnes pozerajú okrem iného aj kvôli ich komickej serióznosti. Pritom o Black Mirror sa hovorí ako o satire, ale minimum častí má čo i len náznak humoru. Najlepšie časti (bez poradia): Playtest; Shut Up and Dance; San Junipero; Bandersnatch; Rachel, Jack and Ashley Too. (30.12.2022)

Za jakých podmínek je akceptovatelné, aby britský premiér souložil v přímém přenosu s prasetem? I na tuhle otázku, kterou si snad - kromě autorů scénáře - nikdy nikdo nepoložil, odpovídá britská minisérie a to vcelku smysluplně. Pasti moderní komunikace, ve které jsme lapeni všichni, přinášejí zdánlivě nová nebezpečí. Jenomže technologie nedělají nic jiného, než že dávají větší prostor obvyklým špatným vlastnostem - lidské závisti, povrchnosti, nenávisti a celkové malosti. ____ Někdy mrazivě a jindy hravě se v několika příbězích seznamujeme s etickými důsledky moderních technologií, které jsou sice vyvinutější než v současnosti, ale zároveň není až tak nepředstavitelné, že vývoj se možná bude ubírat i tudy. No, nazdar. /23. 2. 15./ (23.02.2015)

Black mirror, ostatně jako každá správná dystopická záležitost, bere budoucnost pouze jako imaginární optiku, lupu, jež je kriticky zaměřena na současné trendy. Zatímco optimističtěji laděné sci-fi doplňují otázku „co kdyby...“ dodatkem „...lidé vymysleli, tohle a tohle“, či „podnikli to a to“, Black Mirror větu „co kdyby...“ dokončí „...jsme pokračovali v tom, co děláme špatně i nadále.“ Proto mám mimochodem raději dystopie, než utopie - protože v nich mohou tvůrci často zabít dvě mouchy jednou ranou – na jednu stranu upustit uzdu fantazii, na stranu druhou se jadrně vyjádřit k realitě, jež nás obklopuje. A tak možná i donutit společnost k zamyšlení se nad tím, jaké následky mohou mít věci, jimž dnes jen málokdo přikládá skutečnou váhu. (26.11.2016)

Do tolika různých psychických stavů mě ještě žádnej seriál nedostal. Zlehka a naprosto nerušivě futuristický alegorie na současnou společnost, který veskrze pobavěj v detailech ("stárnoucí" manželskej sex) a šokujou při vyznívání celku (rychlokvašky ze superstar), doplňuje zejména vyčerpávající lynč bílýho medvěda a všehovšudy jedinej slabší díl, zařazenej (ne)příhodně na úplnej závěr. Čim mě osobně Black Mirror asi nejvíc překvapilo, že i přes tu minimálně podpovrchovou nevraživost divákovi nabízí hned několik vyloženě sympatických postav (Jessica Brown Findlay!!); ve čtvrtý "curtisovský" povídce, která by mimochodem zasloužila regulérní filmovou stopáž, rovnou dvě naráz. --- "Drying my hands" - "Impressive" (20.12.2013)

Jak už to tak u antologií nevyhnutelně bývá, některé epizody Black Mirror jsou bezezbytku geniální (Be Right Back, Patnáct milionů meritů, San Junipero), jiné minimálně velmi zajímavé (Medvídek Waldo, Nenávist národa, Striking Vipers), trochu nevyužité (Zkušební verze, Rachel, Jack and Ashley Too) i vyloženě slabé (Arkangel). Přesto mi nedá hodnotit seriál jako celek, který je prostě plný jedinečných nápadu a point. Dohromady tvoří působivý testament postmoderních úzkostí z nebezpečí technologií, který zdaleka není jen pesimisticky technofobní, ale má často mnohem širší a překvapivé přesahy. Haters gonna hate, ale fakt mě baví, že u poloviny epizod si lidi stěžují na to, že stojí jen na pointách, zatímco u druhé poloviny často ti samí hořekují nad absencí pointy a stavění na high conceptu. Takže obojí špatně? Nehledě k tomu, že velká část epizod se nehodí ani do jedné škatulky a obstojí jako pečlivě gradovaný příběh vcelku. Nemluvím o nějaké přehnané komplexnosti, ale o funkční dramaturgii. Brooker má nápady, které nejsou vždy dotažené do konce, zato ale chytí a umí překvapovat. Nesmírně cenný seriál i se všemi svými ups and downs. (13.04.2020)