Vratné lahve

-PROSÍM TĚ, JAK SE MŮŽEŠ DÍVAT NA TAKOVÝ KRAVINY? -UŽ JSI NĚKDY ŽEHLIL? Tenhle film JE typicky "svěrákovský" - od hezkých obrázků (vlak na pozadí proměny ročních dob, detaily), přes humor, který se dívá na člověka s tolik potřebným nadhledem a láskou až k pocitu, že po strašně dlouhé době vidím český film ze současnosti, jehož postavy jsou lidé z masa a kostí a ocitají se v "běžných", nám všem tolik blízkých situacích. Právě proto nemohu pochopit, proč snímek velice snadno zabíjí těch několik scén (např. "zeťovy pohnutky"), které kdyby se trošku víc rozvedly, mohly být rozhodně mnohem nosnější, a teď píšu opravdu v podstatě jen o těch vážných (ne sentimentálních!), protože humoru je ve filmu skutečně habaděj. Takhle se totiž o tom stáří, které je nejevidentnějším tématém snímku, dozvíme vlastně jen něco velice povrchního, i když vtipného. Ovšem chtěl bych zdůraznit, že je rozhodně cenné a bude i ceněné, že Vratné lahve vznikly! (23.04.2007)

Český film není mrtvý a dokud bude Svěrák ml. točit a Svěrák st. psát, tak ani nebude. Ať už jsou jejich filmy nostalgické nebo novátorské, vždycky jsou divácky univerzální a o Lahvích to platí dvojnásob. Pro tvůrčí tandem již téměř úsměvně typická postava stárnoucího poloproutníka je pohodovým průvodcem po zákoutích stáří a znovunalezení smyslu života a zasloužila by si štědřejší stopáž, která by nechala více vyniknout Landovského, Budaře nebo Macháčka, kteří si o pozornost téměř křičí. A velká škoda špatně natočeného dovětku, který předchozích dvacet minut shodí a téměř vymaže z hlavy. Trpkost totiž celkovému vyznění opravdu nesluší a lepší by bylo nechat působit přirozenou laskavost. (13.08.2007)

Určitě nejlepší český film roku 2007, což nám potvrzuje rekordní návštěvnost v kinech. O tomhle filmu se dá říct, že je ze života a má určitě co nabídnout. Zdeněk Svěrák je klasicky výborný včetně Jirky Macháčka. U mě 90%. Něco by se dalo vytknout ale to by bylo spíš hnidopišství. Na český film opravdu kvalitní zážitek. (14.07.2007)

Špičková laskavá komedie tandemu Svěrákových, kterou jsem napoprvé prosmál v kině z jedné třetiny nahlas (a zbytek potichu). A mám ji rád i na potřetí, protože tenhle humor mi sedne a scény ze života dua Kolářová - Svěrák mi mnohé říkají, jako každému muži. "My mužský se taky strašně rádi líbáme, ale když potom to nepokračuje dál, rozumíš, tak nás z toho strašně bolej ty… -Co? - Srdce." Trailer: http://www.csfd.cz/film/221006-vratne-lahve/videa/ (02.01.2009)

Měla jsem mírné obavy, jaký nový opus otce a syna Svěrákových bude, a tímto si sypu popel na hlavu, trhám na sobě šat a nazývám se nevěřícím Tomášem, který se musel přesvědčit na vlastní oči, že zeslábnout jen na okamžik ve víře v um dvou báječných chlapů tentokrát ne na létajících strojích nad doverskými útesy, ale v samoobsluze, nemá nejmenší opodstatnění. Svěrák svou partii pracujícího důchodce, kterému život bere sílu a žáci nervy, rozehrává tam mistrovsky, že i člověk třetinového věku má chvílemi hodně nepříjemný pocit, Kolářová je mu důstojnou spoluhráčkou - nebo spíš protihráčkou - a při scénách z manželského života po čtyřiceti letech člověk jen tu s pobaveným, tu s trpkým úsměvem pokyvuje hlavou ("Jak se můžeš dívat na takový blbosti?" "Žehlils někdy?"). Příjemně civilními a sympatickými rolemi překvapí Jan Budař a Jiří Macháček, Pavel Landovský nám dá zavzpomínat na majora Terazkyho, u Miroslava Táborského a sedmera cimrmanovců trochu zamrzí, že se filmem jen mihnou, v druhém případě dvakrát projdou. S Vratnými lahvemi je to jako s dobrými skutky pána ve výkupu lahví: to podstatné je podáno tak nenápadně, že si toho ani nevšimneme a jen se divíme blaženému pousmání, které se nám s přibývajícími minutami vkrádá na tvář, a tomu, že se bojíme na vteřinu odvrátit od plátna, aby nám něco neuteklo. A je to tak nevtíravé a decentní jako vyznání lásky magistrátního úředníka. Všem, kteří se třeba jen jedním prstem podíleli na vzniku filmu, bych chtěla veřejně poděkovat. Za to, že jsem si díky (zaplaťpánbu krátké) pedagogické zkušenosti mohla povzdechnout: "Jo, tohle je přesný." Za uvolněný smích při "labutím jezeru." A za příjemný pocit, který nevyprchal jako pivní pěna. (03.08.2007)