Vratné lahve

Překvapivě špatně natočené scény v polovině první (pád z kola... he?) kontrastují s velmi dobrou polvinou druhou. Jan Svěrák je jediný filmař u nás, který dokáže věrně audiovizuálně načrtnout jakoukoli náladu (tady hlavně tu stařeckou melancholii), kterou jeho tatínek okořeňuje svým typickým charismatickým chraplákem. Staří lidé budou unešeni, mladí zamyšleni. Neveselá, ale stoprocentně věrná ilustrace partnerského soužití má navíc opravdu silný chuťový jazyk. A Jiří Macháček je úplně poprvé od Samotářů důstojným hercem a ne jen další karikaturní variací na Jiřího Macháčka. (27.02.2007)

S odstupem času se nemůžu zbavit pocitu, že ten film vznikl tak trochu pro klid v rodině a že jej právě dominance Zdeňka Svěráka sráží. I tak ale vynikající záminka k obnovení důvěry v český film díky herecké přirozenosti, lehkonohému řemeslu a vtipu, který kamufluje spíš depresivní životní moudra. 70% a škoda kola. (02.03.2007)

„Vratné láhve“ přinášejí milou a vřelou člověčinu na téma věčně neposedné mužské srdce, kterému už jaksi zbytek těla nestačí sekundovat. Nabízejí zábavný, výtečně napsaný a poutavě podaný sled historek, z nichž jen málo působí za vlasy přitaženě. Staří v podání Zdeňka Svěráka dýchá moudrostí a radostnou dětinskostí více než zapšklostí či povzneseným moralizováním. Především díky němu po delší době běží na plátnech kin český film s hlavou, patou a poezií. „Vratné láhve“ nepatří na vrchol synovsko-otcovské manufaktury, přesto jim ze srdce děkuji za hřejivý pocit, který jsem si z kina odnášel. (17.03.2007)

Film který ve vás vyroste jako strom. Při zhlédnutí si vzpomenete na své rodiče a velmi pravděpodobně si představíte jaké to bude, až poprvé zažijete všechny tyhle věci. První dítě, první vnouče, první důchod, první pohřeb kamaráda. Zdeněk Svěrak všechny tyhle pocity věrně reprodukuje a pevně svírá otěže filmu. Jako by Svěrák junior ani nebyl na place. Jeho ruku za kamerou vnímáte snad jen díky kvalitnímu řemeslu a pečlivému vedení herců (i ten Macháček odhodil škatulky a "ty vole", je fakt dobrej :). Zřejmě bych nesrovnával se staršími "srdcovými svěráky" (ať už otcovými nebo synovými), na to mi příliš vadily některé detaily (snové scény ve vlaku, občasná ztráta směru a samozřejmě kultovní kolo) a celkové vyznění. Ale možná to byl záměr... narozdíl od Obecné školy nebo Kolji, kteří z vás dojí emoce na počkání, potřebují Vratné láhve trochu času a odstupu. U někoho to budou dny nebo týdny, u jiného měsíce či roky. (70%) (29.06.2007)

Paráda a malé překvapení! Bavil jsem se a to je u tohoto druhu filmu snad podstatné, ne? Milý, lidský, melancholický, smutný, pravdivý, ze života, o životě převážně střední generace a o stavu naší společnosti...To vše pojaté v duchu typicky svěrákovského humoru (někdy ale málo nuceném), který prostě nezestárl.. V té poslední záplavě českých filmů převážně nevalných kvalit působí tento jako malý zázrak, navíc si na nic nehraje...P.S.: Pokud se bude český film ubírat tímto směrem, tak se máme ještě na co těšit...Masivní tv upoutávky a reklamy v tomto případě nezklamaly míru mého očekávání... (11.04.2009)