Režie:
Jan SvěrákScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Tatiana Dyková, Jiří Macháček, Pavel Landovský, Jan Budař, Nela Boudová, Miroslav Táborský, Věra Tichánková, Jana Plodková (více)Obsahy(1)
Bývalý učitel Josef Tkaloun se rozhodl definitivně opustit žáky, ale rozhodně se nehodlá smířit s pozicí důchodce, trávícího čas na lavičce v parku. Je plný energie, nápadů i chlapských tužeb a nemíní zestárnout v nečinnosti. Navzdory nesouhlasu manželky Elišky, která se sarkastickým nadhledem komentuje všechny jeho aktivity, přijímá brigádnické místo ve výkupu lahví menšího supermarketu. Malý prostor, kde se potkávají lahve s lahvemi a lidé s lidmi, je svébytným mikrosvětem, plným tragikomických osudů. Tkaloun dokáže být nejen jejich pozorovatelem, i když v jeho režii dostávají situace občas poněkud groteskní obrysy. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (1 113)
Na prvni pohled to vypada, ze se bude jednat o dalsi ceskou tragikomedii, ktera je v podstate o nicem, coz je jiste pravda, tenhle film takovej je. Ale je tu par zasadnich rozdilu. Jednak skvela rezie Jana Sveraka. A hlavne vybrouseny dialogy a skvely hlasky Zdenka Sveraka, kterej je jako hlavni hrdina naprosto perfektni. K tomu si prictete spoustu skvelejch ceskejch hercu, hlavne Machacek me svym prijemne civilnim vykonem mile prekvapil. Co se tyce diskutovany sceny na kole, sice to vypada jako by se tvurci inspirovali v Matrixu, ale me to rozesmalo. Takze jediny, co bych filmu vytknul, jsou misty krapet zbytecny zabery na budovy, tramvaje a vlaky. Jinak tenhle film muzu v klidu zaradit mezi jeden z nejlepsich ceskejch z posledni doby. Mily prekvapeni. ()
Postupem času čím dál tím lepší film, kterému plné hodnocení uniká opravdu jenom o chloupek, konkrétně o opravdu hrozně zrežírovanou scénu pádu z kola, uchylování se k jednoduššímu humoru typu Pánská jízda či Kameňák (konvice na sporáku, epizodní figurka opilce), z dramaturgického hlediska nadbytečným erotickým vizím a hlavně titulkové tečky, která staví celý předchozí děj na hlavu. Jinak výjimečně sebereflexivní dílo (malá úloha pro Cimrmanology, učitelská léta, neustálé upomínání na Kolju v podobě kroužkování v programu či jeho projekce v tv anebo na Tmavomodrý svět s Ondřejem Vetchým v závěru), jež staví hlavně na přesném castingu všech zúčastněných (pochvalu si zaslouží zvlášť živoucí Dana Kolářová a ku prospěchu věci umírněný Jiří Macháček) a na dobře napsaném scénáři plném skutečných postav a uvěřitelných promluv. ()
Po druhém shlédnutí musím chtě nechtě s hodnocením dolů. Asi jsem chtěl alespoň nějaký současný český film vidět v lepších barvách, než jaký je. Jistě platí, že "syn Jan není vrchním na Labské boudě, ale jedním z mála skutečně profesionálních současných českých režisérů," leč film jako takový zůstává jen takovým mírně nadprůměrným filmem na téma, které např. Babí léto podalo mnohem lépe a chce se mi říct hodnotněji. Jestli Jan Svěrák nakonec neměl pravdu, když se mu do točení moc nechtělo. A k tomu ten protivný product placement, který jsem poprvé asi nechtěl vidět. V porovnání se současnou českou tvorbou je to jistě výrazný nadprůměr, ale celkově se o nic zas tak úžasného nejedná. ()
Příběh z mého života, že jsem v té samé prodejně / tehdy to byla firma Vít / dělal svou první brigádu právě ve výkupu láhví a má hlava byla v tomtéž okénku jako hlava Zdeňka Svěráka na Vás jistě nezapůsobí tak srdečně, jako příběh ze života stárnoucího Josefa Tkalouna. Laskavý humor a lidský příběh Vratných láhví v nelaskavé době s často nelidskými příběhy na mě zapůsobil stejně krásně, jako pohlazení od maminky, když jsem se učil chodit. Danušku Kolářovou, bych za její skvělý herecký výkon nejradějí pohladil na oplátku já. ()
Film který ve vás vyroste jako strom. Při zhlédnutí si vzpomenete na své rodiče a velmi pravděpodobně si představíte jaké to bude, až poprvé zažijete všechny tyhle věci. První dítě, první vnouče, první důchod, první pohřeb kamaráda. Zdeněk Svěrak všechny tyhle pocity věrně reprodukuje a pevně svírá otěže filmu. Jako by Svěrák junior ani nebyl na place. Jeho ruku za kamerou vnímáte snad jen díky kvalitnímu řemeslu a pečlivému vedení herců (i ten Macháček odhodil škatulky a "ty vole", je fakt dobrej :). Zřejmě bych nesrovnával se staršími "srdcovými svěráky" (ať už otcovými nebo synovými), na to mi příliš vadily některé detaily (snové scény ve vlaku, občasná ztráta směru a samozřejmě kultovní kolo) a celkové vyznění. Ale možná to byl záměr... narozdíl od Obecné školy nebo Kolji, kteří z vás dojí emoce na počkání, potřebují Vratné láhve trochu času a odstupu. U někoho to budou dny nebo týdny, u jiného měsíce či roky. (70%) ()
Galerie (25)
Zajímavosti (87)
- Scéna, kdy pan Tkaloun (Zdeněk Svěrák) svačí v parku a prochází kolem něj skupinka penzistů, se natáčela ve Smíchovském parku Sacré Coeur. (Radecek14)
- Půvabné záběry na začátku filmu, zachycující z ptačí perspektivy (v praxi z balonu) Nusle, vnikly podle Jana Svěráka v podstatě šťastnou náhodou: "Odstartovali jsme v mrazivém ránu z Císařské louky a chtěli jsme nafilmovat pod titulky Staré Město, ale jak jsme vystoupali, vítr nás vzal přes Vyšehrad do Nuslí a přistáli jsme u malešické spalovny. Nakonec se předměstí k filmu hodí víc, ale to do nás musí pánbůh fouknout, aby nám to došlo." (NIRO)
- Železniční trať, na kterou Tkalounovi koukají z oken svého bytu, už v současné době neexistuje. Jedná se o úsek tzv. Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy z Hlavního nádraží do nádraží Praha - Vysočany. Trať byla zrušena v r. 2008 po více jak 140 letech provozu a postupně byla téměř celá přeměněna na cyklostezku. (Foxhound#1)
Reklama