Sunshine

☼ S ☼ U ☼ N ☼ S ☼ H ☼ I ☼ N ☼ E ☼.... Nic nového pod Sluncem, ale něco nového v Slunci. Zdál se mi sen. Ocitla jsem se v neviditelné zóně uvnitř poslední naděje lidstva, Ikara 2. Do posádky jsem se zamilovala od prvního spatření. Kapovy modré oči, ve kterých zuří pozemské cyklony, aby se v nich vzápetí rozhostil vesmírný klid.Třesoucí se rty něžné, ale ocelově pevné Cassie, rozhodná brada a absolutní nekompromisní oddanost vojácky přímočarého Mace, pokorná odvaha v několika úsporných gestech Kanedy. Jeden za všechny, všichni za Cíl. Symbolický kontrast lidského oka- a božího oka, kterým je v téměř panteistické interpretaci naše nejbližší hvězda..............Skutečnou hvězdou filmu není Capa, Kaneda ani Mace, ale Slunce. Morální dilemata a náboženské motivy plují v meziprostoru mezi slovy a činu, ale bez patetické zátěže. Tím víc působí a rozdírají. Když Kapa hebce rozřízne ticho slovy Kill him, když se Mace mlčky omluví za výbuch adrenalinu, podléhám a obdivuji se Boylovu emocionálnímu minimalismu. Tragické lovestory prožívá celá posádka.Ale ne v těle Ikarově. Se Sluncem. A to celé podkresluje drsně medoví Underworld a božské symfonie Johna Murphyho. Sunshine mě střídavě zmrazoval až k ledovému skupenství a poté bez výstrahy házel do výhně. Smrtelnost a nesmrtelnost v zavíření hvězdného prachu. Filozofie beze slov. Totální zážitek. Našla jsem svou sluneční fontánu, hlubokou a žhavou, ze které jsem se hltavými doušky napila, do níž jsem se ponořila a kam se vrátím...Vrátila jsem se, a Boyleovu sluneční odyseou jsem prošla popáté. P.S. ad závěr: ani napoprvé jsem v tom žádný násilný přerod neviděla, nečekala jsem výrazovou a formální lineárnost. Ocenila jsem, že na konci poutě se proti nim postavilo stvoření stejného rodu, a přece za hranicí humanity, taková variace na sluneční, ale stále ještě rozmazanou lidskou skvrnu.Tell me, what do you see? (09.09.2007)

Ale tak to snad ne, takovej humus sem už dlouho neviděl u něčeho co má tak dobrý hodnocení a co je tak opěvovaný. Tak za prvé Danny Boyle se s ničim nesere, naprosto rezignuje na seznámení se s příběhem a na seznámení se s postavama, všechno shrne na začátku do tří vět a jde se na věc, což o to, u některých filmů to nevadí, ale tady to je fakt velkej problém asi půl hodiny sem se rozkoukával a nic sem z filmu neměl a dost mě nudil. Takhle rovnou hodit do prostřed děje byla fakt blbost. Za druhý tolik naivních, naprosto lehce předvédatelných a většinou stupidních scén se jen tak někde nenajde, prakticky každá podstatná scéna filmu je tak lehounce uhadnutelná, že to snad ani neni možný. Nicméně se musí nechat, že i tak sou ty scény působivě natočený a i díky hudbě stejně běhá mráz po zádech. Za třetí, snaha o okopírování Horizontu událostí naprosto selhala a tak mi to přišlo dost trapný, tohle určitě taky nebylo šťastný řešení. Tohle všchno dělá tenhle film dost průměrnej a to ani nemluvim o nelogičnostech a někdy nepromyšlenosti, která je fakt nepřehlídnutelná. Taky bych moc nepochválil za herecký obsazení, Cilian Murphy i Chris Evans, prostě film neutáhnou, hlavně Evans má fakt těžký problémy, ale i Cilian Murphy na tom neni zrovna o moc líp, ale ono to je asi taky dost zopůsobený debilním scénářem, kterej je pořád nutí do hrdinskej činů, na který bohužel nemaj vizáš, tohle si může Evans zkoušt ve fantastický čtyřce, ale v thrilleru tohohle typu fakt ne.Fakt sem od toho čekal daleko víc, v porovnáním s podobným Armageddonem tohle na celý čáře prohrává, nějak nechápu jak to může mít o tolik vyšší hodnocení, zřejmě experti na čsfd nemaj akorád rádi Michaela Baye, protože jinak by musel mít Armageddon 90%, když je tohle tak vysoko... (28.04.2007)

Sunshine je pro mě, co se žánru sci-fi týče, na podobné úrovni jako Potomci lidí. Netradičně, až komorně pojaté sci-fi, od kterého jsem možná očekávala trochu více. Či něco úplně jiného. Sunshine má úžasnou vizuální podobu a osobitou atmosféru. Příliš mě však nezaujala herecká sestava, zvláště "hezounek" Chris Evans mi sem nějak nepasoval. Snad nejvýraznější byl pro mě Cillian Murphy. Vrcholem snímku je závěr, který se stylově i zpracováním podobá Fontáně. Dokonalé spojení působivého vizuálu a famózní hudby, skladba The Surface of the Sun je jedna z nejúžasnějších a nejmagičtějších hudebních melodií vůbec. Give me chills every time. Pure Brilliance. (30.08.2012)

Scénář: Alex Garland .. Předně bych chtěl říct, že jsem ve výsledku lehce přimhouřil obě oči, asi jako při pohledu do ranního Slunce. Průběh snímku totiž několikrát vybočí z uhrančivé filmové podívané až na hranici absurdní béčkovitosti a tahle oscilace, alespoň po první zhlédnutí, nedovoluje nechat čisté maximum (ovšem po druhé kino projekci je tato připomínka bezpředmětná!). ___ Scénárista Alex Garland opět snese na lidstvo katastrofu nedozírných rozměru a nechá skupinku lidí zachránit civilizaci. Bohužel podobně jako ve 28 dní poté vše bez nějakých výhrad funguje jen zhruba do dvou třetin a následná část děje se zvrtne do polohy, která už není tak chutná a ojedinělá. Kupí se důvěrně známé momenty z mnoha jiných filmů a většinou jsou i tuctově řešeny. Naštěstí úplné vyústění znovu zvedne a udrží palec směrem nahoru. Mnohem větší tažnou silou, než scénář, je vedle skupiny výborných herců zejména režisér Danny Boyle. Jeho celkové komorní pojetí či vedení pestré škály věrohodných postav je zvládnuté bravurně. Po pár záběrech je totiž jasné, že si filmový prostor omezil na uhrančivou žlutooranžovou záři mezi Sluncem a kosmickou lodí v nekonečně temném vesmíru, kde rozehraje všechny dílčí dramata. Tady se dostávají ke slovu stěžejní atributy snímku - nadupaná zvuková kulisa, trikově fascinující podívaná kořeněná pečlivě vybranou hudbou ala Underworld či od skladatele John Murphy. Atmosféra je hutná, v pár momentech je dění silně skličující a neodvratnost nejvyšší oběti je díky lidským chybám a zkratům stále blíže. Sem tam sice pokukuje nějaká ta logická vada, ale děj má spád, zvraty svoji permanenci a servírované audiovizuální hrátky ledacos stačí rychle a dostatečně zakrýt. Sice jsem čekal, že nastíněná myšlenka bude prohloubena a film nakročí do pole náročnějších snímků, které mají hlubší až duchovní rozměr, ale tak odvážně to žel bohu dotaženo není. I tak si duše i tělo odnáší nevšední zážitek, který se nemusí tak často opakovat. Pokud lze něčemu přikládat božské vlastnosti ve smyslu života a smrti, je to jedině Slunce. Díky němu započal a existuje život, díky němu jednou shoří a ze všeho bude opět jen hvězdný prach… Kaneda, what can you see? 100%. ___ ☼ FILM ROKU ☼ (15.04.2007)