Sunshine

Ale tak to snad ne, takovej humus sem už dlouho neviděl u něčeho co má tak dobrý hodnocení a co je tak opěvovaný. Tak za prvé Danny Boyle se s ničim nesere, naprosto rezignuje na seznámení se s příběhem a na seznámení se s postavama, všechno shrne na začátku do tří vět a jde se na věc, což o to, u některých filmů to nevadí, ale tady to je fakt velkej problém asi půl hodiny sem se rozkoukával a nic sem z filmu neměl a dost mě nudil. Takhle rovnou hodit do prostřed děje byla fakt blbost. Za druhý tolik naivních, naprosto lehce předvédatelných a většinou stupidních scén se jen tak někde nenajde, prakticky každá podstatná scéna filmu je tak lehounce uhadnutelná, že to snad ani neni možný. Nicméně se musí nechat, že i tak sou ty scény působivě natočený a i díky hudbě stejně běhá mráz po zádech. Za třetí, snaha o okopírování Horizontu událostí naprosto selhala a tak mi to přišlo dost trapný, tohle určitě taky nebylo šťastný řešení. Tohle všchno dělá tenhle film dost průměrnej a to ani nemluvim o nelogičnostech a někdy nepromyšlenosti, která je fakt nepřehlídnutelná. Taky bych moc nepochválil za herecký obsazení, Cilian Murphy i Chris Evans, prostě film neutáhnou, hlavně Evans má fakt těžký problémy, ale i Cilian Murphy na tom neni zrovna o moc líp, ale ono to je asi taky dost zopůsobený debilním scénářem, kterej je pořád nutí do hrdinskej činů, na který bohužel nemaj vizáš, tohle si může Evans zkoušt ve fantastický čtyřce, ale v thrilleru tohohle typu fakt ne.Fakt sem od toho čekal daleko víc, v porovnáním s podobným Armageddonem tohle na celý čáře prohrává, nějak nechápu jak to může mít o tolik vyšší hodnocení, zřejmě experti na čsfd nemaj akorád rádi Michaela Baye, protože jinak by musel mít Armageddon 90%, když je tohle tak vysoko... (28.04.2007)

Nekombinovat Sunshine umně hudbu s obrazem, který těží hlavně ze zalévaní všeho možného slunečním jasem a hypermoderních interiérů lodi Icarus 2, neštěkl by po něm zřejmě ani pes. Postavy jsou nijaké a není divu, vykreslení jejich charakterů je věnováno pramálo prostoru - proto je každá postava vybavena nějakou šablonovitou vlastností, která vyplave čas od času na povrch. Hlavně, že se všichni nějak liší. Většinu času řeší úkoly, jejichž rámcový smysl je sice zřejmý, ale řešení se skládá z několika nepochopitelných úkonů - obvykle ještě ukradených z jiných děl. Děj je značně nesouvislý a krom řešení různých problémů jej ozvláštňuje již jen epizoda s lodí Icarus 1. Ta v sobě skrývá určitý potenciál, jenže ve výsledku se dozvíme v podstatě jen to, že kapitánovi ruplo v bedně. Jeho proslovy o nevzpírání se božímu plánu jsou plácnutím do vody - šplouchne to a konec. Nejsou totiž součástí dialogu a navíc jsou tato slova vykřičena uvnitř akční scény, ve které spíše podtrhávají kapitánovo šílenství, než sdělují nějakou myšlenku. Pokud jde o fyzikální zákony... i když se někomu může zdát, že je to s nimi lepší, než ve většině jiných filmů, já ten pocit nemám. Už samotná zápletka je naprosto pošahaná, stejně jako mnoho peripetií po cestě. Jsou tu určité výjimky, např.: "méně lidí vydýchá méně kyslíku," příhoda mimochodem poměrně zajímavá i z psychologického hlediska, ovšem ani v tomto případě nejde o originální myšlenku. Mě osobně mrzí, že právě této události-rozhodnutí nebylo věnováno více prostoru. Kritický pohled na film ve mně vyrostl hlavně až po jeho zhlédnutí - předtím byly mé oči zaslepeny slunečními paprsky a atmosférou. Silné ***. (31.08.2008)

Hodně silný a vizuálně úchvatný komorní sci-fi film přemítající nad nicotou člověka v tváří v tvář Vesmíru. Ta polarita nicotný člověk - ohromující Slunce je základním pilířem snímku Dannyho Boylea, který stojí rozkročen mezi dvěma filmovými světy - metafyzickou symfonií Kubrickovy 2001: Vesmírné odysey a osobitým sci-fi hororem Horizont událostí. A Danny Boyle jako by se nemohl rozhodnout, ke kterému z nich se přiklonit. V první části filmu to funguje famózně - komorní psychologická studie malého osazenstva vesmírné lodi, konfrontace s jejím posláním a doslova tváří v tvář s cílem jejich cesty - slunečním vulkánem, který disponuje pro člověka jen těžko představitelnou silou. Ty vizuálně oslňující obrazy lodního psychologa a kapitána v sluneční pozorovatelně jsou skutečně úchvatné a jsou velkým kladem Boylova snímku. Tady film funguje bezvadně. Pak přijde ovšem dějový zvrat a do té doby pozitivní konotace naší centrální hvězdy se začnou štěpit - Slunce je náhle nejenom pozitivně vnímaný životodárný kolos, ale i nebezpečný běsnící vulkán - tahle dualita je dalším významovým přínosem. Velká škoda je, že tady ale přemítání a hlubší obsah Sunshine končí... Těžko říci, proč nejsou dál rozvíjeny úvahy o malichernosti lidské existence a nicotnosti člověka jako tvora, proč se tvůrci rozhodli tak, jak se rozhodli. Nakročením k Horizontu událostí vykročili i k rozmělnění dojmu a kompaktnosti díla. Neotřele ztvárněné očekávané finále tak po událostech z konce filmu ztratilo na síle a rozmělnilo se v, podle mne, nesouvisejícím kontextu. Sunshine je každopádně velmi dobrý a silný snímek, v kontextu sci-fi filmů se řadí k tomu nejlepšímu, zvláště svou silnou vizuální složkou, nářky nad údajným nízkým rozpočtem pozbývají na významu, Danny Boyle názorně potvrdil fakt, že množství finančních prostředků film nevytváří... (11.01.2008)

Brilantně natočená, efektně vykomponovaná vizuální orgie, která je nádherná na pohled i na "prožití". Danny Boyle u mě skutečně povýšil, zejména tím, jak působivou atmosféru velkoleposti a osudovosti dokázal vytvořit, Sunshine divák nevnímá jako další vymyšlené vesmírné sci-fičko, ale může se do něj skvěle ponořit, nechat se dokonale omámit a takřka mu uvěřit... Tedy až do doby, než se na obrazovce zjeví nadpřirozená bytost, která je asi tak jediná věc, která mi na filmu úplně nesedí (zvlášť když je vždy nepříjemně rozmazaná). Avšak jinak velice silný zážitek a úžasné finále. 9/10 (04.03.2008)