Teorie velkého třesku

Teorie velkého třesku přivádí své diváky do společnosti mladých vědců, kterým příroda nadělila velké IQ, což je opravňuje k získávání vědeckých titulů a účasti na vzrušujících vědeckých objevech, bohužel je ale zároveň připravila o ledascos jiného včetně sociální inteligence a schopnosti adaptace na okolní svět, v neposlední řadě pak i o schopnost zaujmout a udržet si přízeň opačného pohlaví. Dobře vybrané a především zábavné lidské charaktery, skvělý situační humor a co zejména, nepřekonatelná postava Sheldona, stejně geniálního jako austistického a ujetého, který díky svým nekonečným eskapádám rozesmává publikum nejen v USA, ale i v desítkách dalších zemí. Pro mě ze žánru amerického sitcomu momentálně nej-záležitost. Nám, prostým průměrným jedincům, seriál přináší zadostiučení, že to ti geekové taky nemají jednoduché a v lecčems jim dokážeme dát na frak. No a pro ty vyvolené přináší možnost zasmát se sám sobě a zlidštit se v očích ostatních. Celkový dojem: 90 %. (09.01.2013)

Věda je tak sexy! Seriál plný výborných gagů, který vám nedá ani na okamžik vydechnout a co je důležité - vůbec se neopakuje. Prakticky každá replika, kterou zde někdo z hlavních hrdinů pronese, je odkazem či narážkou na nějaký slavný sci-fi/fantasy film či seriál. Partu lidiček milujících komiksy a videohry (můj favorit je Howard), si brzy oblíbíte a kdo viděl minimálně první sérii (skvělá je např. epizoda se strojem času), tak musí uznat, že je tento sitcom lehce návykový. Moc příjemný počin, kterých není mnoho a jehož humorný potenciál zdá se býti nevyčerpatelným. Plus nádherná Kaley Cuoco, jako Penny (vegetariánka milující steaky) - jediná postava seriálu, jenž žije v realitě a kterou doporučuje devět z deseti Leonardů. Jediným minusem je postupné přidávání dalších, převážně ženských postav (např. neuvěřitelně otravná Bernadette), čímž ztrácí prostor čtyři hlavní hrdinové. Ale i tak s touhle partou trávím čas velice rád (jak v původním znění, tak s výborným českým dabingem). (19.02.2018)

Geniální? Kdeže. Takhle jsem si jako seriálový nevzdělanec představoval kvalitní žánrový standard, prostě dobře zvládnutý oddych, který bez ustání dere jednu a tu samou šablonu. V porovnání s pravými skvosty žánru je totiž každá epizoda - od té prvé nahoru - až bolestně předvídatelná, takže si v ní můžete sami bez ustání doplňovat hlášky. Mnohem častěji než u Přátel nebo How I Met Your Mother. Palec přesto jistě zvednutý nahoru. (12.09.2008)

Bývalo to super, ale v současnu pokračuju ve sledování spíše ze setrvačnosti a nárazově ("jé, ona už skončila další série? to abych si ji tedy stáhnul"). Opakuje to pořád dokola stejnou šablonu, stejné vtipy, někdy více, někdy méně funkčně. Se znalostí více (a lepších) komediálních seriálů se mé přesvědčení, že TBBT je sitcomová špička, zcela vytratilo. Povrchní mainstreamová zábavička. (21.01.2009)

Všichni bychom chtěli být empatičtí jako Sheldon, urostlí jako Leonard, pobíhat po světě se sexappealem Wolowitze a rétorickou obratností toho indického šmudly. Och, a kdyby osud nadělil, a jeden by si našel i svou překrásnou Amy... Jenže život je kurva a s některými se nemazlí. Nezbývá tedy, než čučet na naše vzory alespoň v televizi, rýpat se nehtem ve zvukovodu a zahořkle závidět. Nerds růls, djůd! (17.09.2013)