Teorie velkého třesku

Nesmělý, Otravný, Sebevědomý a Koktavý potkávají Nádhernou a začíná příjemný sitcom, kterému sudičky určily, aby se z něj postupem času stal až neuvěřitelný fenomén. Někdy šablonovitý a neoriginální, jindy upřímně vtipný, ale ve své podstatě dostatečně nenásilný na to, aby dokázal spoustu let adekvátně bavit. Dříve nebo později se ale každé téma vyčerpá a protože se tvůrci ke krokům, které by hlavní postavy posunuly o něco dál, odvažují jen jednou za několik sezón, tuhl mi u tohoto třesku úsměv už ve třetí sérii. Nečekanou záchranou jisté úrovně se tak pro celý seriál stal postupný příchod ženských vedlejších postav, nohy mu naopak čím dál víc podrážejí opakované vtipy (nesnesitelný running joke s Howardovou matkou) a rutina, se kterou jsou od určité doby sázeny Sheldonovy monology. Zkrátka a dobře si s touhle partou moc nevím rady. Díky zprvu fantastické (a posléze alespoň přiměřeně spolehlivé) Amy a tomu, jak dokáže Kaley Cuoco jako Penny stále všechny strčit se stoickým klidem do kapsy, se pořád občas pobavím. Na druhou stranu Leonard, Howard i Rajesh mi už pořádně dlouho přijdou jen jako figurky snaživě předříkávající očekávané repliky, nehledě na v pozdějších sezónách nepochopitelně protěžované kopyto Stuarta. Po šesti letech se čtvrtá hvězda, snad z nějaké nostalgie, ještě zuby nehty držela, od sedmé sezóny dál jde ale jen a pouze o mlácení prázdné slámy, takže dlouholetý soucit ztrácím, tím spíš, že desátý a jedenáctý rok jsou ospalostí až trapností vážně k uzoufání. U seriálu jsem ale zůstal až do samého konce. Přímá úměra průměrnosti a nevtipnosti s rekordy sledovanosti mě fascinovala tím víc, čím méně jsem ji chápal. (03.10.2008)

Strašná pecka, která mě s každým dílem dostává čím dál víc na kolena. Sheldonova proměna v nehoráznou svini sice silně šustí papírem a Penny by mohla být na scéně téměř permanentně, ale jinak nemám námitek. Jen mě děsí skutečnost, že prakticky všem geekovským termínům rozumím, zatímco u soutěže made by Penny bych pohořel úplně stejně jako L a S. Teda... Britney bych ještě uhádl. ;) (27.07.2008)

"Je to Pennyina spálňa. Tam bolo veľa mužov." Chápem, že mnohých partia neschopných a v reálnom živote relatívne stratených a detinských geekov permanentne vytáča. Aj mne dlho trvalo, kým som si na ňu zvykol. Spočiatku mi pripadali silene vtipní. Taký ten štýl, kedy sa publikum smeje, ale ja sa maximálne usmievam. No s pribúdajúcimi sériami, ako si boli scenáristi, režiséri a samozrejme herci čoraz istejší v detailoch a začali sa s tým hrať, sitkom nabral na dynamike a humore. Mnohé scény pre mňa skultovneli (Rajove rekordy v dĺžke trvania prekonávajúce odmlky v planetáriu počas rozlúčky s divákmi) a mnohé nápady sú božie (šermovanie prackami na opasky v tvare svetelných mečov). Herci sú sympatickí, zjavne sa mali radi a natáčanie spoločných scén si užili. Postavy sú originálne, každá je iná, vďaka čomu medzi nimi vládne divoká interakcia a tešíte sa na ich spoločné scény (Sheldon vs. Penny, ktorí spolu v podstate svojím spôsobom počas jedenia pizze nechtiac vyriešili ľudstvom nikdy nevyriešenú Teóriu strún). Mám dojem, že sa tu stretla fakt dobrá partia ľudí (o čom svedčia aj už legendárne tanečné vystúpenia nie priamo v seriáli, ale pred živým publikom počas natáčania) a aj práve vďaka odlišnosti postáv zaujali aj postavy, ktoré by samé osebe nemali šancu a liezli by skôr na nervy alebo by boli trochu zbytočné, avšak v kombinácii s radikálne odlišnými charaktermi iných postáv bodovali. Nikdy mi tu príliš nesedeli popkultúrne odkazy, zmienky o komiksoch a cameá; na údajne tak inteligentné postavy mi tieto veci pripadali jednoduché a prízemné, aj keď musím uznať, že minimálne na štvoricu Flashov len tak nezabudnem („Presne kvôli TOMUTO som vravel, že by bolo fajn urobiť poradu.“). V neposlednom rade oceňujem hlášky ("Nechcem ťa odsudzovať, ale toto robia psychopati." alebo "Priateľstvo sexom nepokazíš, to je ako pokaziť zmrzlinu kúskami čokolády.") a to, že mnohé veci boli na úrovni a patrične dojemne ukončené (Howardova mama alebo samotný koniec, kedy tvorcovia vedeli, že nebudú pokračovať a tak sa podľa toho zariadili). A to, akú prekvapivo dôležitú súčasť tejto čudnej, ale o to pôvabnejšej komunity tvorilo jedlo (čím sa mi opätovne potvrdilo, že film alebo seriál s jedením a varením z princípu nemôže byť zlý, čo ostatne vedel už Hitchcock). Teória veľkého tresku je o priateľoch. To pokladám za dôležité zdôrazniť, pretože máte plno sitkomov postavených na nepriateľstve resp. totálnej odlišnosti. Nech už ale sú hrdinovia akokoľvek odlišní a robia si zo seba srandu a vzájomne sa doberajú, nakoniec zostávajú priateľmi, ktorí si pomáhajú a držia palce. A to dokonca aj Sheldon. A to už je čo povedať. "Kto to je? Green Arrow?" - "Ehm, Green Lantern." - "Aký je v tom rozdiel?" (13.03.2020)

Sitkom o štyroch premúdrelých, vytrasených šprtoch. Partia zdegenerovaných, nadržaných, silne zakomplexovaných vysokoškoláčikov, čo si myslia, že zožrali všetku múdrosť sveta. Žijú si vo svojom absurdnom vesmíre. Jeden nesympatickejší ako druhý. Mal som chuť ich rad radom nakopať do prdele. Neviem, ktorí z nich je väčší kretén. No asi presne o to beží v tomto americkom sitkome. Mne sa to však ani trocha nepáči, ide to úplne mimo mňa. Vôbec sa nedokážem zabávať takýmto pseudointelektuálnym druhom humoru. V tomto prípade pôjem proti prúdu a dám "Teórii veľkého tresku" iba jednu hviezdičku. Sorry! * (06.09.2011)

Další z produkce amerických seriálů, které se na nás sypou neuvěřitelnou rychlostí a i přesto si dokáží udržet sledovanost. Ovšem BBT je trochu jiné i když zápletkou připomíná Friends a humorem britský sitcom IT Crowd. Hlavní myšlenkou u BBT je jednoznačná odlišnost hlavních postav od běžných lidí, a proč vlastně ? Leonard a Sheldon jsou fyzici a nebylo by na tom nic zvláštního , až do doby kdy se do protějšího bytu nastěhuje, krásná blondýnka Penny, která se začne líbit Leonardovi a nejen jemu. Leonard a Sheldon ještě spolu se svými dvoumi kamarády Rajem(Ind - který není schopen mluvit při přítomnosti dívek) a Howardem(Žid - který žije se svou matkou a myslí si že je neodolatelný), žijí ve svém imaginármín světě. I přes neuvěřitelné hlášky a intelektuální rozhovory se jedná opět o nabalavocí seriál, při kterém se hlavní hrdinové i přes svou neschopnost snaží zaujmou dívky a komplikuje to jejich neschopnosti a záliby, při kterých se dostanou do mnoha situací, které by se ani tomu největšímu loserovi nestaly. Díky dobrému hereckému obsazení, množství absurdních vtipů a Kaley Cuoco se BBT u mě řadí na první příčky ze seriálů americké produkce. "Gravitace, ty bezcitná děvko." 90% (12.02.2009)