Teorie velkého třesku

Nemastné neslané, od druhé řady i nevtipné. Rádoby génius Sheldon versus „awesome" Barney Stinson prohrává na celé čáře, což ostatně platí i o celém obsazení. Romantická linie mezi Leonardem a Penny patří tak akorát do venezuelských telenovel, povětšinou se vaří z vody a sami tvůrci ani nemají sebemenší představu o tom, z čeho si tak často v seriálu dělají legraci (kdo hrál kupříkladu World of Warcraft, tak pochopí). Umělý smích je zde na pěst, akorát ruší už tak chabou atmosféru. DaViD´82 musel před hodnocením téhle taškařice dostat pořádnou ránu do kokosu, jinak se to vysvětlit nedá. (06.05.2009)

Milí tvůrci TBBT, předem tohoto dopisu bych Vám rád složil poklonu. Povedlo se Vám povětsinou myslící lidi s relativně dobrým vkusem přesvědčit, že je tenhle seriál originální, převratný, a dokonce inteligentní! Já mám ale poměrně nakoukáno, a tak vím, že není vůbec originální, ani špetku převratný, ba dokonce ani inteligentní. Je ale velice chytrý ve svém konceptu. Umíte v tom chodit, umíte dát lidem to, co chtějí. A pravdou je, že oni většinou nechtějí inteligentní humor, chtějí humor, co v nich vyvolá pocit, že jsou inteligentní oni. A Vy to moc dobře víte. Vidíte, jaký úspěch mají u diváků skutečně inteligentní seriály jako 30 Rock či Arrested Development. A Vy nechcete dopadnout stejně, skončit pro malou sledovanost. Dokázali jste hloupé grimasy a jednoduché, neoriginální, opakující se a předvídatelné pointy zahalit hávem hlášek o vědě, komiksech, vesmíru a dalších věcech, které musejí nepochybně značit inteligenci. Humorně o inteligentech cestou, které rozumíme... "To přece musí znamenat, že jsme taky inteligenti! Jsme bílé vrány a tenhle seriál je takových nádherných, inteligentních, bílých vran plný, konečně něco originálního a převratného!" pokyvuje hlavou nenáročný, avšak svéhlavý divák. Co je opravdu působivé, dokázali jste beze zbytku vykrást Frasiera, který na stejném principu fungoval už před dvaceti lety, kdy to ještě docela originální bylo, a neukradli jste jenom onen princip, ale i všechno ostatní. Jemně neurotického roztomilého génia Nilese jste obrali o smysl a pochopení pro vztahy, a zůstal Sheldon. Nabručeného průměrného otce Martina jste odbarvili, omladili, a nechali ho podstoupit změnu pohlaví, a zrodila se sexbomba Penny, která je stejně jako Martin katalyzátorem konfrontace mezi světem inteligentů a průměrných lidí. Z nikdy neviděné Maris, Nilesovy kostnaté a zábavně protivné manželky, jste udělali nikdy neviděnou a vždycky protivnou Howardovu matku. Nejpůsobivější je ale fakt, že si nic z toho drtivá většina diváků neuvědomuje. A ti, co ano? Těm to obvykle nevadí. Taky jsem býval jedním z nich, a Velký třesk byl pro mě příjemnou oddychovkou. Časy se ale mění, a z fanouškovské základny seriálu se stala obluda s milionem hlav, která dokáže svými nesmyslnými argumenty z těch ostatních vyždímat veškerou radost ze sledování, a nekonečně a dokonale je znechutit. To přesně se stalo mně, a upřímně doufám, že nejsem sám. Přesto musím zdůraznit, není to Vaše vina, odvedli jste vynikající práci. Opili jste stamiliony lidí jedním rohlíkem. Bravo. (30.04.2008)

3* za: je to milé, zlaté aj veselé, ale... kadencia vtipkovania je nedostatočná, aby vyplnila narastajúci stereotyp epizódnych príbehov. Okrem sympatického Leonarda mi ostatní protagonisti pravidelne liezli na nervy. I keď to bol zámer, až také zveličenie "geekovstva" občas skĺzava do trápnosti a následnej nulovej prekvapivosti správania postáv. A keď už teda toľkí prirovnávame k IT Crowdu, pri Big Bang som ani raz nezažila tú číru radosť a neprekonateľný hlad po ďalšej časti, ako pri Ajťákoch. Tom Riddle to vyjadruje v komentári na rovinu a v podstate s ním súhlasím. 4*, teda štvrtú hviezdičku po rozmyslení pridám za to, že niektoré úchylky (fyziku nie) mám s týmito geekmi spoločné a predsa len ma ten ich svet očaril. Niekedy by som si to s Leonardom celkom rada vymenila ;-) (10.07.2008)

To, že seriál vypráví o chytrých lidech, mu nezaručí, že bude i on sám o sobě chytrý. Problém Velkého třesku spočívá hlavně v tom, že jeho struktura z něj vyčnívá na sto honů daleko. Stále ty stejné zápletky, stále ty stejné situace. Skoro by se dalo říci, že Teorie velkého třesku je až lehce zaměnitelný sitcom. Vtip navíc často přichází na úkor rozvíjení skutečných postav, a tak je většina hrdinů pouhými figurkami, ke kterým si jen těžko vybuduji nějaký ten vztah. Ale i přesto mě tahle neřízená střela vědy a výzkumu baví, což je hlavně zásluhou Raje. I přes všechny výtky jsem s vyloženou radostí zhlédl obě řady seriálu, což taky o něčem svědčí. PS: A třetí série udělala ze svých postav definitivně lidi, a tak to má být. (22.05.2009)

Sleduji seriál teprve teď, takže mně to exaltované nadšení a booom v době premiéry zcela minulo. A přiznám se, že mě seriál tenkrát zcela odpuzoval. Nejen kvůli IT Crowd, jenž jsem považoval za vykradený právě tímto, ale i kvůli v podstatě zrůdným postavám a humoru, kterému jsem prostě nerozuměl. Zuřivé klepání na dveře nějakého neduživého aspergera mě prostě do paralyzujícího smíchu nepřivedlo. A vždy se divil, že většinu mého okolí ano, dokonce si kupovali trička, kde na obrázku bylo, jak ten čahoun klepe na dveře a vykřikuje u toho název druhořadého obchodu potravinami. "Možné je vše," říkám si pro sebe a zkusím první řadu. S krajním odporem jsem sledoval, jak tvůrci v podstatě týrají archetypy geeků v celkem klišé situacích. V tom to bylo v podstatě zajímavé. Že BBT vykradlo IT Crowd jsem musel nakonec odvolat. Každopádně jsem se během několika sezón zkoušel sžít s postavami, kterým prostě nerozumím, ačkoliv mi jejich zápal pro fantastiku jako takovou byl sympatický, nejsem totiž jiný. Popkulturní odkazy jsem pochopil všechny a mnohdy se vskutku od srdce zasmál. Skutečně jim ten situační humor funguje. Bohužel časem, kdy sžití nabývá vrcholu, začínají mi lézt vyhastrošené postavičky na nervy a akorát jsem došel k závěru, že ti neschopní šašci jednou musí ten humor vyždímat. K trapnosti jim ovšem chybí hodně, je třeba mít neustále na vědomí, že jsou to výstřední vědecké kapacity, takže trapní jsou už jen ti nerdi, co si jen žijí ten svůj "jakože" BBT život, v domnění, jak je cool "hrát" si na aspergera, panice, žiďáčka a trapoše, ale to je jiný problém. Dále čtu v komentářích, obdivné eseje na originalitu příběhu. No, tak pak jen stačí doporučit například Smrtonosnou past 4., najdete tam scénu jak vyšitou z BBT (hádky Wolowitze a jeho matky). ;-) Jinak celkově mohu říct, že jsem se chvílemi velmi bavil a chvílemi skoro až styděl. Tři hvězdičky jsou tedy ještě dobré, uvidím, co přinese řada devět. Kam se nám ty postavičky posunou. (08.04.2016)