Nine

Nine je ve své podstatě velice dysfunkční snímek, který výrazně sází na dokonalou retro atmosféru a zejména na vynikající práci choreografů a divadelní aranžmá. Ostatně s těmi to umí Marshall výrazně nejlépe. Nine je filmem, který by chtěl být uměleckou sonátou přibližující studii ženské krásy v devíti taktech stejně tak, jako ucelený pohled na tvůrčí krizi vyskloňovanou v devíti pádech. Tahle stupňovitá pyramida má ale mnoho nedostatků. Tím nejpatrnějším je emocionální chlad, který zachraňuje snad jen Marion Cotillard se svým křehkým kukučem ala Audrey Hepburn. Tohle varieté kombinující v sobě jak to nejlepší z kabaretu, tak režisérského cirkusu, je ale natočené pevnou rukou a i když chybí některým muzikálovým číslům drajv a jistá naléhavost, které se podařili vykreslit snad jen v případě Cinema Italiano, My husband makes movie a Take it all, pořád je se na co dívat. Nine je film ani ne tak pro diváky, ale spíše pro tvůrce coby oslava filmu jako takového, tvůrčího procesu a o všem, co na filmu milujeme a zároveň nenávidíme. Vizuální přehlídka pokoušející hlavně divákovy smysly, na jejímž konci je slovo „akce“ ztrácející se v osvobozujícím tichu. 7/10 (20.02.2010)

3ajtrištvrte za ten neskutočný sexepíl, ktorý dýchá zo svetového dámskeho obsadenia... + krásna práca s obrazom. Pýtam sa ale zas: Kde sa zas nechal základný koncept muzikálu?... preveľká škoda. Nine má totiž neskutočne veľa inovatívnych nápadov a nádherných momentov (možno aj kôli broadwayskej predlohe), ktoré však nanešťastie neladia dohromady. Ajtak ale jeden z najlepších M projektov za posledních päť rokov. ...A to je to, čo ma naozaj mrzí. (24.04.2010)

Chápem Marshalla, že nenechal muzikál stranou... veď, ktorý chlap by sa dobrovoľne vzdal toľkých žien po kope... po tejto stránke "brillantemente". D.D.Levis taktiež nad mieru charizmatický, myšlienku som myslím postrehol... prácu vôkol toho obdivujem, veľkoleposť oceňujem... avšak neviem či som ten právy na hodnotenie tohto žánru, z môjho uhlu pohľadu 6-7/10 (06.03.2010)

Daniel Day-Lewis a ženy, které miluje a které milují jeho. Tenhle pán má charisma na rozdávání, moc dobře ale zpívat neumí - v tomhle směru si vedou lépe jeho herecké kolegyně. Bohužel je v Nine na muzikál podezřele málo chytlavých písniček (tři až čtyři) a jenom jedno opravdu výjimečné muzikálové číslo, které si pro sebe ukradla Fergie. Filmu by navíc prospělo trochu více upřímné romantiky a nadhledu, protože na světě jsou horší věci než tvůrčí blok a dilema mezi horkokrevnou milenkou (Penelope) a něžnou manželkou (Marion). (02.03.2010)

Pokud se nemýlím, jedná se o variaci na tvůrčí i osobní krizi Felliniho 8 1/2, který mě kdysi zanechal samotnou se svými rozpaky... Zhudebněné hledání cesty ven zaujalo mnohem více, než jsem si zprvu dokázala přiznat - méně absurdní, správně dramatické, hodně atmosférické, propletené černobílými vzpomínkami, ozvláštněné kompilací útržků Felliniho filmů a místy italštější než Itálie. Bezesporu největší oživení má na svědomí hudba a divadelní aranžmá, hned v závěsu se však plouží nahrbený, rozervaný a zoufalý Daniel Day-Lewis, obklopený nádherou hollywoodských žen (které v každém výstupu dokazují, že jsou skutečnými herečkami) v úžasných scénách, jimž vévodí Be Italian, My Husband Makes Movies a Cinema Italiano. Nějak se nebojím ten film nazvat zážitkem... (11.07.2012)