Je to i můj život

"Chci žalovat rodiče o právo nakládat se svým tělem." A já s Annou snaživě souhlasím. Taková je totiž role muže v tomto filmu - být sympatickou oporou a nechat malé i velké dámy rozpoutat vlnu emocí. Přiznám se, že filmy proklamující již svým námětem touhu vyvolat pláč obecenstva u mne dopředu vyvolávají ostražitý odpor, ale s trochou zdráhání musím konstatovat, že tento se celkem povedl. (16.08.2016)

Film, který vás donutí k přemýšlení, ač přirozeně nic nevymyslíte... jen srovnáváte postoje a říkáte si: "Kam až bych zašla já?" Na první pohled dítě pořízené na náhradní díly pro nemocnou sestru vyznívá jako naprostá zhovadilost ve jménu vědy proti přirozeného běhu života a nutí vás kroutit hlavou nad zaslepeností rodičů, ubližujících jednomu dítěti pro uzdravení druhého... ale lze je odsoudit, když jim lékař v návrhu zmínil původně jen pupečníkovou krev? Jenže dítě dál umírá, ale naděje, ta vždycky jako poslední... a vhodný dárce je tak blízko. Pod povrchem rodinného štěstí jsou praskliny... komentuje stav otec, což lze z filmu opravdu vycítit, aniž by diváka obtěžoval nesplnitelnými nesmysly se záměrem provést ho slzavým údolím až k finálnímu vodopádu, jako například zde, Cassavetes se soustřeďuje na všechny členy trpící rodiny ve skutečně působivých, protože možných, životních situacích, navíc výborně zahraných - při odevzdaném pláči malého dyslektika Jesse mně srdce usedalo... Jasně, mouchy by se našly, třeba zrovna podezřele vyzrálá jedenáctiletá Anna (na druhou stranu, když může někdo v pěti letech složit operu...), příliš protahované songy (které však dávaly prostor na urovnání myšlenek z předchozích scén) a Cameron Diaz (i když na vratký balanc mezi odsouzením a pochopením matky, kterou ztvárnila, by se těžko hledal někdo vhodnější), takže vlastně jen mušky :-), každopádně, úkol č. 11 v Challenge Tour Special - Filmový lov - film, který mě dojme, splnil očekávání. (16.06.2015)

Příběhy s podobným poselstvím jedině kvituji a respektuji, ale tenhle ambiciózní kýč mě za srdce bohužel příliš nechytl. Cassavetes má dobře napsaný scénář, kde promyšlené časové skoky zvýrazňují hloubku i emocionální stopu, kterou za sebou až existenciálně pohnutý vztah ústředních postav v průběhu děje zanechává, ale jako režisér tenhle povrchní humanista nudí - film nejenže probíhá i končí naprosto očekávaně, ale hlavně se zdá, že drží pohromadě pouze zásluhou procítěných hereckých výkonů. Vše ostatní je sice velice profesionální a dojemné, ale nikoli oním osobním, realisticky-uměleckým způsobem jako v případě Lasse Hallstroma, nýbrž strojově, samoúčelně a zcela neosobně. Škoda... 65% (07.11.2015)

Ždímačka spolehlivě odstraní přebytečnou vodu z právě vypraného prádla. Ejhle, no, zase tak mimo nejsem, protože v téhle komorní látce se budou ždímat emoce na maximum. Ale snést se to dá. Průměrný režisér Nick Cassavetes hlavně díky výtečným hercům předkládá tohle velké rodinné trápení s citem a dokonce i s překvapivě velkou mírou opravdovosti!! Takže nějakých 70% za mě vydoloval. (30.01.2014)

Silný filmový zážitek, který ale možná až moc tlačí na pilu, i když při zvoleném tématu se asi nic jiného čekat nedalo. Neříkám, že film na mne nezapůsobil, opak je pravdou, My Sister´s Keeper člověka donutí zamyslet se nad některými otázkami a dokáže na diváka přenést bezmoc, kterou prožívají osudem zkoušené postavy, bohužel v některých momentech film až hraničil s citovým vydíráním, což mi nebylo moc sympatické a o to více si vážím filmů, které k podobným tématům přistupují střízlivěji, vyhýbají se hollywoodskému přehnanému dramatizování a komunikují s divákem na upřímnější rovině. Díky kvalitním hercům, kterým bezesporu dominuje Abigail Breslin se Sofií Vassilieva, film funguje i v těch nejvyhrocenějších momentech a dokonce i Cameron Diaz, kterou nepovažuji za nijak objevnou herečku, svůj part zvládla s přehledem. My Sister´s Keeper je navzdory výše uvedeným výhradám dobrým filmem, nikoliv však skvělým. 70% (04.03.2010)