Den nezávislosti

Vypnout mozek, udělat si pořádnou porci popcornu, dát volume doprava (vidět to mimo kino ať již domácí či klasické nemá sebemenší smysl), vsugerovat si lživou formulku "obsahuje to nadsázku", a hlavně nic neřešit. Pokud to zvládnete a dokážete si opravdu nalhat, že to nadsázku obsahuje, tak je to vydařený, velkorozpočtový, katastrofický béčkový popcorňák se známými, ale většinou úděsnými hreci (s výjimkou hláškujícího Willa Smithe) a slušným tempem. K tomu přílišná délka a americký patos v takové míře, že ho dokázal trumfnout jen sám Emmerich ve svých následujících snímcích. (22.04.2005)

Blbé - leč kupodivu vcelku zábavné... I v rámci žánru však za víc jak za tři hvězdičky nestojí - z toho jedna za zvláštní efekty... Dojemná zde je úloha pohádkové postavy amerického prdzidenta. Obávám se však, že ten současný už jedenáctého v dvoutisícímprvním dokázal, že by se při jakékoli invazi podělal strachy. No, ještě že je to jen taková hloupá hollywoodština... :-) (28.01.2006)

"Jak je ten film blbej, tak je drahej!" nechal se slyšet Petr Čepek coby producent v Trháku a podal tím důkaz, že kromě těch hereckých oplýval i jasnovideckými schopnostmi, protože přesně vystihl můj pocit ze Dne nezávislosti. Hvězdičku uděluji za nechtěný, ale nepochybný komediální účinek, protože takhle jsem se nezasmála hodně dlouho. (06.11.2007)

Vizuálně úchvatná pecka s naprosto fantastickou hudbou a příjemným hereckým obsazením. Scénář je nabitý a není minuta, kterou bych mohl označit za nudnou. Pořád se něco děje, jeden zvrat za druhým a některé scény jsou skutečně fantastické (Oblast 51, ničení měst, scény po "apokalypse" atd.). Kromě toho Emmerich dokáže brilantně skládat dohromady obraz s hudbou - podobně jako třeba Bay. Patos se musí brát s rezervou a chtě nechtě musíme uznat, že Bill Pullman charisma má. Není to inteligentní scifi, je to pouze popkornová zábava, ale zatraceně dobře natočená, dost dobře zahraná a slušně odvyprávěná. V celkovém součtu je Den Nezávislosti jednoznačně nejlepší Emmerichův film, respektive jediný jeho opravdu dobrý film. (04.09.2005)

S odstupem času (a především v kontextu další Emmerichovy tvorby musím film hodnotit výrazně lépe, než před lety, kdy jsem jej jako puberťák těžce odstřelil, protože mě štvalo klišé na klišé, zoufalý scénář a pod. Film ani po 17 letech příliš nezestárnul a Emmerichovy tradiční propriety, tedy útok na národní integritu skrze destrukci monumentů (kterou Emmerich z pozice neameričana vlastně docela hezky glosuje) a klišé dovedené až k samotné absurditě se objevují už v roce 1996, což mě v době premiéry štvalo, ale dneska si to užívám stejně, jako třeba u 2012. Scénář je ale pořád místy na pytel. (04.01.2006)