Nanjing! Nanjing!
City of Life and Death
Nanking Nanking
Režie:
Chuan LuScénář:
Chuan LuKamera:
Yu CaoHrají:
Ye Liu, Yuanyuan Gao, Hideo Nakaizumi, Wei Fan, Yiyan Jiang, Rjú Kohata, John Paisley, Bin Liu, Sam Voutas, Beverly Peckous, Júko Mijamoto, Junichi Kajioka (více)Obsahy(2)
Jedna z nejkrutějších událostí dvacátého století dostává drásavé memento v podobě kontroverzního filmu, jenž zobrazuje osudy postav z různých stran masakru. Rozsáhlý masakr válečných zajatců, zabíjení civilního obyvatelstva a hromadné znásilňování, k němuž došlo v průběhu sedmi týdnů po dobytí tehdejšího čínského hlavního města Nanking japonskou armádou 13. prosince 1937, dodnes představuje citlivé téma v obou zemích. Navzdory řadě svědectví, několika doznání, i závěrům některých japonských historiků stále oficiální vládní zástupci a především národní konzervativci v Japonsku události zpochybňují, i přímo popírají. Mladý čínský režisér Lu Chuan, jenž se do povědomí mezinárodních diváků zapsal oceňovaným existenciálně laděným thrillerem z Tibetské náhorní plošiny Horská hlídka, k ožehavému námětu přistoupil bez národních sentimentů. Vytvořil fenomenální dílo, jež v zahraničí sklidilo řadu cen a doma se stalo hitem, ale současně vyvolalo i vlnu nevole. Lu si totiž na rozdíl od předchozích i následujících pojednání o nankingském masakru nevybírá jednu reálnou osobnost či fiktivní figuru, okolo níž by vystavěl tradičně pojaté drama. Namísto toho přináší nelineární mozaiku událostí, jimiž diváky provádí asi tucet postav z různých společenských vrstev i stran masakru. Vedle čínských vojáků a civilistů či členů Mezinárodního výboru pro nankingskou bezpečnost, složeného z cizinců přítomných v městě před dobytím, se tak zaměřuje i na několik figur z japonské strany, především pak na řadového vojáka Kadokawu posléze povýšeného na seržanta. Právě jeho vyobrazení coby empatického člověka, drásaného okolním utrpením a ohlodávaného tlakem svých druhů i válečné mašinérie, vyvolalo v Číně vlnu nevole a dokonce i výhružek na adresu režiséra. Přitom film nikterak neznevažuje oběti masakru, ale naopak právě díky svému rozvolněnému impresivnímu vyprávění podává jeho drasticky realistický obraz prostý přemrštěného patosu či opulentní výpravnosti. Ačkoli tvůrci měli k dispozici vysoký rozpočet, film zaujme právě tím, jak se straní tradičních způsobů, jimiž jsou velké historické události obvykle zobrazovány. Celý snímek byl natočený na černobílý materiál a z hlediska kamery využívá jednak reportážní bezprostřednost s převládajícími detailními záběry a expresivním střihem, ale často také komplikované kompozice s velkou hloubkou ostrosti a několika paralelními plány akce. Po právu také podstatná část ocenění, která Nanking! Nanking! získal, byla určena kameramanovi Cao Yu. Snímek se také minimálně uchyluje k užití hudebního podkresu, naopak nechává emocionalitu scén vyznít přes syrový chaos ruchů a hlasů. Vzniklo tak devastující pojednání o velkoměstě, z jehož budov se staly ruiny, ulice byly poseté sutí a mrtvolami a kde smrt přicházela zcela bez varování, ale i ta byla ve výsledku spíše vykoupením z existence plné bolesti, bezmoci a šílenství. Jako takový představuje film adekvátní pomník jedné z nejděsivějších epizod dvacátého století. (Česká televize)
(více)Recenze (137)
Nikdy jsem netusil, ze Japonci byli az takhle kruti - kazdopadne vyborny film, ze ktereho jsem se toho hodne dozvedel; ktery byl vyborne natocen (a cernobily material mu spise pomohl nez uskodil) - vse je doplneno minimem hudby a dialogu; zabery vseho toho japonskeho zversta na nevinnych lidech; tohle vsechno nenecha nikoho lhostejnym. ()
Nech je vojnový film natočený akokoľvek dobre nedokážem ho oceniť. Neviem sa vžiť do tých udalostí. Možno aj preo, že som žiadnu vojnu nezažil. Chýba mi cit pre vojnové filmy ()
Vizuálně úžasné. Jde vidět preciznost v každém záběru. Asijská válečná událost je srovnatelná v krutosti třeba se Stalingradem. Nanking stojí vidět už jen s toho důvodu, jak je jinak natočený. Násilí s bezpráví je zobrazeno, to se však odráží ve formě psychologické agónie oběti. Americké heroické eposy, ruské epochální bitvy nebo evropské realistické snímky - každý přináší originální pohled na 2. světovou válku. Na to, že jde o válečnou tématiku, tak je děj lyričtější (i když dějová linka tam je). Co se týče brutality a explicitního násilí, tak to není tak hrozné. Třeba sovětský film Jdi a dívej se je daleko drsnější. Příběh je někdy táhlý a skoro nudný, nedokáže udržet tempo dvě hodiny. Čisté 3 * . ()
Já vám nevim asi půjdu úplně proti proudu ale pro mě je to film úplně bez emocí. Událost z Nankingu pro mě není ničím novým, vím proč a co se tam tehdy stalo docela podrobně, proto jsem byl hodně zklamán. Černobílost tomu spíše ubírá než přidává a ať se na mě asiaté nezlobí ale poznat jestli zrovna sleduji akci Japonců nebo Číňanů to je za trest nebo na pauzování filmu a hledat na černobílé obrazovce vlaječky. Jednotlivé epizodky v rámci filmu mě potom zanechaly naprosto chladným. Jako historické, válečné drama rozhodně nedoporučuji, větší válečné drama bylo sledovat mě jestli přežiju souboj vypnout nebo dokoukat. ()
Žít je někdy mnohem těžší, než zemřít. ()
"ZASTŘEL MĚ!!!!" Peklo ve kterém smrt je vykoupením..... zobrazené bez servítků.....krutě, bezohledně, beznadějně.....černá a bílá prožitek hrůzy a děsu zintenzivňuje na nesnesitelnou úroveň, do toho dlouhé scény zcela bez zvuku, hudby......tísnivý pocit se stává nesnesitelným......válečných scén není zas tak moc, jsou však působivé stejně tak. Tohle je ale především výpověď o pekle a utrpení, které válka přináší nevinným lidským bytostem, dětem, ženám, starcům..... ()
Ten dokumentární styl sice přidává na věrohodnosti, ale zase v mém případě zaručuje menší citový dopad. Ostatně stará pravda praví, že masakr tisíců (tu doslova desetitisíců) anonymních lidí nedojme tolik jako tragédie jednoho člověka. Jako připomínka jedné kruté události dobré, ale mohlo by to být kratší. A taky trošku méně patetické. Jatka jsou to každopádně šílená. ()
Syrově natočený válečný film, kde na autentičnosti dodává černobílá kamera. Dokonalé vykreslení hrůz války a nebo válek jiných. Nechutně a přitom struhujícím způsobem jsou vyobrazeny hrůzy genocidy páchané na místním obyvatelstvu. Od poprav civilního obyvatelstva, až po masové vraždy vojáků pravidelné armády. Strhující, nechutné a zamyšleníhodné. ()
Už jen to, že film pojednává o největším civilním masakru během druhý světový války (cca 300 tisíc lidí, což je teda brutál). O tomhle městě už sem viděl parádní kousek s Balem (Květy války), ten byl hodně krutej, ale tohle je teda mnohem víc. Ještěže je to černobílej kousek, takže ta krev není tolik vidět. Japonci se s tím vůbec nepárali, prostě masakrovali všechny co jim přišli pod ruce. Nechali se vozit místní ženský, který pak znásilňovali dokud neumřeli, což musí bejt fakt špatná smrt. Celkově je film hodně depresivní, bezvýchodnej a takovej ten nasírací, kdy prostě jen hlavou kroutím, jak se tohle vůbec mohlo dít. Ale válka holt dělá z lidí zvířata a to i u takovejch národů jako sou Japončíci. Brr ()
Ta Čína okopíruje vážně vše. Kolik znáte ČB válečných filmů zobrazující násilí na civilistech? Běžná praxe to tedy není. Se divím, že si neprotlačili název “Rabeho seznam”. No nic. ČB má hlavně v tomto případě jednu zásadní nevýhodu. Když na sebe útočí dvě šikmooké tlupy, víte prd komu fandit. Neznám borce co rozezná při rvačce Japonce a Číňana (upřímně nejen ve rvačce). Bez znalosti střihu uniforem a přileb (a Čína má samozřejmě v tom období dva typy a Japonsko dávalo na čepice/přilby samozřejmě hvězdičku) nebo identifikace jazyka (každá strana mluví naštěstí po svém). Máte smůlu. Co nutno uznat je brilantní zpracování a prakticky nulový výskyt propagandy (jak bývá zvykem). To že v násilí se scénář vyloženě rochňá, nebude snesitelné pro každého. ()
Pro mě jasná záležitost. Každý se musí sám podívat (teda pokud na to má náturu) a potom zhodnotit. O nankingském masakru jsem toho přečetl hodně, a to z různých zdrojů. S naprostou jistotou si dovolím tvrdit, že lepší filmové zpracování snad nemůže a ani nebude existovat. Černobílá je na místě, stejně jako pohled na celou událost z několika různých pohledů, včetně japonského vojáka. Všechny scény byly velmi silné, ale mě se nejvíc líbil začátek, ve kterém pár zdecimovaných čínských vojáků (často ještě dětí) bojuje v ulicích. Následná likvidace několika tisíců zajatců různými způsoby, od zastřelení až po ubodání bajonety mi také sebrala dech. Pro nás je neskutečné si představit, jak se mezi sebou musí tyto dva národy nenávidět. ()
Nanjing! Nanjing! je film na jednej strane skvelý a na druhej zas strašný. S takýmito filmami sa v poslednej dobe stretávam dosť často, či už chcene alebo nie. Väčšinou neviem čo si mám myslieť pretože film je naozaj skvelo natočený, no jeho obsah je veľmi krutý a viem že osudy týchto ľudí boli naozaj skutočné... Páčilo sa mi tu hlavne, že film poukazuje na príbehy ako čínskych tak aj japonských ľudí/vojakov. Ich osudy sú rovnako mizerné, vo vojne sú si všetci rovní. Neviem či zámerne, ale tento film diváka núti nenávidieť a zároveň aj ľutovať armádu Impéria a to hlavne prostredníctvom kapitána Kadokawu. Ďalšia zaujímavá vec je, že film zosobňuje dokonca aj nacistov ako dobrých, starajúcich sa ľudí, ktorí sú však len bábkami svojho vodcu... Rozhodne je film veľmi zaujímavý a určite ho odporúčam zhliadnuť. ()
Vykresleni zverstev pachanych japonskymi fasisty v prubehu oblehani hlavniho mesta Ciny Nanking je zrucne a poutave natoceno, coz znamena, ze po remeslne strance se filmu neda nic vycist. Co se tyka vnimani filmu tak, i kdyz se clovek diva na jeden z nejvetsich masakru minuleho stoleti, neznamena to, ze se s filmem jednoduse ztotozni a priroste mu svou tizivosti k srdci. Cernobila barva filmu se jevi jako zajimavy napad, ale ceskemu divakovi prida na zmatenosti ve scenach vzhledem k asociaci, kdo ke komu patri. Byt to film s podobnou rekonstrukci mistni udalosti, hodnoceni je jine, ale takhle zustavam pri zemi a jen nezaujate kroutim hlavou, ceho jsou lide schopni. 60% ()
Velmi působivé dílo, které jistě zasáhne každého kdo ho shlédne. Scénář, černobílá forma, autentická kamera, výkony herců, přiléhavá hudba to vše dělá z tohoto filmu, jedno z nejlepších děl, které popisují obecně hrůzy války, ale konkrétně i zvěrstva a krutost japonské armády, které páchala při obsazení Číny. ()
[+]: Podobně, jako je tomu v Schindler's List, i zde je zpracování v černobílém provedení, pro silnější přiblížení atmosféry nechutné války. Snímek dokáže citově vydírat. [:]: Příběh hodně drsný. Vše, co ke zvěrstvům války patří je zde celkem naturalisticky vyobrazené, přesto si myslím, že to, co se dělo v Nankingu vypadalo úplně jinak. [:]: Scénář hraje na několik stran. Jednou se zabývá akcí, pak vojákům, následně ženám, zakončuje rituálním tancem a hrou na Japonské bubny - taiko. Vše proplétá hlavní postava a nesmysly války. [-]: Délka. Některé scény protáhnuté, jiné zbytečné. [-]: Jednotlivé postavy vcelku bezcharakterní, měl jsem v tom zmatek a až ke konci měl trochu jasno, kdo je kdo. [♪]: **** Zejména během akce zvuk velice věrohodný. [♫]: **** Klavír, viola, typické Asijské orchestrální melodie & taiko. [=]: Film je příběhově velice podobný německému snímku John Rabe, točenému ve stejném roce. ()
Silné , syrové, asijsky trochu netypické dílko. Zajímalo by mne zda se promítalo v Japonsku. ()
Hodně silný film. Nevyhnul se tedy občas zbytečně dlouhým scénám,ale to vynahrazují scény, které divák moc často nevidí (vyvraždění všech zajatců, pochůzka vypleněným městem atd.). Dlouhá stopáž na začátku odrazovala,ale nakonec film celkem svižně plynul. ()
Pěkná filmařina, drsné scénky, už jsem na to asi starý. Něco mezi Volyní a Ptáčetem s ohledem na tíživost a drastičnost. ()
Hrůzný film. Až se mě zvedal žaludek z lidské bestiality. Hluboký zážitek a jen tak se vzpomínky na něj nezbavím. ()
Poslední věta filmu "život je těžší než smrt" přesně vystihuje atmosféru snímku.O masakru v Nankingu jsem nevěděl před tímto dílem skoro nic.Psát tu o zvěrstvech,ke kterým během této události docházelo,je zbytečné.Označení čínský Schindlerův seznam je opravdu trefné. ()