Saulův syn

Filmov o Holocauste už bolo natočených nespočet, ale predsa len je to mimoriadne silná téma, ktorá pri kvalitnejšom spracovaní stále dokáže vyvolať silné emócie, ale tentoraz mi to moc nesadlo. No určité kvality tomu určite uprieť nemôžem, vďaka zaujímavej vizuálnej stránke, kedy sa kamera stále drží jednej postavy to pôsobí podstatne osobnejšie, takže sa divák viac cíti byť súčasťou celého tohto pekla a keďže sa dej odohráva prakticky v reálnom čase v priebehu dĺžky jedného dňa, tak sa tu vlastne stále niečo deje. No určite musím spomenúť ešte aj fakt, že odosobnenosť takéhoto masového vyvražďovania, kedy sa vraždenie stáva obyčajným výrobným procesom a ľudia kusmi ešte asi nikdy nefungovala takto dobre. Ale týmto u mňa klady prakticky končia, dejovo tu vlastne ani nie je moc o čo stáť, pričom ten hlavný motív so snahou dôstojne pochovať chlapca na mňa vôbec nefungoval a vlastne ma to ani nezaujímalo. Celé to vraždenie sa odohráva len niekde bokom, čo síce bol jasný zámer, ale zase takto to vôbec nedokáže zasiahnuť, emocionálne ma to absolútne minulo. A najviac ma to mrzí pri nočnom masovom vraždení, ktoré by pri inom prevedení mohlo byť nezabudnuteľné, nepochybujem o tom, že v skutočnosti to musela byť nepredstaviteľná hrôza, ale tu som necítil vôbec nič. No celkovo som tu nenašiel ani jednu sekvenciu, na ktorú by som si za dlhší čas spomenul. A problémom je aj hlavný hrdina, ktorému som na moje veľké prekvapenie vôbec nefandil a kvôli jeho bezemočnému prejavu som mu ten jeho cieľ vôbec neveril. Skôr mi prišli zaujímavejšie zvyšné postavy, ale tie už mali zanedbateľný priestor. Takže síce si myslím, že režisér Laszlo Nemes to zvládol veľmi dobre, presne tak, ako aj mal v pláne, ale inak je pre mňa Saulov syn určite veľkým sklamaním. Réžia je kvalitná, ale dej, hlavný hrdina a emócie sú už na tom podstatne horšie, takže pre mňa celkovo len priemer. 55% (07.04.2016)

Utírání zvratků, krve a vynášení čerstvých mrtvol z právě použité plynové komory, přesně zorganizované nakládání mrtvol do tavících pecí, neustálé vysypávání popela do řeky, lidé zredukováni na pouhé číselné jednotky, „kusy“, bezcenný odpad….Prostě…..Zabíjení jako výrobní velkoproces. Zabíjení jako perfektně promazaný a promyšlený stroj, jehož loutky a obsluhovatelé v jednom – sonderkommando – si aspoň o několik měsíců prodloužili život a kteří nosí mrtvoly se stejnou samozřejmostí, bez emocí a citových výlevů (co jim také jiného zbývá), jako by třeba zrovna obsluhovali obráběcí stroj. A v té temnotě nelidskosti a hnusu jako slabý plamínek lidství touha jednoho ze sonderkommanda pohřbít - tak jak se v civilizované společnosti má – jednoho mrtvého chlapce. Film, který by měl vidět každý. Hlavně pak vypatlané náckovské palice, u kterých si sice nedělám iluze, že by to s nimi nějak pohnulo, ale kdyby i pouhý jeden z tisíce si řekl „Bože, co jsem to za hovado!“, měl by tenhle film smysl. "Nudit se", či "usnout", jak jsem se zde párkrát dočetl, může u tohoto zdrcujícího zážitku jenom idiot. (29.02.2016)

Simulátor života ve vyhlazovacím táboře. Vjem dusivé reality je hodně silný. Zvolená forma, kdy hloubka ostrosti dovoluje z plasticity obrazu vystoupit povětšinou jen hlavní postavě a všechno dění okolo je potlačeno do rozmazaného druhého plánu, takže zvěrstva na diváka působí jen coby ruchy, je sice hodně originální, ale emočně se možná trochu míjí účinkem... Každopádně svým tématem i provedením (práce s kamerou, nevídaně autentická mizanscéna atd.) velmi výjimečný film... (09.05.2016)

Historické a tým pádom aj filmy o holokauste sú typické konvenčným spôsobom rozprávania aj konvenčnými technickými postupmi. Nemes sa asi preto rozhodol nakrútiť túto tému prostriedkami v súčasnosti populárnymi na medzinárodných festivaloch, ale v iných, súčasných žánroch. Viac menej žiaden záber nie je podobný záberom, na aké sme zvyknutí z ton filmov z koncentrákov. Je to dosiahnuté za prvé používaním výhradne polodetailov a detailov, nie je tu žiaden veľký celok, tak obľúbený pri priblíženie atmosféry táborov smrti. Aj tým sa Saulov syn stáva filmom nadčasovým. Za druhé absenciou príbehu, snaha o pochovanie "syna" je skôr prejavom ako šialenstva, tak z neho plynúcej potreby dotyku ľudskosti. Ak by sa Nemesovi podarilo ma aj emocionálne viac odrovnať, dostal by absolutórium. (09.02.2016)

Krystalický syndrom "Oscar overhype" aneb téměř úplně zatmění (ne)kritické obce. Má to nezvyklou formu a příběh z koncentráku, pojďme ejakulovat extatický obdiv! "Experimentální" TPS provedení (kamera výhradně za ramenem nebo před obličejem hlavní postavy) se snaží zintenzivnit prožitek i atmosféru, ve finále ale spíše nudí a sterilizuje emoce - repetitivní hrůza koncentráku v rozostřeném Saulově okolí je jednak nezajímavá (v celém filmu se nestane vůbec nic, co by se už neobjevilo v mnoha jiných válečných filmech) a díky své nekonkrétnosti později už jen otupující (tuším, co, proč a jak se děje, ale nevidím to a děje se to pořád dokola). Záměr samozřejmě chápu - Saul je už na hrůznou realitu tábora zvyklý a je slepě motivován svým jediným aktuálním cílem, přičemž divák má tuhle krátkou anabázi absolvovat s ním - kameraman tak kopíruje jeho prioritu (najdi rabína) a ignoruje "vše nepodstatné" (denní rutinu v koncentráku). Bohužel včetně faktu, že výsledek může být poněkud kontraproduktivní. Fungovalo by to skvěle - v půlhodinovém kraťasu. Strohý příběh je inspirován skutečnou vzpourou vězňů v Osvětimi a je podle všeho zfilmován věrně; Saul samotný je ovšem figura, jíž jsem nedokázal fandit. "Pro mrtvého vzdal ses živých" - proto. Jedním z důvodů je opět forma, která osobní pohnutky o jakémsi posledním osobním rozhřešení vytlačuje kamsi na periferii a zanechává pachuť idiotsky se chovajícího hrdiny. Plusové body za absenci laciného patosu a závěr je beze zbytku skvělý, jen přišel prostě moc pozdě. (11.11.2023)