Drama skutečného osudu slovenského Žida Martina Friedmanna za druhé světové války. Talentovaný fotbalista z rozvětvené rodiny si zpočátku neuvědomuje blížící se nacistické nebezpečí a dobrovolně se vydává do pracovního tábora v Seredi, kde mu kamarád Fred zařídil místo ve fotbalovém týmu. Další cesta zavede Martina také do plicního sanatoria, do kláštera i k partyzánům, své židovství na mnoha z těchto míst musí zapírat. Snímek předkládá příběh mladého muže, který unikl smrti ne díky svému hrdinství, ale díky štěstí a fotbalovému talentu. Epizodická struktura filmu zachycuje všechny významné mezníky Martinova ... (zobrazit celý text)
Už dlouho u nás nevzniklo dílo tak poctivé a s tak silným příběhem. Pro režiséra Jiřího Chlumského jde dokonce o jeho zatím nejlepší film. ____ Jistě, je to tisící dvacátý druhý příběh o židech za holocaustu, ale nakonec je v umění vždy nejdůležitější nikoli ono "co" ale "jak". A Nedodržený slib vypadá jako cosi zapomenutého v 80. letech, kdy díky Barrandovu mohla vznikat dobrá žánrová díla, a "koncentráčnický" či "partyzánský" film jsou žánry, které vyžadují řemeslo a produkční zázemí. Od starých filmů z osmdesátek se Nedodržený slib liší hlavně technicky, vynikajícím zvukem. Ale objevují se tu i dříve zakázané či problematické motivy, jako jsou vyznání víry či tematizace Tisa jako kněze. ______________ Připadá mi hrozné, že Česká televize, která byla koproducentem Nedodrženého slibu, z malicherných důvodů zabila jeho propagaci. Komusi z ČT se znelíbil kdosi z tvůrců filmu a nasmlouvané pouštění upoutávek bylo z největší části přesunuto do absurdních nočních a ranních hodin, kdy se na televizi skoro nikdo nedívá. Byrokrati si odškrtli kolonku "propagační penzum splněno", ale že přitom poškodili dílo, na které můžou být pyšní a které dokonale splňuje kritérium veřejnoprávnosti. Nikdy mě nepřestane překvapovat taková lidská malost, že někdo takhle zlomyslně zničí práci lidí, s nimiž přitom má (smluvní) povinnost spolupracovat. Kontrast vynikne zvlášť, pokud porovnáme, jak se k Nedodrženému slibu chovají na Slovensku a u nás.
(CINEMA MUNDI 2010) Nedivím se tomu, že NEDODRŽENÝ SLIB byl vyslán za Slovensko na Oscara, protože v sobě spojuje dostatečně silné téma i realizační zdatnost nevídanou nejenom v rámci slovenské, ale i české polistopadové tvorby. Nepřekvapuje mě ale ani to, že se nedostal do užšího výběru, protože se jedná nejenom o film definitivně účtující s minulostí slovenských Židů za druhé světové války, ale i s ostatními filmy, které vznikaly především v 80. letech díky slovenským ateliérům na Kolibě. Podnětnost finančně dobře zajištěné projektu, což je na něm v tom nejlepším slova smyslu vidět, spatřuji ve spojení stylu slovenských děl z koncentračního prostředí a těch ruských partyzánských, protože jinak jde "pouze" o důsledné naplnění konceptu se vším, co lze očekávat (v tom pozitivním, ale i negativním slova smyslu, např. poslabší, ale v kontextu české a slovenské tvorby nadstandardní postsynchrony). Koncept ale oceníte jenom v tom případě, pokud přistoupíte na to, že nejde o introspektivní vyprávění z pohledu hlavní postavy, i když jí je přisouzena řada hlediskových záběrů, ale o národní film - svým tématem i vztahem k jiným slovenským spřízněným, nutno podotknout že ale kvalitativně lepším kouskům.
Jiří Chlumský má až příliš velké oči. Místo, aby se držel hlavního hrdiny, tak těká po různých událostech, ale samotné prožívání titulní postavy je pro něj jenom doplňkem. Za stejný rozpočet by se dal zválet stejně intenzivní film jakým byl Pianista, jen to by někdo musel umět nahlédnout do lidské duše. Takhle se ve filmu jen zrcadlí nenaplněné ambice, a to i přes vydatnou snahu některých herců.
Na československou filmovou produkci mistrovsky natočené dílo, které na mě působilo jako by to točili naši o něco lépe finančně zajištění přátelé na druhé straně Atlantiku. Většina českých kameramanů a zvukařů by se tady mohla učit, jak může film také vypadat, protože jestli je tohle nový nástup slovenské kinematografie, tak nad námi naši slovenští bratři získávají náskok asi jako při zavedení eura. Uvažovala jsem nad maximálním hodnocením, slovy své drahé sestřičky jsem prostě taky "ten magor, kterýmu když řeknou, že to natočili podle skutečný události, tak bulí od začátku". Ale nenechám se pro tentokrát zmanipulovat a za slabší partyzánskou polovinu tomu hodím "jen" 4*. I tak ale nadšeně tleskám a těším se, s jakým dalším filmem našich východním sousedů se v kině setkám.
skutečné drama skutečného osudu... sžití s postavou, strhující podívaná do poslední chvíle - prostě skoro vše na jedničku. ubral bych tak čtvrt hodinky... 80% [Festival Nad Řekou, 2009]
Jakkoli jde o (zatím) nejlepší Chlumského dílo, opět to funguje spíše po technické stránce než kvůli příběhu. Největším problémem se stala naddimenzovaná stopáž, která zejména v expozici neopomenula nic z klišé podžánru „Židé za druhé světové války“. Potom už se film naštěstí rozeběhl zajímavějšími a méně předvídatelnými směry. V hereckém obsazení figuruje množství výborných herců, byť v malých rolích, ale klíčové bylo obsazení Sama Spišáka, který film dokázal přesvědčivě utáhnout.
Nemám zrovna dvakrát ráda slovenštinu, ale tady byla perfektní! "Nedodržený slib" je zajímavý film se spoustou opravdu pěkných scén (Židovští kluci vyhrávají fotbylový zápas, což se vesničanům nelíbí...), který postupně zobrazuje všech šest let Druhé světové války. A to očima jednoho mladého Žida, jehož členové rodiny postupně mizí v polské Osvětimi... Druhá polovina však ztrácí spád a je zbytečně zdlouhavá. 3,5*
44. KVIFF - Panejo. Nejlepší (zatim) film letošního MFF. Nevěřil jsem ani chvílemi, že se jedná o česko-slovenský film a že Jiří Chlumský, který zatim nic moc převratného nenatočil dokáže ukočírovat dílo takového rozsahu. Doufám, že se to doostane na LVY a posbírá je to všechny, zatim nejlepší film, co u nás, resp. na Slovensku vznikl. Výborná je volba hlavního hrdiny, který je výborný jak vizuálně tak herecky a jeho tvář mně osobně byla neznámá, což je nejepší. Další výbornou volbou bylo obsazení Romana Luknára do role kápa lágru. Sice jenom chvilku, ale z jeho výrazu a hraní mně běhal mráz po zádech. Fakt paráda!
Už asi po sté natočené stejné téma, holt tentokrát o fotbalistovi. Technicky dobré, hezky se na to koukalo, ale nedokázala jsem se spolu s postavami bát, radovat, soucítit, nic.
Je to veľmi pekný, dojímavý a smutný príbeh s tematikou antisemitizmu, ktorá ma odjakživa zaujíma, no boli chvíle, kedy som mala problém dostať sa naplno do deja. Kinosála a jej čaro máva na mňa zväčša veľký vplyv, no tu to až také silné nebolo. Inak oceňujem filmárske kvality tohoto slovenského filmu. Ťažké rozhodovanie medzi 3 a 4*, momentálne dávam teda "iba" 3*.
Taká silná téma, ktorá je skoro každá, čo sa týka druhej svetovej vojny a navyše koncentračných táborov...navyše ešte keď sa jedná o príbeh podľa skutočnosti je úplne, ale úplne nevyužitá. Necítiť z toho emócie, ani jednu jedinkú....je to chladné ako psí čumák a po skončení vo vás nechá zmiešané pocity. Ja osobne som sa vôbec nevedela stotožniť s hlavným hrdinom a vytvoriť si k nemu nejaký hlbší vzťah...lebo to film podľa mňa nedovoľuje...A navyše ešte úplne zbytočné vsuvky typu Evy Kerekes, ktorá je možno pre mužov príťažlivá...ale tu bola len ak príťažou...Napriek tomu ide o film, ktorý bez výčitiek môžem zaradiť k tomu lepšiemu, čo naša kinematografia vytvorila...aj keď stále to neni ono...
Ja tlieskam. Slovenský film, to je už pomaly zabudnutý pojem. Film bol dostatočne realistický s dobrým obsadením, aj keď som sa obávala, že to bude krutejšie. Potešujúce vidieť hercov aj v niečom inom ako denných seriáloch.
