Osm a půl

S Fellinim - a obecně s celým italským filmem - jsem měl vždycky problém. Nedokážu strávit estetiku, tématiku a celkový nádech a temperament. Taky zde jsem to neměl lehké, naštěstí to ale zachránila uhrančivá kamera a hned několik scén - vlastně všechny snové sekvence : geniální úvod, rozhovor s excelencí v lázních, válka žen, závěrečná přehlídka (už víme, odkud krade Jakubisko a Brabec!). Takže to bude trochu dýchavičné čtyřhvězdí, ať nežeru. (22.05.2010)

Tohle prostě není film pro mě. Federico Fellini rozhodně natočil něco, co je zajímavé, má to skvělé herecké výkony a skutečně nádherné ženy, které jsou navíc schopnými herečkami, jsou zde zajímavé nápady, ale celkově na mě snímek nepůsobí nijak skvěle a zásadně jsem si ho neužíval. A ani přemýšlet se mi o něm nechtělo. (27.04.2015)

První inspirací k natočení snímku 8 1/2 se pro Felliniho stal pobyt v lázních Ischia a Chianciano, kde v prostředí bahna a květů, jak sám říká, začal uvažovat o zobrazení člověka, jenž se dostal do mrtvého bodu svého života a v elegantních termálních lázních se zaměstnává osobními problémy. Pro titul snímku použil kouzelník Fellini zdánlivě záhadný název, tajemnou šifru 8 1/2, kterou nechal okrasným písmem na film narazit. Ve skutečnosti však toto pouhé číslo v sobě neukrývá žádnou záhadu. Znamená pouze, že třiačtyřicetiletý Federico Fellini natočil do té doby již devět filmů, včetně krátkometrážního Pokušení doktora Antonia zařazeného do snímku Boccaccio ´70, že je to tedy jeho osmapůlté dílo. Název zároveň poukazuje na autobiografické východisko, z něhož vznikal. O tom svědčil i samotný průběh natáčení, kdy bylo zřejmé, že konečnou podobu scénáře má v hlavě pouze režisér. Fellini se ve filmu zpovídá z rozpolcenosti a zoufalství, pramenících z toho, že je člověkem vychovaným v katolické víře a morálce a zároveň umělcem, který potřebuje pravdu a skutečnost, nechce-li umrtvit sebe a svou inspiraci.Do role režiséra Guida obsadil Fellini svého celoživotního přítele a spolupracovníka Marcella Mastroianniho, o němž v jednom rozhovoru řekl: "Je mým přítelem, kamarádem, někým, koho opravdu dokonale znám. Pomoc, kterou mi poskytuje Marcello, netkví pouze v jeho profesionálních schopnostech, ale i v jeho důvěře, s jakou se odevzdává do mých rukou a která mě zároveň inspiruje i k uskutečňování mnohých smělých experimentů". Zmínka o tom, že za 8 1/2 obdržel Fellini dalšího Oscara, zdá se být ve srovnání s nedostižnou velikostí tohoto filmu jako okrajová, nepodstatná informace, ale budiž - Nejlepší černo-bílé kostýmy, Nejlepší cizojazyčný film a nominace za Nejlepší režii, výpravu a Nejlepší scénář. (24.02.2009)

"Život je oslava!" aneb je krásné, když vaše žena chápe, proč děláte to, co děláte... Blížím se pomalu k věku hlavního hrdiny a chápu ho. Jak dál? Co tady po mě zbude? Film evokuje spoustu otázek a představ. Nutno vidět vícekrát! Mimo úvodní a závěrečné scény je moc pěkná také ta "harémová" (pamatujete, jak vás maminky utíraly po koupeli a fénovaly vám vlasy?). Kardinálovi do lázní vzkazuji: "Narodili jsme se proto, abychom byli šťastni (v Bohu)." Je nešťastný (nenaplněný) život lepší než žádný? A ovšem věčná otázka, co je to šťěstí (naplnění) a co ne? Mám chuť, nápad a prostředky, tedy natočím si co chci. A třeba jen pro jednoho (jednu). Třeba jen pro sebe. Více jižního temperamentu do české kotliny! (07.05.2012)

Neskutečně depresivní, a pro mě taky velmi nudný, snímek, který jsem přiznávám se ani nedokoukal. Snad to jednou napravím. 40%. (25.03.2008)

Náročne zachytená unavenosť tvorcu a povedal by som, že aj syndróm vyhorenia. Avšak bolo to tak vláčne a staticko nahrané, že som to nedokázal pozrieť na jeden záťah. Silné momenty striedali pomätený ruch divadelných scén a ja som sa nedokázal naladiť na ten správny tón.. Možno ešte musím podrásť aby som to úplne vstrebal. (25.07.2016)

8 1/2 je Felliniho snová odysea, autobiografický příběh vlastní krize a podobenství filmového natáčení. Vrchol a přelom evropského subjektivistického filmu. 75% (16.08.2020)

Velmi působivým způsobem podaný obraz, jak trýznivý je proces tvorby, zrodu jakéhokoliv uměleckého díla, pokud je autor vlivem okolností uvržen do osobní i tvůrčí krize. Marcello Mastroianni zde podává skvělý výkon a skrze něj nám Fellini vlastně ukazuje, s čím se ve svém životě nejspíš nejednou setkal a vzhledem k době vzniku filmu ještě setká. (22.12.2006)

Fellini není zrovna můj oblíbený režisér, tak jsem nečekala zázraky a ani se nekonaly. Příliš zdlouhavý film. A nemyslím, že člověk musí mít tolik životních zkušeností, aby ho pochopil, jak se tu objevuje v komentářích. Je to jenom film. (17.01.2009)

Tak když jsem tenhle film viděl naposledy, tak jsem určitě neměl ani občanku a mé dojmy byly smíšené, nechápal jsem a nudil jsem se. Nyní po druhém shlédnutí o mnoho let později, po stovkách či tisících filmových zkušenostech si mě film získal. Naprosto dokonale promyšlené. Každá složka filmové řeči vytváří hypnotický, magický obraz, který se zmocňuje ve své genialitě diváka. Propracovaný je vyprávění, které ve vzpomínkách a snech sklouzává do surrealismu. Je vidět, že Fellini je velmi inteligentní člověk, který toho měl mnoho načteno, což dokázal skloubit s geniálním tvůrčím duchem. Nezbývá než politovat každého, kdo se nenechá unést tímto skvostem. (21.08.2010)

Vrhla jsem se na další klasiku. Sice nelituji, že jsem ji viděla, ale představovala jsem si, vlastně ani nevím co. I když jsem měla být opatrnější, někteří spolužáci z filmovky říkali, že Fellini je pro ně filmařem, u něhož usínají. Já k tomu párkrát neměla daleko. Už kdysi jsem viděla muzikál Nine, který se tímhle filmem inspiroval. A díky chytlavým písničkám mi připadal stravitelnější než klasika - Fellini. Mohla bych ocenit formální stránku, obraz, herce (krásné, italské a temperamentní), mohla bych smeknout před zachycením tvůrčí krize, ale on je ten film tak děsně odtažitý a těžce stravitelný, že se do dalšího Felliniho budu přemlouvat asi ještě hodně dlouho. (17.04.2012)

ocenenia : "Vatikánsky zoznam" (vznikol v roku 1995) - zaradené v sekcii 'Umenie' ◘◘◘◘ MFF Moskva 1963 - 1. cena ◘◘◘◘ Oscar 1964 - Najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1963 - nesúťažný výber (02.11.2006)

Film o pádech a vzletech režisérských vizí ( i života ) sám střídá mimořádné momenty s ploššími místy! Po první půlhodině jsem měl chut k odsudku, ale několik skvostných scén at už snových nebo reálných, zejména po příjezdu manželky, mi zvedlo výrazně náladu. Marcello maximální švihák lázenský. (08.05.2011)

Hele, nebudeme si nic nalhávat. Osm a půl je film opravdu pro náročného diváka. Nenabízí totiž žádný pořádný děj a svým zpracováním může diváky dost odradit a nudit. I mě osobně chvílemi připadal dost utahaný, ale jinak tomu filmu nemám co vytknout. Je pro mě až překvapením, co Fellini při svojí krizi (tvůrčí i středního věku) dokázal vytvořit. On ten film je taky o filmaři, co má taky krizi a Fellini jeho postavu podle mě napsal přesně podle sebe. Myslím, že to je i Felliniho nejosobitější film a je to znát v mnoha scénách, ze kterých je to poznat (např. ta scéna, ve které se hromada novinářů neustále ptá toho režiséra, o čem jeho film bude a jestli tam bude to a to, a jestli si myslí to a to, jenže on sám na to nechce odpovídat, protože na to nemá náladu). Taky tu je dost zajímavých myšlenek, i několik citátů by se z toho dalo vytvořit a je znát, že Fellini měl celý film opravdu dost promyšlený. Líbil se mi, jenom mi v určitých místech připadal utahaný a osobně si myslím, že to přes dvě hodiny fakt mít nemuselo. Jinak je to ale Umění s velkým U, naprosto bez debat. 4* (07.03.2020)

První setkání s Fellinim a dalo to práci. Orientovat se ve změti představ, snů, vzpomínek, projekcí,...reality(?). Přesto je 8 1/2 filmem, který nenudí. Naopak. Divák s údivem zírá na vytříbené obrazy, všudypřítomné symboliky. Je okouzlen báječným hudebním podkresem. Nestíhá se orientovat v ději a přizpůsobování se, hledání cesty snímkem, jej činí aktivním protagonistou. Nečekal jsem nic lehkého, ale i tak jsem si málem vylámal zuby. (23.02.2009)

Výborná hudba, italský temperament, zajímavé scény jako bičování, taneček té "něžné" krasotinky na pláži, či celkový úvod filmu. Mastroianni byl skvělý, Cardinale krásná a Fellini nám nabídl trochu zmatku vycházejícího z depresí. Film je určitě zajímavý, ale já raději tu víc italskou komerci. Tenhle snímek se táhne a táhne. (15.01.2013)

Scenar k filmu je nadherny : rozpravanie o zmatku vo vnutri cloveka. Mame tu vzajomne prelinanie sa spomienok, vnutorneho sveta autora a reality okoliteho sveta. Nadherny film, aj ked strasne zlozity na pochopenie PS O zmatku vo vnutri cloveka treba hovorit tak, aby to ostatni pochopili. Tymto si ma Fellini ziskal za fanusika. 100 % (26.01.2013)

V tomto filme sú lepšie scény z mladosti hlavného hrdinu, ako tie čo práve zažíva ako režisér. Nechápal som prečo každú chvíľku niekto prerušoval dialógy, ktoré boli celkom podarené (boli tým lepším s filmu). Proste vo filme to vyzerá tak, že režisér sa začne s niekým baviť a potom povie nechajme to na potom, alebo ho niekto preruší či ho preruší niečo dôležitejšie atď a takto je stále viac a viac zabíjaný čas. Dobré scény sú teda z detstva a pár poučných filozofovaní. No lenže filozofia či inak povedané múdre reči sú dosť zbytočné lebo vo filme sa nikto z ničoho nepoučí. Hlavný hrdina sa hľadá a snaží vyrovnať s tým, že ho proste málo baví život a má málo nápadov. Nikto mi nezoberie to čo si myslím, že bohatý ľudia niekedy nevedia čo majú robiť pretože môžu čokoľvek a nemusia na nič šetriť, tak sa im postupne nechce robiť nič. Žeby mal byť život ťažký, aby sme sa ho naučili žiť? Tento film sa snaží niečo také priblížiť. Snaží sa priblížiť k človeku čo nevie čo má robiť. No nedarí sa mu to úplne, aj pre zobrazenie profesie režiséra. Zobrazenie dôležitosti funkcie režiséra nie je také zaujímavé, ako by sa mohlo na prvý pohľad zdať. (29.05.2015)

Prazdné filmařské machrování naprosto o ničem resp. o jedné jednoduchoučké myšlence, 4/10 (29.12.2015)

Život a hlavně povaha každého člověka je tvořena zážitky. Ty si neseme celý život. Jsme stále malé děti s více a více zážitky a vzpomínkami. Jsme křehcí i v dospělosti, ale společnost nás naučila potlačit své já a přetvařovat se. Máme se rozhodovat a plnit úkoly, ale v hloubi duši chceme být zase jako malé děti se sobeckými slastmi a mateřskou péčí. Náš režisérský hrdina zažívá životní krizi a promítá ji do svého filmu. Podvědomě se snaží ventilovat své vztahové problémy, vzpomíná na ženy svého života, dětství a bigotní výchovu. Snaží se ty zážitky přetavit v poselství, ale jak chcete něco tak subjektivního předat někomu dalšímu s jinými zkušenostmi, zážitky a známými? Má někdo vůbec tolik empatie? Krásná scéna s harémem. Začátek chaos a konec ukazuje tolik témat a cest. Život je jen groteska a my jsme režiséry svého života. Vedlejší role tvoří lidé kolem nás a záleží jen na nás samotných, jak hodně se necháme ovlivnit kolemjdoucími. (10.05.2023)