Oddělen

Pokud si přejete vidět zfilmovanou beznaděj, je film pro vás. Postavu Henryho Barhese jako by vymyslel sám Tim Burton v dobách, kdy ještě nevykrádal sám sebe. Hlavní hrdina je v hajzlu. Existenciálně ne - má co do dát do žaludku, má kde bydlet, má práci. Ale v hlavě má všechno pokryté černým suknem. Učí středoškoláky, kterým je všechno jedno, děda mu blouzní někde v pečovatelském domě, a kromě něj a svého traumatu z dětství je prázdný. Aby se nezbláznil ze všeho toho hnusu kolem sebe, přistupuje ke všemu apaticky. Henry je ten co vidí sklenici nejen poloprázdnou, ale vodu v ní zkaženou, protože nic není čisté a krásné. Nejdříve jsem chtěla dát filmu pět hvězdiček, protože se hodně přibližuje tomu, jak lidé s depresivní strukturou mnohdy svět vnímají. A Adrien Brody je tady úžasný. Jenže ve filmu je té deprese tolik, až se mi zdálo, že sklouzává k falešné stylizaci. Na druhou stranu si celou dobu udržel svou náladu a skoro necouvnul (až na jednu tady nepřirozeně radostnou scénu, která mi přišla ve filmu jako pěst na oko) od bezvýchodnosti, která nikdy nemizí přes noc, jak tomu u mnoha snímků bývá. Oddělen je film o tom, jak to někteří lidé mají v hlavě a není radno se na něj dívat, pokud jste labilní a chcete si zachovat pohled přes zlaté brýle. (08.03.2014)

Těžce depresivní, artově zpracované drama se spoustou myšlenek a kašovitě hutnou atmosférou. Charismaticky geniální Brody a geniálně odvyprávěný příběh, který asi nikdy neocení širší publikum, jeho umělecká, melancholická hodnota je ovšem obrovská. Je škoda, že Kaye netočí víc. (09.02.2024)

U takto depresivních filmů jsem málokdy schopen dát vyšší hodnocení, protože zohledňuji i to, jestli bych se na film podíval znovu. Na takovouto nálož asi těžko. Tady ale prostě musím jít nahoru, protože Brodyho herecký koncert je neuvěřitelný a v porovnání se zde zmíněným Kultem hákového kříže je toto drama rozhodně působivější a o hodně víc emočně zasáhne. 75% (02.07.2012)

Příjemný obsazení. Cejtil jsem u toho stejný pocity jako u Hancocka. Dokáže to scénama dost dobře popsat osamělost. (08.05.2014)

Masakr. Silne depresivni realisticke kafe ze skolniho prostredi, ale zaroven velmi poutava podivana u ktere nechcete aby skoncila. Detachment je deprese kterou si uzivate. 8/10 (11.05.2015)

Film pro citlivky, pro ty, kteri vedi, jaky je to pocit, citit se naprosto ztracen ... Je to o beznadeji, o tom se snazit... protoze se snazite verit ... protoze mate pocit, ze uz je prilis mnoho tech co neveri ... A Sami Gayle mi tak moc pripominala mladinkou Angelinu Jolie, jeste pred filmem Gia, kdy jeste byla tak zajimave krasna a jeste umela hrat... A Adrien, ten se pro tyhle role narodil .... tady je ten rozdil, kdy Adrien spoluprodukuje film, kteremu veri a to, kdyz spoluprodukuje film Bradley Cooper (The Words), tomu srovnani se nelze vyhnout, kdyz Words jsem videla vcera... (19.09.2012)

Artová póza a afektovaný výkřik do tmy. V "Kultu hákového kříže" Tony Kaye dokázal zamaskovat, že je sice dobrým vyprávěčem příběhů, ale řemeslně se pohybuje na úrovni studenta prvního ročníku FAMU. Tady se to bohužel naplno provalilo. Pokud si odmyslíme spoustu okamžiků, kdy lze nějaký rušící prvek považovat za "experimentální" nebo "avantgardní" postup, zbývá nám spousta jiných, kdy jde o jasné chyby a nedodělky. Ve výsledku snímek trpí nevyrovnanou atmosférou a musím s politováním říct, že i přes všechna dramata a osobní tragédie, kterými se scénář jen hemží, mě celý film nechal naprosto chladným. (29.11.2012)

Toto bola tak obrovská dávka depresie, že už ju nechcem znova asi nikdy vidieť... (20.01.2013)

Už si ani nepamatuji, kdy jsem zažila ten pocit, kdy vám běží mráz po celém těle...ještě nestačil odeznít...poslední minuty tohohle zvláštně smutného, depresivního ale přitom maličkou jiskřičku naděje vykřesávajícího filmu jsem právě zažila s nebývalou silou.Neskutečný výkon Adriana Brodyho v roli učitele se svým vnitřním démonem, konfrontovaného dnes a denně nejen realitou života ve škole, ale i naprostým nezájmem rodičů o problémy svých dětí.Nemůžu dát nic jiného než pět hvězd. (07.08.2012)

There should be a prerequisite, a curriculum, for being a parent before people...attempt! !Film, který musíte vidět než umřete! 89% (16.05.2013)

Umělecké dílo ze kterého stříká deprese na všechny strany. Rozhodně to není film pouze o dění na střední škole v Americe, protože všechno souvisí se vším. Popsání vnitřní prázdnoty dospělých i dětí. O převrácených hodnotách dospělých i dětí. O nezájmu rodičů starat se o sny a naděje svých dětí, ten z nich ,,vyrábí", cyniky a hrubiány. (03.12.2013)

Film hodnotím pozitivně. Vzhledem k umělecké úrovni, pochopitelně, protože jeho sdělení určitě pozitivní není. Apatické očekávání zániku, zprvu převážně ve školském prostředí, později stále více zobecněné, symbolicky uzavřené citací slavné Poeovy povídky, a to bez posluchačů. --- Je to jemné, hezké. A polovičaté. Neptá se to po příčinách, nechce to přijít věci na kloub, nechce to nic podniknout. Jen konstatuje a apaticky očekává nevyhnutelné. (19.05.2014)

Líbilo se mi na tom téměř všechno. Téma, herci, konečné vyznění, přesto se na to asi nikdy nepodívám znovu. Velmi excentrický styl Tonyho Kaye mi k tomu totiž hrubě nesedl. Jemně řečeno "zajímavá" střihová a obrazová skladba ze začátku zaujme, ale později ve filmu už jen nudí. Taky je vidět, že se dost podstatně prostříhávalo, protože některé příběhové linie zůstanou jen nakousnuté a nedojedené (Cranston a Petersen mají sotva cameo). Kaye totiž vzal, prý výborný a daleko detailnější, Lundův scénář a přetvořil ho silně k obrazu svému, čímž opět potvrzuje pověst trochu nerozhodného a problémového tvůrce. Fascinující je také nedostatek scén přímo z lavic, kde se ale paradoxně příběh vyvine asi nejvíce. Kaye tak může děkovat vynikajícím hercům (žádný Pianista, tady je Brody životní) a střípkům původního scénáře, že se z toho nestala katastrofa. 80% (26.05.2012)

Radikální, pokroucené a skoro geniální. Tak trochu Camusův Cizinec převrácený naruby. (14.02.2015)

Adrien Brody je už svou vizáží předurčen k hraní depresivních osamělých týpků. Celý tenhle film je jedna velká deprese. Filozofické monology byly místy únavné, místy zbytečné a (naštěstí) místy trefné. Závěrečný odkaz na Zkázu domu Usherů byl skvělý a poslední scéna tady. Náročné na sledování, zvlášť pokud právě nemáte svůj šťastný den. (31.07.2012)

rozhýbalo sa to síce pomalšie ale zato dej gradoval ... začínam mať pocit že žijem v postapokaliptickej dobe .... (05.05.2013)

Prázdná tvář v prázdné třídě. Před šedesáti lety jsem začal chodit do školy, a připadal jsem si jako člověk naprosto ztracený ve vztazích k učitelům, učitelkám, spolužákům, spolužačkám (oba rody je tu třeby vyjádřit explicitně), zmatený co do školního řádu, z něhož jsem znal jen důsledky, když se mi staly nemilé. Učitele ani učitelky (a ty snad ještě více) jsem rád neměl, a neměl bych rád ani učitele Henryho Barthese, který i když se v závěru pozná jako ne-osoba v ne-existujícím prostoru, a hned to běží napravit, je pro mě stejně nedůvěryhodný, jako učitelé, jejichž pozoruhodné úvahy jsem četl v žákovské knížce.... Větu z Camusových esejů (zde v anglickém překladu): "And never have I felt so deeply at one and the same time so detached from myself and so present in the world - a nikdy jsem se necítil v jednom a témže okamžiku tak oddělen od sebe a tak přítomný ve světě", kolem níž se to rádoby točí, je možno nahlížet i takto: Pozitivní tvar anglického "detachment" je "attachment", přilnavost, náchylnost, připoutání, lpění. Tyto vlastnosti Henry Barthes zřejmě nemá, jsou to ale vlastnosti, které jsou (dle Buddhy) "kořenem všeho strádání - The root of suffering is attachment.” Potíž je ale v tom, že Henry Barthes nemá ani jiné vlastnosti, které by ho mohly osvítit. Z toho je také patrné, že happy end je tu hodně předčasný. Pozn. 1: Stav a amerických školách neznám, mohu ho považovat za přehnaný a snad i vylhaný, ale i kdyby z toho byla destina pravdy, pak nevím, zda její absolventi budou patřit mezi 80% (viz film) amerických proletářů nebo úzkou elitu ovládající celý svět (viz NWO). (19.02.2019)

Předchozích béček bylo dost a tak jsem si chtěl po dlouhé době pustit nějaký ten majstrštyk. Na doporučení se mi na monitoru objevuje DETACHMENT. Jinými slovy emoční bomba, obyčejný příběh s neobyčejným lidským osudem. Další oscarové vystoupení "pianisty". Charisma Brodyho, jakoby stvořen pro tuto roli. Více než skvěle sekundují vedlejší role, jako je například roztomile naivní Sami Gayle či správnej chlápek James Caan. - Oddělen - Vás bude citově vydírat a Vám nezůstane nic jiného než podlehnout a nechat se unášet precizní filmařinou Tonyho. Doporučuji! 5* 86% (16.10.2012)

Ten film mě dojal svým reálným optimismem a bez skrupulí vyobrazenou demencí amerického školství, kdy student může všechno a kantor nic. Seřezal bych ty zmrdy ukazovátkem po držce jednoho po druhym. Adrien Brody zahrál dokonalýho cynika. (04.01.2014)

Svou podstatou a hloubkou si tento film zaslouží plný počet, ale je to divně natočené a mohlo to být ještě lepší. Přesto jsem se ani trochu nenudil. Nezávidím práci učitelů, učitel musí být i dobrý psycholog a mít dost pevné nervy. (18.07.2013)