Phar Lap: Národní hrdina

Technicky nemám co vytknout, ve všech ohledech to byla špičková práce a zajímavý příběh podle skutečné události, nicméně mě ten koník příliš nedojímal. Samozřejmě to bylo spíš o tom, jací jsou lidé zmrdi, ale tím, že to bylo z prostředí dostihů, které jsou mi vyloženě u prdele, tak jsem si tenhle snímek nemohl naplno užít. 70% (31.07.2017)

Tak před tímto filmem jsem o dostizích věděl velmi málo. Moje znalosti by se daly shrnout na jediné jméno - žokej Váňa. Vůbec jsem se na dostihy nedival a nechápal jsem, co na nich všichni vidí. Po zhlédnutí tohoto filmu už je mi to jasné. Nečekaně povedený australský film, který divákovi ukáže, jak dostihy kdysi fungovaly. Tento film je natočen s opravdu opravdovým citem. Krásně ho doplňuje hudba. Dokonce i zcela neznámí herci jsou zde skvělí. Trošku mě překvapuje, že film zde zatím hodnotilo tak málo lidí. Asi spousta z nich trpí předsudky vůči australské kinematografii. Film neustále graduje, graduje a graduje. Přibližně poslední půlhodinka je totální psycho. Přiznám se, že mě docela obměkčila. K slzám samozřejmě ne. Ale i tak jsem to nečekal. 4* (27.06.2012)

Tento film se mi líbil, ale není to zásluhou jeho tvůrců. Ti se vydali cestou detailního až kronikářsky vše vysvětlujícího, převyprávění osudu jednoho úžasného koně a se snahou dojímat až na dřeň natočili popisný a místy sentimentální snímek. Příběh Phar Lapa by se dal určitě ztvárnit lépe, na druhou stranu i mnohem hůře. A i přes určité nedostatky se může divák kochat úžasným pravdivým příběhem, který je tak silný, že jej naštěstí nelze jen tak zazdít. (05.04.2011)

Do prostředí dostih jsem byl zabrán jen ve filmu Rychlí Stripes a ve Simpsonech. Phar Lapův pravdivý příběh je drásající story, která mě tak trochu dostala na kolena. Sportovní film s nádechem korupce a slávy, která pronásledovala Phar Lapa až do samého konce. Myslím, že ale film mohl být třeba i dvouhodinový a věnovat se také více Phar Lapovi jako takovému. Nicméně, spokojenost nadevše. (30.03.2013)

Už záběr jak Phar Lap cválá přes duny musí být pro každého koňáka dechberoucí. A zvlášť, když se zrovna vrátil z čundru na nepřeježďěném koni a nadřel se jako kůň, aby s ním pohnul. V první větě jsem nicméně chtěl oznámit, že právě koně jsou zvířata, která na spojení s člověkem nejvíc prodělala - ale kdo ví, co by na to řekly třeba slepice, a taky kohouti, na ty se taky sází a nechávají se prát/závodit pro výhry jedněch a pobavení jiných... Ale vraťme se ke koním. Čím je blbější, tím to má lepší. Nikdo na něm nechce jezdit, a tak se toulá po pastvině, a blbne čím dál víc. Tady jsme viděli opak takového koně (ne co do blbosti, ale co do čilosti a ochoty spolupracovat). Kromě majitelů, kterým vynášel peníze, a těch, kdo si na něj vsadili ještě při nízkém kurzu, moc oblíbený nebyl (asi jako Sergej Bubka, který také pořád vyhrával), protože ze sportu (sázkařského) dělal kůlničku na dřevo. Byl to ale velký kůň, a mně se velcí koně líbí. (23.07.2017)