Jessica Jones

Opravdu velmi dívčí seriál. Témata jako znásilnění nebo emancipace hrají v Jessice Jones velmi důležitou roli, i když jde samozřejmě především o bitky a klasické chytání záporáka, který je obzvlášť vydařený. Kilgrave (slizký David Tennant) má schopnost ovlivňovat lidské touhy a co vám přikáže, to chcete splnit (usmát se na něj, přinést mu kafe, skočit z okna). Co se samotné Jessicy týče, ta svou super sílou moc nestrhne, ale Krysten Ritter se daří pomocí hromady chlastu a hory nepořádku získávat sympatie. Úvodní detektivní a špehovací pod-zápletky, představení Luka Cage posunují seriál skrze téměř noirovou atmosférou se špetkou hororu až do poměrně překvapivě akčního finále. Samozřejmě dostaneme i řádnou porci (zvrácené) romantiky. Propojovačky s Daredevilem potěší, začíná se nám to pěkně profilovat. (06.05.2016)

Season 1: Jessici jsem se vcelku bál. Že se u ní unudím. Žena s větší sílou, nic víc, nic míň. Nakonec jsem se bavil neskonale. nebylo to však jen kvůli této postavě, bylo to kvůli všem postavám, co se v seriálu vyskytly. Celkově to působí uceleně, různé detektivní příběhy jsou naoko propojené, vše je depresivní, uvěřitelné, nejsou tu žádné místa pro "probůh proč XXX", prostě to všechno funguje. Hlavní záporák - David Tennant, naprostý opak z Doctora Who, zde působí naprosto děsivě. Je to vtělení zla přímo. Neuvěřitelně napsaný scénář k této postavě, kterou David zahrál na jedničku s hvězdičkou. Pokud bych se na Jessicu někdy znovu podíval, bude právě kvůli Killgrave-ovi. Takové představení se jen tak nevidí. A to zakončení... Neskutečné :-) Trochu uspěchané, ale líbilo. Ano, bylo tam pár hluchých míst, pár nezajímavých postav, ale... Celkový pocit nehroženě: 85 % (22.03.2017)

Tak po velkém očekávání přišlo menší zklamání. Daredevil byl ve všech ohledech lepší, měl napětí a ani jeden díl nenudil, dostali jsme přesně to, o čem je komiks Rok jedna. Jessica měla skvělý rozjezd, jenomže od poloviny řady se to začalo táhnout a nudit, poslední čtyři díly už zase stály konečně za to. Na to, že Jessica je silná a odolná, scény při boji a všechny akční souboje byly na velmi nízké úrovni, až to bilo do očí. Tennant jako padouch byl výbornej, jistě jeden z nejlepších od Marvelu, jeho šílenost a horlivost zahrál opravdu výtečně, byl neuvěřitelně dábělský, jeho rozkazy byly opravdu hororové a drsné, Mike Colter byl taktéž fajn, jeho charisma by mohl rozdávat. Ritter zahrála Jessicu dobře, její problémy s alkoholem a všechen ten stres byl dobrej, problém vidím prostě ve scénáři, seriálu klidně stačilo bohatě 8 dílů a dal bych pět hvězd, ale takhle bohužel, na rozdíl od Daredevila navíc jako samostatný seriál, kdyby nebyl součástí světa Marvelu, by nestál za nic. Místy to mělo opravdu drsnou atmosféru, bylo to temné a vážné, ale ten zbytek je bohužel ubíjející, opravdu nikoho nezajímá lesbickej trojůhelník, my chceme vidět Jessicu jak mlátí zloduchy. Ve výsledku to není zase tak špatné, kouká se na to hezky, ale vím jistě že se radši vrátím k Daredevilovi než k Jessice, jako průměrný seriál to však plní svůj účel. (06.12.2015)

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za pět, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští. 2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě. 3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ti nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností. (29.02.2016)

I když někteří hovoří o tom, že je děj první série uměle natahovaný a není v něm dostatek zápletek, tak já to tak nevnímala. Kilgrave uniká vždy samozřejmě a přirozeně, Jessica svádí pro mě tak pochopitelný vnitřní boj, kdy chce být hrdinkou a zároveň touží po spravedlnosti, aníž by musela ublížit, navíc velká sympaťanda s lahví whiskey vždy po ruce. Vedlejší postavy jsou umně představené, že ani nebudí dojem vedlejších postav... Chemie funguje tam, kde má a pro mě bononek v podobě Tennanta, srdcovky, Pana Herce (taky bych mu zobala z ruky). I love Marvel. I want moar. (20.11.2016)