Všechno je jak má být

Doučování po seversku má něco do sebe. Hořkosladká romance se sice odehrává v době, kdy na frontě umírají tisíce mužů, přesto tihle patnáctiletí kluci mají v hormony zatížené hlavě jen nadsazené odhady zásunů nebo zapeklitost skupinového sexu. Jeden z nich v prostoru mezi katedrou a tabulí ucítí něco nepoznaného, až ho oboustranná zvědavost a vzrušení přivedou do její postele. Na tom by nicméně nebylo nic divného, kdyby jeho „vyvolené“ nebylo o hodně let víc a nebyla jeho novou učitelkou. První polibek, první náhodné setkání s manželem, který ujíždí na Čajkovském a na ginu, první krize. Hlavně ale přechod z cudných školáckých let rovnou na vysokou. A známe to, jak je to s tím zakázaným ovocem. Poslední film Švéda Bo Widerberga čerpá částečně z jeho dětské fantazie, kterou prožíval ve školní lavici, motivace jeho hrdiny (part svěřil svému skutečnému synovi) je patrná, u jeho překvapivě náklonné kantorky pak vnímáme snahu restartovat zpackaný život. Tvůrce umně buduje atmosféru, nemoralizuje, kroky jeho hrdinů jsou přirozené a uvěřitelné, stejně jako onen opar, který se vznáší v době, kdy jejich krajané bojují a umírají kdesi daleko, i když zatraceně blízko. Škola není králíkárna. (12.11.2014)

Další ze silných filmových zážitků, který by mě nebýt náhody snadno obešel. Vztah žák-učitelka je vděčným tématem, které se ale nevyskytuje nijak často. Co se mi na příběhu hodně líbilo, byla změna, kterou prošli Stig i Viola. Na počátku byl Stig pubertální mladík myslící jen na své uspokojení. Viola byla zase naopak konzervativní vdaná třicátnice. Jejich vztah je dokázal úplně změnit. Stig mi přímo dospěl před očima, zato z Violy se stala "puberťačka". Jako by si navzájem vyměnili své role.. Přesně to mě fascinuje.. Navíc už tak krásný film doplňuje nádherná hudba.. (08.08.2010)

Stig je dospívající švédský chlapec, který se začíná zajímat o své tělo i sexualitu. Děti jsou extrémně upřímné a stydlivost před poznáním nemá šanci. Náš mladý hrdina se zaplete se svou třídní učitelkou. Krouží mlčky kolem sebe, ale jejich oči plné vzrušení, je prozrazují. Touha je větší než strach z přistihnutí ostatních při činu. Jejich milostná aféra se proplétá skrz celý školní rok a chlapec dospívá v muže nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Poznává manžela učitelky a jejich přátelství je nakonec silnější než milenecký vztah mezi třídní učitelkou. Film promítá scény s citem a dává mnoho času na zamyšlení. I když je téma vztahu mezi žákem a učitelkou dosti provokativní, probírá se hlavně vývoj vztahu s ostatními postavami. Konec je o vývoji v muže a jeho samostatnosti, dospělosti a vzepření proti ostatním. Věřit jen sobě, vše ostatní se po čase stane nedůležitým. (20.12.2012)

Velmi citlivě natočený film o neobvyklém vztahu. Viola, nastupuje jako učitelka do chlapecké třídy a nemůže si nevšimnout žádostivých obdivných pohledů jednoho ze svých žáků. Se svým životem nespokojená žena podlehne zakázanému a 15ti letý Stig se stane kořením jejího nudného života s alkoholikem. Jenže chlapec dospívá a daleko dřív odhalí skutečnost, že tento vztah bez budoucnosti a posléze i citu, není to, co od života očekává. (26.02.2006)

V roce 1943 nebyla Evropa zrovna stabilním místem. Zatímco Německá říše se snažila se střídavými úspěchy rozšířit své území, Itálie kapitulovala. Na pozadí velkých dějinných událostí se však odehrávaly i pro svět méně významné příběhy. Příběhy lidí, jichž se sice válka dotýká, ale nehraje v jejich životech nejvýznamnější roli. A i o tom vypráví Lust och fägring stor. Snímek Bo Widerberga se zaměřuje na nestabilní období v životě člověka, dospívání. Mladý student Stig se poprvé v životě musí potýkat nejen se zvýšeným zájmem o osoby druhého pohlaví, ale i s utvářením vlastního názoru na okolní svět a snášení následků vlastního chování. Nepláče nad svým krutým osudem, ani netouží po osvobození. Jen zpočátku nechává velet své pudy, aby si až později začal uvědomovat, co se vlastně s jeho životem děje a kam směřuje. Widerberg se snaží nikam nespěchat a pracuje s celým materiálem s respektem a citem. Zatímco první polovina se odehrává v pomalém tempu, je sevřenější a plná náznaků a detailů, druhá se soustředí více na dialogovou část, postupně zrychluje, dává více prostoru dalším postavám a dějově se rozevírá. Snímek však pramálo využívá dobové atmosféry a nedaří se mu příliš emocí vykřesat ani ze vztahových peripetií. Přístup, ve kterém se manžel nestává zdrojem napětí, ale překvapivě mentorem, je rozhodně originální, nicméně díky němu postrádá snímek gradaci, ale „jen“ pozvolně pokračuje dál. Problematické je to zejména díky dějově skladbě, která je opakovaně narušována motivy (kino), jejichž podstata je vysvětlena až v závěru snímku a v předchozích fázích tak působí jen jako berličky pro následující děj. Konečný zlom a hořký závěr tak nezapůsobí tak jak by měly, ale příběh pouze dějově postupně dozní. (12.11.2014)