Všichni dobří rodáci

Poetické, dramaticko komediální ohlédnutí za tím, jací jsme nejen byli, ale bohužel jací pořád jsme a zřejmě budeme i dál. Vojtěch Jasný se podle všeho rozhodl postavit proti sobě jednoduchou krásu přírody a složité vztahy mezi lidmi, kteří v té nádheře žijí a umírají. S pomocí herců, neherců, scénáře, který opravdu vypadá jako zadaptovaná obecní kronika, kamery a všestranné hudby jednoho z našich géniů Svatopluka Havelky se mu tak podařilo vytvořit film, který má i po více než padesáti letech velkou výpovědní hodnotu a na který se vždy rád podívám. (29.01.2012)

Až pri repríze som dokázal vychutnať tento smutný film o jednom dobrom rodákovi. Až teraz, poznajúc dej, som sa mohol kochať krásnymi obrazmi nasnímanými výborným kameramanom. Na filme je zreteľné, že ho Vojtěch Jasný nosil dlho v hlave. Potom využil krátke okno roku osemašesťdesiateho a preniesol ho z hlavy na celuloid. A celuloid neomylne putoval do trezorového vyhnanstva, pretože kazil obraz socialistickej potemkinovskej dediny. Niekto už spomenul, že napriek vzniku tohto zázraku v polčase vlády jednej strany, nikto ho doteraz nedokázal prekonať, aj keď komunisti sú už v menšine (?) a sú tolerantní (?) k zobrazovaniu histórie, pretože to nie oni. Nedokážem označiť niektorý z domácich film za najlepší, ale o zaradení rodákov do mojej Top 100 nemám najmenšie pochybnosti. I keď pri opakovanom zhliadnutí som z úcty k ostatným filmom musel jednu hviezdičku ubrať. (07.02.2011)

To se těžko hodnotí. Na jednu stranu to je nuda na entou, na druhou zase působivý obraz těžkého života za komančů. Lidé, kteří si bývalý režim prožili, si tohoto díla cenní rozhodně více a působí na ně velmi silně. Mluvím z vlastní zkušenosti. Díval jsem se na to s tátou, který na to koukal s otevřenou pusou a nikdo nesměl ani pípnout. Atmosféra byla napjatá a každý názvak vtipu byl ihned tvrdě potlačen. 75% (01.07.2009)

Jsem milovník české nové vlny a nechápu proč bývají Rodáci často považováni za její vrchol... Film má význam protože se v něm ukazuje, co se tu dělo v 50. letech, ale to už je podle mého lépe zpracované v Smuteční slavnosti od ZdeŇka Sirového... a ani ty herecké výkony mi nepřipadají nijak zvlᚍ výjmečné... je to spíš průměr... ---------- 28. 6. 2009 : Film jsem asi po pěti letech viděl včera znovu a ze tří musím jít na pět. Něco mezi pohádkou, dokumentem a spirituálním/poetickým filmem. Silné. (13.04.2005)

V podstatě vrcholové filmové dílo V. Jasného. Precizní a dlouhé přípravy splnily svůj účel a režisér zde zanechal naprosto dokonalé vypovídající dílo o atmosféře poválečného období v ČSR. Role psané na tělo každému herci, jsou jasně znát, ovšem morální a lidská spravedlnost v postavě Františka, je vrcholem celého filmu, což byl také režisérův záměr. (05.02.2013)