Smrt krásných srnců

O řece Berounce mohu zcela sobecky prohlásit, že je „moje“ a zcela neskromně, že jsem její znalec, protože jsem na ní strávil nejhezčí chvíle svého života. Všechny volné chvíle… To platí i Otovi Pavlovi, který téměř básnickou řečí dokáže rozesmát i rozplakat. Jan Werich o něm kdysi řekl: „Kdyby to byl anglicky píšící autor, ležel by mu svět u nohou.“ Který sebevrah se může pokusit převést tu jedinečnou poetiku na filmové plátno? Karel Kachyňa! A povedlo se mu to na 300%! Pochopil nejen Otu Pavla, ale i kouzlo nejhezčí řeky na světě. Tak jako Jiří Menzel pochopil Bohumila Hrabala! Díky Pane režisére za jeden z nejlepších českých filmů (03.05.2008)

Ota Pavel byl skutečně skvělým spisovatelem a vypravěčem a jeho kniha se čte vlastně sama, ovšem filmové zpracování Karla Kachyni je tak geniální, že knižní kvalita pro mě není úplně stoprocentním šampionem. Humorná stránka je výborně skloubená s tou tragickou, příběh mě chytil za pačesy a už mě nepustil a Karlu Heřmánkovi bych dal za jeho výkon letenku do Hollywoodu a adresu na Stevena Spielberga. Takového Oscara Schindlera by vyšvihl naprosto suverénně. Nevím, co bych měl říci. Zasmál jsem se, soucítil jsem, zamrazilo mě, ale hlavně jsem cítil obdiv, obdiv ke všem, kdo se na tomto filmu podíleli, obdiv k české tvorbě. (02.12.2011)

Bohužel, předloha by si zasloužila mnohem epičtější rozměr, spousta poetických momentů, kterých je v knize nespočet se zde ztrácí, nebo tu nejsou...a to zamrzí...filmu by neškodila o půl hodinky delší stopáž. Snad se v budoucnu dočkáme adaptace, která ve mně vyvolá stejné pocity radosti i smutku jako krásná knížka Oty Pavla. (viděno po přečtení knihy) (06.12.2010)

O tom, jakým způsobem spisovatel Ota ( Popper ) Pavel na mě svým nesmírně „ obyčejným lidským ( autobiografickým ) „ vyprávěním zapůsobil svědčí fakt, že jsem si ho před 13 lety ( je to vůbec možné, jak ten čas letí. Nicméně jsem stále ve formě – to pouze pro pořádek:o) ) vybral při své slohové maturitní práci z českého jazyka. Na první pohled jednoduché vyprávění může svádět k dojmu, jak lehké je jeho povídky zfilmovat, nicméně opak je pravdou. Zachytit to čisté ryzí vyprávění, ten kontrast mezi dětským bezstarostným pohledem očima malého Oty Pavla, kdy trávil spoustu chvil se svým tatínkem, maminkou a bratry u „ strejdy“ Proška na Berounce a následně krutou realitu nástupu fašismu k moci, to je přetěžký úkol. A ikdyž musím jednoznačně konstatovat, že povídky jsou filmu lepší, jedním dechem dodávám, že s výslednou podobou režiséra Karla Kachyni ( troufám si tvrdit ) by byl spokojený i samotný Ota Pavel. Ta samotná atmosféra se podařila převést na filmové plátno vskutku věrohodně a i s pomocí citlivých hereckých výkonů Karla Heřmánka, Rudolfa Hrušínského či Marty Vančurové se jedná o nezapomenutelný zážitek a jeden z NEJ...lepších československých snímků vůbec. Tenhle snímek to je LIDSKOST sama. Vždy se k němu jednou za čas vrátím a ještě nikdy mě doposud nezklamal. p.s. zmínil jsem, více než dobře odvedenou práci kameramana? Že ne, tak to právě napravuji! p.p.s. takovéto snímky se ( bohužel ) již nikdy točit nebudou. Další Kachyňové a Menzelové jednoduše nejsou a hlavně...doba je jiná. (23.12.2010)

Nikdy jsem neměla Karla Heřmánka moc v lásce, ale tady jsem musela změnit názor. Byl vynikající. Krásně se doplňoval s křehkostí Marty Vančurové. Dojemný, nadčasový a velmi lidský příběh. Ota Pavel tam na malé ploše dokázal dát úplně všechno. Vůbec nesklouzává k přílišné sentimentálnosti a patetičnosti. Jedním slovem nádhera. (07.09.2020)