Jak básníkům chutná život

Po úspěšném složení všech zkoušek se Štěpán Šafránek (Pavel Kříž), pln ideálů, vrací do rodného městečka, aby zde začal budovat svoji kariéru lékaře v místní nemocnici. Jeho idealismus, odmítání úplatků (což někteří kolegové nechápou) a horlivost jej ale degraduje i v očích nadřízených, a tak je jako nejlepší na oddělení odsunut do Bezdíkova, na právě opuštěné místo obecního lékaře. Brzy ale zjišťuje, že práci lékaře by zde zvládla trochu schopná sekretářka, ale jakmile pozná sympatickou Alenu (Eva Vejmělková), začíná se mu v Bezdíkově líbit... Skoro bych se odvážil tvrdit, že ze všech dílů je tento nejlepší - oproti předchozím obsahuje drsnou realitu života (chtěl bych říct za minulého režimu, ale nechtěl bych mít o dnešní situaci ve zdravotnictví přehnané naděje - nemusíte být dobrým lékařem, hlavně že máte nástěnku). Spousta hlášek z tohoto filmu zlidověla (... Výchozím bodem je samozřejmě svatba. No, a potom už jsou jen samá pozitiva a sociální jistoty. První dovolená v Jugoslávii, následuje první dítě. Pak již výše zmíněný automobil, zde se stávám zástupcem ředitele, druhá dovolená v Jugoslávii, druhé dítě. Mezitím samozřejmě rekreační chata, taktéž i barevný televizor, přívěs, a tak dále, a tak dále...). A příběhy Jany Hlaváčové alias sestřičky Toničky jsou nezapomenutelné... (21.09.2010)

A - finále. Další polistopadové pokračování už prostě odmítám spojovat s touto nezapomenutelnou, takřka bezchybnou třídílnou ságou o životě jednoho zvláštního člověka´, s duší básníka. Co ses naučil, musíš umět nějakým způsobem prodat. A Štěpán se snaží, co to jde. Hořce zklamaný z románků s Borůvkou a Jeskyňkou už se také vzdal recitování veršů, když však potkává Píšťalku, je v tom zase až po uši. Celý film opět spolehlivě drží kvalitu, stále rezonuje tou samou pohodou, jemnou ironií a nevtíravým vtipem, i když už se pomalinku vkrádá pocit oné šedi dospělého života, kdy už se na barvy a bezstarostnou atmosféru studií jen vzpomíná. Dušan Klein - v tom podepisuju názory mnohých přítomných - měl tímhle dílem skončit a zanechat tak třídílné veledílo, které by navždy oslovovalo diváky všech generací. Škoda. Přesto však, vřelé díky pane režisére, díky i vám pane Kříži, za ztvárnění nezapomenutelné postavy v dějinách českého filmu a vůbec... Básníci nikdy nevymřou, ne dokud se tyhle filmy budou promítat. 90% a 100% za celou trilogii. (23.06.2006)

Pozoruhodná kritika pomerov v zdravotníctve, v malomeste (resp. snáď na vidieku?), medzi starými (kedysi dobrými) spolužiakmi, platná nielen pre 80. roky, ale v jadre i pre dnešok, pre mňa zaujímavá, hoci povrchná štúdia nástupu dezilúzií po vstupe do "života"... Pretože ma prvý ani druhý "básnický" film neupútali - to say the least -, pristupoval som k tretiemu bez očakávaní či v horšom prípade s očakávaniami najhoršieho a dokázal som si tento v rozpore so svojím komediálnym odórom vcelku vážny film užiť, a to aj napriek snahe tvorcov získavať divácku sympatiu pomocou starých známych (rádoby dobrých) figúr, hoci aj v niektorých prípadoch už iba s jednou nohou, a napriek trestuhodnému poškodzovaniu historického nábytku v zámockom múzeu. (28.08.2012)

Lahodně hořkosladkoúsměvné vyprávění o tom jak se teorie sráží s praxí a ideály s realitou. Stejně dobré jako předchozí dva díly a vzhledem k tomu co následovalo bych řekl výborné pokračování, kterému nechybí humorné situace, slušně napsané dialogy, nápadité a zábavné odkazy na předchozí dílya asi nejpůvabnější Štěpánova láska. Navíc tu staré známé doplnilo několik nových postav, mezi nimiž bezpochyby kraluje nezapomenutelná Jana Hlaváčová coby ukecaná Tonička. (06.03.2012)

I třetí díl Básníků se mi ještě líbil, protože je poslední s onou krásnou poetikou. Kvalitativní tendence dílů je sestupná, i na básních je to znát, opakuje se viděné, vyložený propad následuje ale až s porevolučním čtvrtým dílem. Ovšem z tria dívek Borůvky, Jeskyňky a Píšťalky bych si vybral Píšťalku. 65 % (02.11.2022)