Tenkrát v Americe

Nepochybně velmi velké dílo, o čemž mluví už jen fakt, jak dlouho ho Leone připravoval a vymýšlel. Perfektní režie, skutečně úchvatná hudba a skvělé herecké výkony jsou samozřejmostí (psát ódy na De Nirův účet je zbytečné). Jak jsem mohla přežít 3h 45minut dlouhou speciální verzi nechápu. Co si z filmu odnášeli ti, co byli kdysi na 2 hodinové verzi v kině, to nechápu ještě víc, protože i s obohacujícíma minutama navíc jsem měla co dělat, abych se v tom všem dění orientovala. Ale i délka by se dala odpustit, kdyby mě film dokázal na celou tu dobu strhnout. Podle mě nejlepší je ta část z dětství, protože je relativně přehledná, zaujme a je výborně zahraná dětskými herci - dokonce tak dobře, že je škoda, že nikdo z nich neprorazil. Snad až na sladkou Jennifer Connelly. Alespoň pro mě je Tenkrát v Americe příliš dlouhé a dějově nekonzistenční, aby na mě mělo takový dopad, jako například Kmotr. Snad po pár dalších zhlédnutích - i když vzhledem k délce filmu zatím neplánuju. (29.03.2011)

Hrozně rád bych napsal o tomto vysněném projektu Sergia Leoneho, kterému věnoval mnoho let svého života, že mně na začátku pohltil a na konci jsem nechtěl vrátit se zpět do reálu. Bohužel to mohu říci pouze o první půli, zejména časového údobí Noodlesova dětství, které bylo krásně a citlivě natočeno. Zbytek však......Tak především, to, že tento vysněný Leonův epos vůbec nenudí a nepůsobí rozvleklým dojmem ani přes téměř čtyřhodinovou stopáž, je jenom díky Leonemu režijnímu mistrovství. Bohužel trochu selhává na poli scenáristickém. Jakoby si Leone naložil příliš velké sousto, nebo jak zde správně poznamenává betelgeuse, jakoby Leone točil seriál, ze kterého pár dílů poztrácel a zbytek umně slepil dohromady. Některé postavy jsou nedořčené, občas je těžko věřit motivům jejich jednání. Třeba postava Joe Pesciho - slibně nakousnutá, záběrem u nemocničního výtahu jako by dával režisér tušit "Pozor, pořád je ještě tady!", ale najednou se někam vytratí a ve filmu se již nepochopitelně neobjeví. Jamesi Woodsovi jsem v samém závěru nevěřil ani vteřinu, stejně jako jeho zamýšlenému skutku a vůbec celá pointa ohledně něho mi přišla dost nevěrohodná. Ovšem co rozhodně nutno ocenit, je naprosto precizní, do nejmenších detailů propracovaná výprava, vizuální vykreslení doby tří rozdílných etap 20.století. Leonův perfekcionismus šel tak daleko, že třeba i kvůli jednomu krátkému záběru byl ochoten "kočírovat" stovky komparzistů, věrohodně dobově okostýmovaných a pohybujících se v perfektních kulisách. I namaskovaný zestárlý De Niro vypadal excelentně, snad jen trochu zaráží, že se tvůrci ohledně namaskování příliš nezatěžovali postavou Deborah, na které rozdíl 35 let nebyl vůbez znát a téměř šedesátiletá žena vypadala pořád jako dvacetiletá slečna. Celkově vzato, jsem spokojen, ale s klidem mohu prohlásit, že TENKRÁT NA ZÁPADĚ zůstal nepřekonán. (20.09.2004)

Čtyřhodinové epické dílo, kde všechno perfektně funguje a kde Leoneho poetika dosáhla vrcholu (také proto, že potom již nic nestihnul natočit). Vzal gangsterský žánr za svůj podobně jako western, absorboval všechna jeho pravidla a přizpůsobil je svému vidění. Dokonalý film, který zachycuje údobí několika desítek let, přeskakuje v čase ze záběru na záběr bez vysvětlujících titulků či zamlžování obrazu, jedinou nápovědou je výrazná Morriconeho hudba, charakterizující dobu, kterou zrovna sledujeme. Leoneho schopnost pracovat s tempem a obrazem je fascinující a podmanivá, pracuje s nejmenšími detaily filmu, takže člověk i napotřetí nedokáže pochytit všechno, co režisér do svého snímku vložil. (23.07.2004)

Monumentální proustovský labyrint paměti, kde se nostalgie, výčitky, naděje a zklamání mísí v jednu neskutečně silnou emoci. Film těžký jako existence a přitom lehký jako sen. Jediné, co mě mrzí, že kvůli enormní stopáži si ho nemůžu pouštět častěji, i když na druhou stranu je škoda, že není mnohem, mnohem delší. (28.03.2010)

Neskutečné skoro 4 hodiny. To, co tady předvádí Robert De Niro a spol se nedá nazvat jinak, než hereckým koncertem, nejen jejich zásluhou ale hlavně zásluhou pana režiséra Leoneho a ostatních pěti lidí, kteří napsali tak skvělý scénář. Prolínáním několika časových úseků - mladí kluci v New Yorku kolem 2.světové války - stejná (ale o jednoho tenčí) parta mafiánů prodávající alkohol v době prohibice - Noodles přemýšlející a vyrovnávající se s minulostí i přítomností... Atmosféra starého New Yorku je úžasně vystižená a podbarvená tóny Ennia Morriconeho v jedné z jeho nejlepších forem. Jeden z nejlepších filmů o mafiánech všech dob (záměrně se vyhýbám spojení "mafiánský film", protože tím je třeba Kmotr, ale ani náhodou Tenkrát v Americe). (29.07.2007)