Black and Blue

Black and Blue je v podstatě dost klasickým policejním akčním krimi thrillerem, s vážně tuctovou zápletkou, nicméně celé zpracování tohoto filmu je zatraceně zábavné a především svižné, takže výše zmíněné výtky tu tentokrát nehrají zas až tolik zásadní roli, nehledě na to, že se tvůrcům podařil i výrazný casting, který celou tuto podívanou též povyšuje na skutečně svěží podívanou. Kdybych měl tomuto snímku tedy ale něco opravdu vyloženě vytknout, byla by to absence větší nekompromisnosti, jelikož jak drsnost prostředí, tak syrovost atmosféry k tomu přímo vybízeli, ale tvůrci se přeci jen drželi v tomto ohledu krapet při zdi, a ještě mi tu chyběl nějaký ten moment překvapení, jelikož to přeci jen celé plyne až příliš předvídatelně a bez možnosti jakýchkoliv zvratů. Jinak je to ale vážně super jízda, které nechybí skvělá akce, napětí, spád, působivý styl zpracování a jak jsem již zmiňoval, silné obsazení, se sympatickou Naomie Harris a charismatickým Frankem Grillem v čele. Já tak zkrátka sice na jednu stranu nemohu tento film nějak vyloženě velebit, neboť přes všechny své klady nedokázal ani na moment opustit pomyslné žánrové mantinely, na druhou stranu ale v rámci pravidel a možností právě onoho daného pomyslného mantinelu zároveň nabízí opravdu fungující a působivou zábavu, která dokáže naplnit a uspokojit jistá divácká očekávání. Takže hodně silný průměr. (05.10.2020)

Do prdele, kdo pořád vymejšlí takhle blbý scénáře ? Zkorumpovaní fízlové, proti nim pipka, která je u policie tři týdny, do toho šikana menšin, drogy - prostě nic novýho. Je samozřejmost, že ti elitní policajti na počkání střílí na dálku jak snipeři, ale když míří na zraněnou hlavní hrdinku, tak ji netrefí snad ani z očí do očí a všechno jde pánu bohu do oken. Navíc v tomhle filmu jde lehce odhadnout, jak se bude všechno vyvíjet dál - kolega bude taky úplatnej, dávní kamarádi z mládí ji nejdřív zavrhnou, ale potom pomůžou, zlo bude potrestaný a všichni správní a utlačovaní přežijí s pár šrámama. Na tohle jít do kina, budu nasranej, 35%. (18.01.2020)

Kateřina zjevně nestihla z Nového Orleánsu odfouknout pár tisíc negrů, a tak ti chudáci zase musí vegetovat v polorozpadlých ghetech, šlapat, dýlovat a jinak krimošit. Na vině samozřejmě není jejich zjevná přirozenost, nýbrž ten zkurvený zkostnatělý rasistický systém, který jim nedovolí patřičně se vzdělávat, nutí je fetovat a zásadně jim brání pracovat! Což se ostatně děje úplně všude. U nás analogicky taky všechny ty Farzekašovy, Žigovy nebo Čonkovy nějaká rasistická bílá svině neustále důrazně nabádá, aby v žádném, ale v žádném případě nechodili ani do základní školy a nezvyšovali si vzdělání nebo kvalifikaci, protože tupou nekulturní a neadaptabilní zběř chce mít každý za sousedy, přičemž podporový a přídavkový rentiér, přilepšující si sem tam jen sběrem i přivařených barevných kovů či zamontovaných autorádií je zaměstnání snů. To požírači horkých psů mají alespoň sem tam nějakou tu černou ovci mezi všemi těmi bílými zmrdy, v tomto případě správňáckou, uvědomělou a soucitnou hnědopolicistku Žoan Braunovou, hrubě nespokojenou s všeobecnými poměry, která vymyslí fickaný, rasově nediskriminační plán, jak jedním vrzem vyčistit město od těžce nechutně zkorumpovaných kolegů i kriminálně prokastinujících soukmenovců. A celkem to čokoholce odsejpá v mantinelech rutinních a nic nového nepřinášejících nováčkovsko / korupčních napínačů se sociálním lkaním v podtextu, až tedy na tu mongoloidní základní dramatizační premisu, že při tom zdrhání s kamerou tupka nebyla přes 100 minut schopna doběhnout k nejbližší telefonní budce nebo někomu vyrvat z ruky mobil a brnknout starostovi či federálům. Mohlo to pak celé být jen o těch tolik diskriminovaných a utlačovaných ubohých černoušcích. (13.01.2020)

Co mě celou dobu strašně rušilo, bylo lámat si hlavu nad tím, jak velkej mají v tom filmu všichni problém jakkoliv soudně přemýšlet a chovat se. Jedna do děje pasující náhoda ve scénáři navíc střídá druhou, a hlášky nemají daleko k machrování dětí ve školce, ale co už. Je to béčko jak řemen, akční scény stojí za to, a nudou jsem kupodivu netrpěl. Fifty fifty. (18.06.2020)

Jak už název napovídá, jedná se o ideologický snímek probírající věčnou rasovou problematiku na policejní půdě. Bílá rasa je u moci a černá to všude pociťuje. Název ´Černá a modrá´ je v tomto případě znakem spravedlnosti. Černá pleť v modré uniformě. Nepřítelem je rasa bílá coby znak korupce a jiných lumpáren. Dějově tu tedy máme plně zapálenou začínající policistku, která předtím byla ve službách armády nasazena v Afghánistánu. Tento motiv je snad už nekonečný. No, a jednoho krásného dne je v nějaké staré továrně svědkem nemilosrdné popravy drogového dealera zkorumpovanými policajty, kteří jí jdou okamžitě po krku. A to je vše. Ano, správně, nic nového pod sluncem. Zásadní však je, že ona je černoška, dealer byl černoch a ti policajti běloši. A ani to policejní vedení, kde jsou samozřejmě běloši také, jí to zrovna neulehčuje. Zkrátka a dobře, máme tu černošku pod bílou nadvládou, která jí to dává setsakramentsky sežrat, což je hlavní výpověď tohoto snímku. Jako akční thriller nevyznívá zrovna nejhůř, i když se mnohé konflikty neustále opakují. Zřejmě pro zvýraznění dané problematiky, kterou nemá nikdo vůli řešit. Jde především o to, že se tu někdo odvážně staví za to, co je správné, bez ohledu na důsledky. V tomto případě nic proti ničemu, jen kdyby ta rasová ideologie z toho všeho tak intenzivně nezářila. Někdo to sice může hodnotit jako snímek překvapující svou upřímnosti ve snaze stát se adekvátně aktivním, a co si budeme povídat, v současnosti hodně aktuálním projevem v oblasti rasismu a korupce. Býlí policajti a černý zločinec. Už z médií víme, jak to většinou dopadne. (19.10.2020)