Jára Cimrman ležící, spící

Skvělá, nejkultivovanější možná přehlídka působivých mystifikačních paradoxů a sebetrýznivého humoru, z níž je cítit intelektuální kavárensky-zatuchlé vymezení proti masivistickému pojetí historie. To by Lojza Jirásků se Zdendou Nejedlým koukali, kdo vlastně zapříčiňoval nejpodstatnější národní dějinné okamžiky a jakými zpropadenými náhodami byly mnohé ušlechtilé počiny všečeského velikána zbaběle přervány a znemožněny! (28.11.2004)

Nikdy som si nedokázal vypestovať vzťah k mystifikáciam pánov Smoljaka a Svěráka, ktoré sa týkali fiktívneho českého génia Jári Cimrmana. Snímok "Jára Cimrman ležící, spící" som videl minimálne desať krát. Niekedy som sa pri ňom pobavil, inokedy som ho ani nevydržal dopozerať do konca. Podľa tunajšieho hodnotenia by to malo byť takmer dokonalé filmové dielo. Viem pochopiť, že mnohí českí uživatelia to tak cítia. Ja však nie som vyznavačom kultu osobnosti Jári Cimrmana. Pre mňa je to iba obyčajná, priemerná komédia. *** (13.07.2016)

Možná nebudu první s tímto názorem, ale prostě jde jen o divadlo na filmovém plátně a z té filmové autenticity to jakžtakž funguje. A vzhledem k tomu, že hry nabízely kanonádu inteligentního humoru, tady je toho střelného prachu asi polovina či méně. Ale ta všudypřítomná ironie našeho slavného tvůrčího dua z toho pořád dělá velmi nadprůměrnou komedii, která do průměru nepatří a ani se nepřibližuje. (14.10.2019)

Divadlo a humor Járy Cimrmana je excelentní záležitost, jenže právě divadlo má zcela jiné nároky a přednosti, než film, každé vystoupení je jedinečné a probíhá větší interakce mezi představiteli a diváky. Převod nejvýznamější fiktivní osoby české historie, všeználka Cimrmana do filmu se dle mě nepovedl úplně na výbornou. Film není celistvý, sled poslepovaných scének s vlastními pointami nemůže vynahradit plnohodnotný děj a navíc spousta vtípků zkrátka ani tak dobře nevyzní, d'Este byl nesympatický hlupák a závěr byl skoro až trapný... A z principu, že jde o Cimrmana vysoké hodnocení dávat rozhodně nemohu. Takže bylo to docela dobré, Svěrák hraje moc příjemně, ale celkově jen za silnější 3*, pardon. 7/10 (16.09.2008)

Nádherný mystifikační klenot české filmové a obecně kulturní pokladnice... Filmové rozvíjení fenoménu fiktivního českého génia vpravdě renesančních rozměrů v rukách režiséra Smoljaka nabralo zajímavý rozměr. Nejedná se o klasický biografický film, ale o jakýsi rámcový pseudodokument k bádání teatrologa (Josef Abrhám), do něhož je životopis Cimrmanův zasazen (z pseudodokumentární formy pramení také velká část komiky snímku)... To, co dělá z výplodů autorského dua Svěrák-Smoljak skutečně velká nadčasová díla, je samozřejmě obsaženo i v tomhle filmu - tak kupříkladu již samotná národní identita Cimrmanova - ,,český" génius je typický jedinec obývající středoevropský prostor, jehož národnost je z geografické a historické povahy sporná, národní škatulky totiž přinesla až vlna národních obrození valící se Evropou a s ní příchozí vzepjatý nacionalismus, symbolické je usazení Cimrmana do pomezí česko-rakousko-německého (byl asi tolik Čechem, na kolik je dnes Čechem Milan Kundera)...; extrémní zalidnění obrozenecké Prahy velkými osobnostmi NO, které odráží představu malé české kotliny, kde se všichni znají a dívají se vzájemně do talíře; typický mýtus o českém člověku, který vstoupí do struktury nějakého systému a postupným latentním působením ho ideologicky rozloží zevnitř (Cimrman coby vychovatel u arcivévody Františka Ferdinanda d'Este); symbolicky ztvárněná dekadence doby před první světovou válkou ve scéně honu na zajíce oblečené v komických a ponižujících převlečcích; Tyršovo heslo ,,Přelez, přeskoč, ale nepodlez" aplikované na český národní charakter ve výstižné variaci ,,Můžeš podlézt, ale pak se musíš zase narovnat..."; poklona estetice éry němé grotesky (Cimrmanova školní léta strávené v dívčí škole...); obrozenecká vize učitele coby posla vzdělanosti a nositele všeslovanských ideí; individualistická koncepce dějin (Cimrman je největším hybatelem dějinného vývoje); absurdita zobrazovaných faktů (Cimrman patentující si vynálezy vždy několik chvil po kolegovi, radící dobovým velikánům a zhmotňující se tak v jejich inspiraci, žijící do svých 16 let v přesvědčení, že je dívkou...); kongeniální stylizace a s ní spojená příznakovost jazyka (,,šosáctví doby"...)... Fenomén fiktivního českého génia byl dotažen k dokonalosti, když se jeho jméno dostalo do jedné americké encyklopedie Kdo byl kdo... To byla asi ta největší satisfakce pánům Svěrákovi a Smoljakovi...a další přikládám já na konci tohoto komentáře: Děkuji Vám, pánové, udělali ste můj život radostnější... (24.10.2007)