Vrchní, prchni!

Je vůbec možný vymyslet pro jeden film tolik gagů a nápadů? Jasný důkaz, že Zdeněk Svěrák je titán mezi českými scenáristy. Půvabná, inteligentní a velmi vtipná komedie, jejiž jedinou slabinou je závěr s uhozenou hromadnou honičkou, jak ve stylu starých němých grotesek (nic proti nim, ale tady mi to sedělo jak pěst na oko). Ovšem Abrhám jako falešný číšník, proutník a profesionální houslista :o) nemá chybu. (11.05.2003)

On je to fakt pěknej film, ale nějak jsem po dokoukání vždy nabyl takové těžce smutné nálady, kterou obvykle při filmech nemívám a nemám ji rád. Proto na film nerad vzpomínám, přestože když vidím kousky, tak mi přijde super. To je snad poprvé, co vychvaluju film a přitom mu za to strhávám hodnocení. Hold realita není můj obor. (21.05.2011)

Vybrat životní roli Josefa Abrháma by vlastně nebylo tak obtížné, většina by se snadno shodla na Daliborovi Vránovi. Nebo snad inženýru králíkovi? Nebo snad falešném vrchním? Jednoduše hlavní ve Vrchní, prchni!, jeden z komediálních vrcholů českého filmu i scenáristického tandemu Zdeněk Svěrák/Ladislav Smoljak. Právě v jeho režii vznikl lokální komediální klenot, jehož síla tkví v tom, že jednoduše neomrzí. Jeho síla přitom dodnes tkví především v zásobě ikonických hlášek, povedených hereckých výkonů i kreativních nápadů, kdy nejen toto skutečně pokládá stavidla pro jednu z nejlepších českých komedií všech dob. Šikovný scénář, který je bravurně vystavěn, jeho protagonista je v podstatě antihrdinou, který podvodné vydávání se za různé vrchní jen považuje za ideální cestu k vlastnímu přilepšení a lepší pocit ze svého donchuánství. I když tak Dalibor Vrána není kladným hrdinou, je velmi snadné mu fandit, především i díky napínavým scénám, kdy se kolem Dalibora Vrány utahuje smyčka. Scéna úprku před mnoha číšníky po kolonádě v Karlových Varech nevstoupila do historie českého filmu nadarmo, je to přesně jeden z těch momentů z Vrchní, prchni!, který lze bez studu zaškatulkovat jako komediální zlato. Těch momentů je ovšem v samotné Vrchní, prchni! i bez něj dost. Cimrmani se prostě nezapřou, i Vrchní, prchni! je procpán inteligentním humorem, stěžejní ovšem bylo i především obsazení právě Josefa Abrháma. Tomu role Dalibora Vrány jednoduše sedla a i díky ní se definitivně mohl stát ikonickou tváří českého filmu. Právě i díky svému charizmatu dokázal Abrhám Dalibora Vrány tak trochu polidštit, i díky němu lze Dalibora Vránu vnímat jako sympatického rebela, který se snaží si pouze v Československé socialistické republice tak trochu polepšit, přitom bojovat se svými mužskými půdy a nakonec se stát postrachem každého vrchního. Dalibor Vrána je tak trochu zmetek, je to ovšem sympatický zmetek. A i díky tomu mu ten konec s (tehdejší) Dádou Patrasovou přeje velmi snadno.  Všechno především stojí i na tom, že byl Smoljak šikovný (i když do velké míry nedoceněný) režisér, díky němu všechno na Vrchní, prchni! šlape skvěle. Vrchní, prchni! dokazuje, že není malých rolí, ale pouze malých herců a těch je v samotnému filmu po čertu málo. V tom filmu poté vše šlape jako po másle, ať do velké míry ruční kamera Ivana Šlapety, které dokáže v průběhu jen více realističnost, nějaký ten skrytý výsměch tehdejšímu systému a především skutečně chytré nápady, které jen více definují, co je na humoru Cimrmanů dodnes tak výtečné. Především na Josefa Abrháma se jen tak nezapomene..... (17.05.2022)

Strašně si užívám tuto mou exkursi do československého filmu. Na obrazovce notebooku (no ano, mohlo by býti lépe) opět ožívají všechny ty nesmrtelné hlášky a scény, které si buď matně pamatuji z dávných dětských projekcí nebo je "prostě znám". Všichni herečtí velikáni ožívají nebo alespoň neskutečně mládnou a opravdu se na to krásně kouká, při současné úrovni českého filmu... Vrchní, prchni samozřejmě není výjimkou. Nejvíce se mi snad líbil Svěrákův Pařízek, který byl prostě neodolatelný. A překvapila mne Dáda Patrasová značnou porcí sex appealu. Tohle se prostě neomrzí... 100% (20.02.2012)

Vrchní, prchni! je bezpochyby jednou z kultovních klasik české komediální tvorby, na níž se podílelo hvězdné tvůrčí duo Svěrák-Smoljak. Když se ale člověk zamyslí nad dějem, jde vlastně o velice hořkou tragikomedii, v níž se humorným (ale stále uvědomělým) způsobem nahlíží na nejednu lidskou (zločinnou) slabost, ať už jde o podvody, sukničkářství, či jen "prosté" lživé vychloubání. Tvůrci nám tak naservírovali nejeden vskutku humorný až absurdní moment a obohatili nás množstvím hlášek, které za ta léta zlidověly. P. S. "Severní vítr je krutý..." (22.12.2022)