Vrchní, prchni!

Cimrmanovský fenomén v československé kinematografii osmdesátých i sedmdesátých let zanechal výraznou stopu. Nenápadná skupinka z nealkoholické vinárny v Malostranské besedě vnesla do normalizační kinematografie nadhled, schopnost sebeironie a novou formu dosud neznámé hravosti. Bezděčná - a výnosná - mystifikace, kterou jinak slušně vychovanému, ale ne dobře placenémuži s rodinou přihrála náhoda, rozpoutává řetězec gagů, slovních obratů a především jednu z nejlepších úloh, ale i výkonů jednoho z nejvýraznějších současných českých herců starší generace. Proslulá honička vrchních obohatila i tak bohatý karlovarský genius loci o nový prvek, bohatý příběh. Moralita, která z takto rozehraného tématu mohla hrozit, se prostě nekonala. To, co se koná, je zážitek i úlevný, i blažený, i hladivý. Vždyť přece Svěrák a Smoljak ... cimrmani jsou. (13.03.2008)

Další stará klasika, na kterou vždy rád podívám znovu. Pepa Abrhám podal excelentní výkon, který byl navíc podtrhnut skvělým Svěrákovým scénářem a Smoljakovým citem pro režii. Příběh nabitý spoustou nestárnoucích hlášek, humorných situací i emocemi – které z toho vyzařují pořád stejně i po tolika letech. V porovnání s dnešními komediemi je tohle prostě legenda. Jediný důvod proč tomu nedám plný počet je ten, že mám ještě oblíbenější československé klenoty. (03.04.2018)

Asi nejlepsi film Josefa Abrhama a jeden z nej od Smoljaka a zaroven jedna z nejlepsich ceskejch komedii. Film ma dobrej napad a dokaze porad prichazet s necim originalnim, je tu neskutecny mnozstvi hlasek, pribeh hezky odsejpa a je to fakt skvela zabava. Akorat zaverecnej beh cisniku byl mozna krapet prehnanej, ale jinak je film bezchybnej. (26.01.2007)

Tak jsme vymalovali. - Tak sláva. - Hm, jak jste nás vytopil, tak jsme vymalovali. - Tak to budete mít zase hezký! Vrchní, prchni je možná tím úplně nejlepším počinem, který kdy vyprodukovala slavná tvůrčí dvojice Smoljak - Svěrák. Tomuto snímku by slušela první dvacítka místního žebříčku, protože to je ten nejvyšší možný level filmové zábavy. Dokonalá komedie, která snad nemůže diváky omrzet. Škoda, že to neviděl Prdlavka... (04.08.2017)

Komedie s povedeným námětem, která se dá vidět opakovaně, byť při každé nové repríze - jak už to člověk zná takřka nazpaměť - se na to samozřejmě díváte trochu jinýma očima, kdy už vám leccos z toho jako taková sranda přijít nemusí. Nově si tam asi nejvíc cením možnosti vidět řadu známých pražských hospod na začátku 80. let a Prahu jako takovou, jak tehdy vypadala - výrazně od šedivých dob totáče prokoukla a zkrásněla. Btw. většinu lokací znám osobně: (dnes již bohužel zaniklé) Fišerovo knihkupectví, karlovarská kolonáda, žižkovské ulice... Stojí za to mrknout na web Filmová místa.cz, pokud to člověka zajímá víc. A pak je tu samozřejmě herecký výskyt Dagmar Patrasové, která je zde tehdy zamlada zcela oslňující, byť se člověk poněkud zdráhá věřit, že by její postava tak strašně nesnášela svého bohatého partnera, že by měla potřebu mu zahýbat s chudým knihkupcem v podání Abrháma - myslím, že obsadit ho do role děvkaře, nebylo dobré rozhodnutí, protože ty jeho úspěchy u žen jsem mu nevěřil, už když jsem ten film viděl v dětství poprvé, natož teď (navíc nemám rád filmy, v nichž skuteční manželé hrají manžele i ve filmu). Ještě poznámku závěrem - přijde mi zajímavé, kolik podobností vykazuje Dalibor Vrána s Františkem Loukou z Kolji (záliba v ženách, vlastnictví vysmívaného vozítka - Velorex vs. Trabant, hraní na hudební nástroj...) - já si prostě nemůžu pomoct, ale podle mě si Svěrák do těchto svých filmových děvkařů dával něco, co mu v reálném životě bylo odepřeno... (11.05.2012)