Perníková věž

Dva nerozluční kamarádi Jakub a Radek mají největší potěšení z drogového rauše. Když se jim jednou za čas v jejich zhulených kebulích rozjasní, nemile zjišťují, že svět kolem nich není jen konopí a pervitin, ale vyřítí se na ně problémy, které jdou za hranici zákona. Tenhle film považuji tak nějak za zapomenutý a vymykající se z tvorby Milana Šteindlera. Ten obměnil svůj ustálený tvůrčí tým, nepovolal k sepsání scénáře svoji dvorní scenáristku Halinu Pawlowskou a pokusil se jít cestou nevšedního experimentu. Vznikl snímek, co má charakteristiku černé komedie s detektivní zápletkou, která nemá problém přejít do dramatického vyostření. V titulních rolích září Jan Dolanský, ještě s chlapeckou vizáží, a Radek Kuchař, ještě před svými 150 kily. Oba vydatně hláškují a daří se jim zvládat i dramatické pasáže. Méně kvalitním tahem se ukázalo zobrazení rodinného zázemí postavy Dolanského. Toho ve větší či menší míře kontrolují jeho rodiče, Michal Dočolomanský a Sylva Legnerová, jejichž působení ve filmu ještě dostalo i retrospektivní pasáž, která ukazuje podivné rodičovské výchovné metody na prázdninové dovolené na chatě u jezera. Ještě se sluší podotknout, že všichni slovenští herci jsou předabování českými herci, přičemž by to ani tak nevadilo, kdyby se nejednalo o známé slovenské tváře, které jsou nebo byly majiteli poměrně libozvučných hlasů. A aby se do filmu dostal i nějaký ten mafiánský prvek, zlotřilého majitele hudebního klubu ztvárnil (zesnulý) Vladimír Marek, poměrně specialista na podobné zloduchy. Film postupně chce rozhodně překvapovat. Scenáristicky i režijně. Režijní styl se svým uchopením blíží k videoklipové formě, která ovšem není nikterak nesnesitelně přehnaná. Scénář scenáristy a skladatele Martina Němce tentokrát spolehlivě odhání dosavadní Šteindlerovu stálou diváckou klientelu. Příznivci jeho opusu Díky za každé nové ráno film moc neocení, fanoušci jeho režijní prvotiny Vrať se do hrobu! také budou nevěřícně zírat, zda se stále jedná o tvorbu toho samého režiséra. Film oslavil dvacáté výročí svého vzniku. Má svoje tvůrčí finesy, originalitu a zub času ho ještě úplně neohlodal. 8/10 (10.09.2022)

Příšerný blábol. Zřejmě si měli nejdříve ujasnit zda točí černou komedii nebo drsný pohled do života feťáků, tahle z toho vzniknul paskvil který není ani jedno. Navíc ta krkolomná snaha o rádoby cool dialogy, který zněj spíše trapně. Ta jedna hvězdička je za Dolanského, který jediný alespoň trochu umí hrát. (11.03.2009)

"Hele, máš prasklou auru .. Slep si ji .. tu auru .. Slep si, slep si.", neskutečné hlášky, nepřekonatelný Jan Dolanský v téhle "feťácké" roli. Je trochu škoda, že celý film se v podstatě točí kolem smrti Evy, ale nakonec Jiří Schmitzer, který přijde s konečným rozuzlením všechno zachrání. Bylo by to lepší jako "hořko-sladká" komedie, než jako drama, ale nakonec .. Kdo když se na to dívá bere ohled na tu dojemnou stránku týkající se smrti mladé dívky? Já se u toho lámu smíchy a nikdy nemůžu přestat. I kdybych to viděla po sté! (10.12.2013)

Jeden z mála nejlepších českých filmů, navíc i soundtracků k tomu. Famózní herecké výkony, snoubení hravého mládí, hranice mezi životem a smrtí, okořeněné o fantastický prostý humor. Divák se cítí doslova sjetý s kvalitními herci (autentickou zkušenost možná nabrali ze svých bouřlivých let) a o to má ve filmu o feťácích jít (já sjela snad milionkrát tento film). Kdo pointu scén nechápe - evidentně nebyl mlád... (16.12.2014)

Je to hodně depresivní film ale je v něm taky spousta srandy. Každopádně miluju scénu kdy si oba kámoši vyprávěj svý zážitky po hulení trávy a nebo tu kdy si jedno malé roztomilé zvířátko najde cestu až do sousedovic guláše.Ale konec, konec ten se teda moc nevydařil. Nebo jestli vydařil tak to se páni autoři aspoň u mě trefili dost vedle protože konec je horší než studená sprcha uprostřed bezstarostnýho spánku. (10.08.2005)