Pražská pětka
Obsahy(2)
Režisér Tomáš Vorel vytvořil svůj celovečerní experimentální debut Pražská pětka se členy věhlasných pražských netradičních autorských divadel. Soubory ve filmu prezentovaly vlastní poetiku a styl prostřednictvím pěti povídek různých typů, propojených satirickým komentářem odborníka dr. Milana Šteindlera, CSc. (Bontonfilm)
Recenze (218)
Taškařice lehce nevyvážená, nicméně ve své době doslova povinnost pro mladého člověka s mozkem. Výlet na Karlštějn- výborný! ()
Ve své době působil film jako malé zjevení. Z dnešního hlediska samozřejmě s mnoha mouchami a pro ty, kteří socialismus nezažili také s řadou nepochopitelností. Celek je skutečně nesourodý, přestože složený ze zajímavých dílek. Povídky "Směr Karlštejn "a "Na brigádě" skvělé, přičemž řadím výše tu druhou, obě však nepochybně *****. "Oldův večírek" přece jenom poněkud slabší, přestože rozhodně ne špatný ****. "Bersidejsi" a "Barvy" jsou kapitolami samými pro sebe. V kontextu filmu působí zcela nesourodě a bylo by jim lépe samotným. Hodnoceny samostatně, jsou to velmi zajímavé počiny, oba *****. Přítomnost ve filmu, v němž divák hledá humor, vtip a satiru je ovšem ubíjí a sráží do role nudného (rozuměj nevtipného) omylu, přestože jsou nepochybně vyzrálejšími a dospělejšími počiny, než zbylé tři kousky. Průvodní slovo Milana Šteindlera je sice vtipná, ale znouzectnost, snažící se propojit nepropojitelné. Rozhodně by bylo lepší se o takové propojení prostě nesnažit. Ať tak nebo onak, působí pětice samostatně výborných opusů na jednom filmovém pásu dojmem jakési "školní besídky". To je hořká daň tehdejším možnostem a podmínkám technickým i ideologickým. Můžeme být ovšem rádi, že film vůbec vznikl, protože jde rozhodně o zcela mimořádný počin jak v kontextu tehdejší československé, tak i současné české kinematografie. ()
1. povídka = 60% (průměrná groteska, trochu humoru bylo, ale nic převratnýho), 2. povídka = 10% (hrozné výtvarné cosi ke všemu s otravnou hudbou), 3. povídka = 50% (humorně antisocialistická recitační povídka), 4. povídka = 90% (na svou dobu nesmírně odvážný a zajímavý baletně-hudební kousek), 5. povídka = 100% (nejlepší povídka, paráda, kvůli tomuhle se vyplatí na to kouknout). Celkový průměr = 60%. Takže dám 3 hvězdičky a hotovo :-) ()
Nebýt poslední povídky Na brigádě, která je dokonalou parodií s vynikajícími písničkami, těžko bych hodnotil nějak lépe. Taneční kreace rovnou pomíjím, s těmi jsem se minul, a Cesta na Karlštejn i Oldův večírek jsou toho druhy střelené komiky, již jsem nikdy nechápal. Ona je sice částečně použita i v Kouři, který se mi líbí, ale tam nějak ústrojně funguje, zde je jen bláíznovstvím pro bláznovství. ()
Úplně první věc co jsem od Tomáše Vorla viděl. Jednotlivé povídky mají bohužel odlišnou míru kvality. Začal bych u první, která už svým stylem natáčení, nemá u naší kinematografie obdoby. Je to neobyčejně osobitá hříčka a Tomáš Vorel si za ní zaslouží obrovskou pochvalu. Co se týče dalších dvou, tak ty nestojí za mák, trapná snaha o umění (aspoň tak to cítím). Čtvrtou jsem nepochopil, ale stylem natáčení se velmi podobá té první. Konečně pátá je po režijní stránce zřejmě nejlepší, navíc Tomáš Hanák se překonává. Nakonec jsou to nevyrovnané povídky, s možná trochu vybledlou, ale i tak příjemnou vzpomínkou. ()
Legendární a úchvatné... všechno by bylo tak jiné, kdyby... ...kdyby ses tak neštítil práce... proč s námi nejdeš v jedné řadě...touláním novou vlast nevybudujeme... ach... Tohle mě vždycky dostane do kolem a ožralý průvodcem pořadem Steindler. ()
Tak tohle jsem nějak nedal... ()
Divadelní senoseč. Jasně ohraničený okruh alternativních divadel - pražských. Mimóza, KoLoToČ, Vpčed, Křeč a Sklep. Je to jeden z nejlepších výtahů divadelní kultury vůbec. Tento filmový kompilát představuje poetiku jednotlivých souborů nejen díky brysknímu projevu Milana Schteindlera coby "vzdělaného" teatrologa. Vorel, voheň... ()
Tahle ulítlost mě do dnešního večera míjela a budu-li zcela upřímná, mohla mě minout.. Nicméně líbila se mi povídka Olda-těsnění-krmení a poslední povídka o socialistické brigádě, skvělá parodie a zdařilý šťouchanec na rok 1988.. Jak já nesnáším červené karafiáty.. ()
Takové obrazovo/příběhové cvičení pro Tomáše Vorla. I přes to že Karlštejn i Brigáda docela dobře fungují z nich nejsem odvařen zdaleka tak jak říkají místní komentáře. Možná Brigáda by se u mě na čtyři dostala a jde na ni vidět, že si s ní Vorel vyhrál. Avšak co mě opravdu zaujalo byly Barvy. Práce s atmosférou a světlem byla v tomhle případě opravdu parádní. Další dvě povídky bez komentáře, protože na filmovém plátně (narozdíl od živé interpretace) na mě absolutně nefungovaly... Brambory jsou jako tykev. ()
Ja som si neskoro uvedomil, že tento film je experimentálny a tie ja vobec nevyhľadávam, práve naopak, keď sa dá, tak sa im vyhýbam. Tento mi bol doporučený a tak som ho z nevôľou pozrel , ale už prvá poviedka, ktorá mi prišla ako groteska, ktorá sa chce len predviesť, že sa to dá aj takto, mi neprišla vobec vtipná, ale len nezáživná až otravná. Potom to pokračovalo totálne mimo mna až prišiel "Oldův večierok" a konečne som sa aj zasmial nad celou tou štylizáciou a prejavom. A jednoznačne to bola u mna najlepšia poviedka, ktorá je aktuálna aj v týchto časoch. Potom zase som len čakal na koniec a prišla posledná poviedka "Na brigáde " a ta ma bavila hlavne odľahčenou náladou a parodickosťou myšlienkových názorov tej doby. Za tieto dve slušné poviedky som dal 2*, ale uvedomil som si, že na jedine na čo som sa medzi poviedkami najviac tešil bol rozprávač Milan Šteindler a , len kvôli jeho vtipnému podaniu som tento film nebral, ako utrpenie a dodatočne ešte jemu tu 1* prihodím. ()
Jediné negeniální místo je od Kolotoče. Divadelní postupy (charakter masky atd atd) jsou sice zajímavé, ve světě však dávno známé a nijak světoborné. Taky nejsou nijak tvůrčeji oživené. A všechno ostatní na *****, čili mám jasno. Je zajímavé, kolik z Karlštejna si Vorel přenes do Skřítka. Ale celkově za film velké uznání. ()
Jak si to tak pročítám, Pražská pětka je úspěšná hlavně kvůli první a poslední povídce, ale u mě to je jinak. Oceňuju i zbylé tři povídky pro unikátní atmosféru, která není nikde jinde k vidění. Jistě, ty tři "černé ovce" nejsou tak vtipné, ale jsou velmi neotřelé a originální. No a první a poslední povídka, to je bez řečí jasný zásah. ()
Jakou já měl hrůzu z toho skřetího parchanta, když sem byl kluk!!! ()
Zajímavá výpověď o alternativní tvorbě konce osmdesátých let. Výlet na Karlštejn působí velmi neotřele a jeho drastický a kritický humor působí ve své době jako zjevení, výtvarné divadlo je jistě zajímavým a nápaditým experimentem ale bez nadhledu, jenž z nějž činí trochu cizorodý prvek, Oldův večírek zaujme rýmovaným a občas skandovaným dialogem, ale má silně sestupnou tendenci a velmi plytkou myšlenku. Zato taneční skupina Křeč nabízí famózní a nadčasově působící baletní představení, kterému velmi napomáhá plastická a dynamická kamera. Závěrečná parodie na budovatelské filmy nepůsobí tak odvážně jako první povídka, ale je působivá po filmařské stránce a vévodí ji charismatický Hanák jako tajuplný "kovboj". Ve výsledku tedy Pražská pětka nabízí barvitou podívanou, jejiž prostřední část však oslabuje její silné okrajové pilíře. ()
První povídka,,Výlet na Karlštejn´´ je skvělá modernizovaná satirická groteska a patá ,,Na brigádě´´ klasická a přesná parodie na agitační filmy se skvělou atmosférou i výbornými písničkami. Mezitím je pro mě trochu rozporuplný stylizovaný,,Oldův večírek´´ (který mi ale připomněl Kouř) a dva pokusy o úmělecké cosi. Nejprve ve výtvarné podobě v případě nicneříkajícího Bersidejsi a pak v podobě tance u podstatně lepších (ale pro mě krapet nudných) Barev. Jednotlivé povídky jsou tedy krapet nevyrovnané. Ale to mi vlastně až tolik nevadí (stejně jako nulová dramaturgie), ba naopak. Ono se to sem snad i hodí. Tomaš Vorel totiž natočil na pokraji normalizace s představitely nové generace úmělců nevídaný experiment plný rozpustilosti, mladické energie a upřímnosti. Něco takového nemá v naší kinematografii skutečně asi obdoby a už by se to nemohlo opakovat, proto mě to zaujalo a rozhodně skláním filmu uznání. Asi jsem na to i měl náladu. A pokud zbytek ne, tak minimálně poslední a první povídka má náběh na srdcovku stejně jako mezivýstupy hlasatele Šteindlera. A písnička Strom kýve pahýly už srdcovkou bezesporu je, bez ohledu na film. Samozřejmě v rámci humoru filmu může působit vtipně (s tím kyčovitým klipem.:D) Ale jak někdo trefně někdo poznamenal na YT, je to písnička, která z kotlíkařské parodie přešla na kotlíkařskou modlu. . Vedle Sáry, od Trabandu, Země vzdálené (a Probuzení a Kabinky od Pokáče.:D) dávám do playlistu pro mě aktuálně nejemotivnějších milostných písniček.: Je prostě zážitek ji slyšet.. Chtěl bych jen na chvíli, tebe.:D Tak a to já to je asi tak všechno, co jsem vám chtěl dneska nabídnout.:D❤ Dobrou noc... ()
Pestré pokoukáníčko, od kterého jsem byla hodně krát zrazovaná, takže jsem nakonec dostala strach se na tohle vůbec podívat. ()
Humor ,,Sklepáků" mě málokdy rozesměje. ()
Kdyz uz toto proslo do kin bylo jasne, ze uz se Indianama houpe zidle ;]] Sklep jak vysity. A ty karafiaty!!! ;]]] ()
Směr Karlštejn a Na brigádě nemá chybu - tyhle dvě *****!!!!! ()
Související novinky
Další smutná zpráva z českého filmového světa
Ve věku 95 let dnes v Praze zemřel herec Karel Fiala, představitel titulní role v legendární české komedii Oldřicha Lipského Limonádový Joe aneb Koňská opera. Zprávu uvedl Český rozhlas. Ostravský… (více)