Režie:
Václav VorlíčekScénář:
Miloš MacourekKamera:
František UldrichHudba:
Karel SvobodaHrají:
Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Iva Janžurová, Michal Kocourek, Ondřej Hach, František Filipovský, Ivana Maříková, Petr Přívozník, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
Hrdiny bláznivé komedie plné krkolomných absurdních zápletek, záměn, zmatků a rozuzlení jsou meloucháři Jarda Zemánek a Franta Liška, kterým nic není svaté. Sotva se dostanou z vězení, kde se ocitli kvůli nepodařené krádeži lihu, už jedou v další levotě. Oba výtečníky si totiž najme majitel kosmetického salónu Netušil, spolčený s docentem Mlejnkem z výzkumného ústavu, kde právě vynalezli přístroj k regeneraci starých dojnic. Netušil chce získat přesnou kopii přístroje, která má bohatým paničkám vracet ztracené mládí. Má to ale háček. Kdo chce léčebnou kúru podstoupit, nesmí v kritické době jíst špenát, který účinky přístroje znásobuje… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (358)
NA tyhle filmy bych se mohl dívat znova a znova. Pokaždý když tohle nebo Mareček, Na samotě u lesa a spousta dalších českých legend, běží v telce, tak neení potřeba hledat nic jinýho. Tohle má geniální nápad. Na český poměry vskutku ojedinělý. Bohužel je tědlech "scifi" komedií jako šafránu, ale každá z nich má šmrnc. Tady mě asi nejvíc dává mladej Sovák s Menšíkem, kteří sou prostě k popukání. herecká elita nahňácaná v jednom filmu a jeden hraje íp ne ten druhej. Marííííja :o))) ()
Jeden z vrcholů vlny české sci-fi komedie sedmdesátých a osmdesátých let. To nejlepší, čím české filmové nebe v té době disponovalo dalo vzniknout nezapomenutelné crazy hovadině, kde vše je absolutně možné a ještě udělalo reklamu špenátu a kremrolím! Což takhle dát si špenát? Kdykoliv a kdekoliv, dokud se bernardýn Bohouš neoblízne a Jirka Schelinger nezachřepčí titulní skladbu, já nedokážu odejít! ()
Scenáristické veľdielo pána Macourka, ktorý tým trochu sci fi námetom mne pripomenul svoj počin v Ako utopit doktora Mráčka. Jeho rukopis je jednoznačný. Neskutočná zámena postáv, zábavný chaos a absencia hluchých miest. V podstate vidíme nekonečnú sériu groteskných situácií. Herecké výkony snáď ani nie je nutné komentovať. Už len dvojica Sovák - Menšík je spojenie nadlegiend. Tunajšie hodnotenie mi príde prinízke. ()
Komedie, která mě neoslovuje dnes stejně jako před lety. Popravdě - při jejím sledování pokaždé cítím lehkou averzi, která nemá pranic společného se špenátem jako takovým, neboť proti proslavené krmi Pepka námořníka nemám žádné námitky. Nicméně navzdory bezesporu avantgardnímu scénáři nemám kladný vztah k maličko amatérskému režijnímu zpracování příběhu - jeho veselí působí nuceně a jeho protagonisté jsou tím pádem za trochu trapné tajtrlíky. Krom toho - zakončení nepokládám za příliš šťastné: Vůbec nejde o oba ústřední hrdiny, ale o to nevinné dítě, navždycky připravené cca o dvacet let života. P.S.: Jak to, že transformace dobytčete trvala několik málo vteřin, zatímco k proměně člověka bylo třeba mnoha hodin ? ()
I když se nejedná o nejlepší komedii V.Vorlíčka, pořád je to velmi vtipná taškařice. Scéna, kdy I.Janžurová, představující přestárlé nemluvně, obléza stoly hostů, je úchvatná. Však dle slov S.Zázvorkové se prý štáb při tom válel smíchy. Sama Janžurová říká, že tahle scéna byla pro ni výzvou. A připomíná, že duo V.V.+M.M. vytvořily plejádu originálních komedií, které snad nemají v evropském filmu obdoby. Především neutuchající humor a fantazie M.Macourka stojí za vznikem nejlepších českých komedií. Což takhle dát si špenát? ()
Galerie (15)
Zajímavosti (28)
- Po zásahu cenzorov, hlavne Ludvíka Tomana, muselo byť z filmu vystrihnutých skoro 7 minút. (Raccoon.city)
- Když vezou příslušníci Lišku (Jiří Sovák) se Zemánkem (Vladimír Menšík) do dětského domova, jedou vozem VB v netradičním červeném zbarvení. Nejedná se o chybu, ale o experimentální nátěr vozu VB, který sloužil na konci 70. let na Praze 10 (dokonce byla ve filmu vozu ponechána i původní SPZ, tedy B 25177). (azcr)
- Režisér Vorlíček měl za to, že brněnský akcent Oldřicha Velena, představitele ředitele továrny, je velmi výrazný, proto jej při postsynchronech nadaboval Lubor Tokoš. Stejně tomu bylo i v dalším Vorlíčkově filmu Jak se budí princezny (1977). (funhouse)
Reklama