Ochránce

Z hodnocení epizod mi vycházely 4 zvezdy, ale tu pátou přidám, protože si to prostě celá série zaslouží. Dodám jedinou věc - ve snu by mě nenapadlo, že si v takovym seriálu největší frčky vyslouží Pavel Řezníček. Byla to pro něj z pohledu dosavadní filmografie dost netypická role, ale ukázal, že hrát opravdu umí. Doufám, že přidá další podobně vytříbené kreace. (20.11.2021)

Dojem po prvních dílech už jsem si až do konce neopravila. Jde o polopatické ilustrování autory zbádaného hořkého stavu věcí ve školství, o epizodické demonstrace žalostného statu quo, znázorňované na přehledných exemplech, podložené statistikami a zakončované melodramatickými věnováními. Propojené chabou a stejně schematickou linkou osobního života hlavního hrdiny antihrdiny. *** Záměr asi záslužný, provedení nicméně chabé. I jako vzdělávací materiál pro středoškoláky k rozborům v hodinách občanky by mi to připadlo příliš... účelově strojené. Raději než tohle bych s nimi rozebírala skutečné, nesimplifikované případy - anebo pravá umělecká díla, protože obojí v sobě má nezjednodušitelnou komplexitu, hloubku a šíři kontextu, kterou tenhle divný seriál - panoptikální sled schematizovaných problémů ve školství a výchově - neskrývaně postrádá. Co je to za formát a žánr? Krimi ani drama rozhodně ne. To už dramaturgové diváky a jejich schopnost rozumění a vnímání tolik podceňují, že si troufají předkládat jim takovéhle hybridní bezduché formáty na půli cesty mezi nejapnou edukací a bezkrevnou zábavou, na hony daleko od nervního umění, kterým to klidně mohlo být? Nechává mě to upřímně na velkých rozpacích... *~ (17.03.2022)

Kvalitativně sice vysoce nad českými poměry, ovšem ne bez výhrad - první díly, kdy jsem seriál chápal jako pokus o zprávu o stavu českého školství, možná že dokonce i o stavu české společnosti, hodnotím vysoko a cením si toho pokusu zaostřit mediální focus na české školství a jeho problémy, dosud se totiž skoro tři dekády víceméně ignorovalo; ke konci seriálu, kdy začalo jít ale především o hlavní postavu, začal scénář šustit papírem a osudy hlavní fiktivní postavy šly tak trochu mimo mne, čímž celý seriál trochu vyšuměl do ztracena...což je škoda... PS: Zajímavý je i čerstvě vzniklý rámec herecké kariéry Lukáše Vaculíka, který už kdysi v dobrém seriálu pokoušejícím se zpravit společnost o problémech českého, potažmo československého školství, hrál - a to ve Smyczekově Třetím patře... (07.11.2021)

Zpočátku mi Lukáš Vaculík tak úplně do role školského ombudsmana neseděl. Zvykla jsem si na něj až ke konci, když začalo Pelánovo soukromí více rezonovat s jeho pracovním životem. To mi došlo, že byl Lukáš pro postavu, kterou hrál, vybrán naprosto skvěle. Řešení školských případů, které seriál nabízel, vyznívalo často nejednoznačně, a to se mi líbilo, protože bylo nad čím přemýšlet i po skončení jednotlivých dílů. Klidně bych brala i pokračování, myslím, že těch témat je dost. (07.12.2023)

„Venované všetkým, ktorí sa stali obeťami.“ Pútavý výkon kamaráta do dažďa Lukáša Vaculíka. Aleš Pelán nepredstavuje dokonalého muža. Je to chlap, ktorý síce JE profesionál a snaží sa k problémom pristupovať čo najobjektívnejšie a s chladnou hlavou. Ale i on čiastočne trpí predsudkami a skostnatenými názormi. Okrem toho je občas falošný: ak chce dosiahnuť svoje (dostať sa k zásadnej informácií od človeka, ktorý je mu nesympatický, alebo ktorého považuje za vyložene vinného), bez problémov sa pretvaruje. Ani jeho správanie v manželstve nepatrí k najukážkovejším, to fakt nie. Avšak i práve rozporuplnosť z Pelána robí uveriteľnú postavu. Zvyšok kastingu je takisto výborný. Vrátane šoféra, ktorý bol do seriálu dopísaný z dôvodu, aby nahlas hovoril veci, ktoré si myslí významná časť českej populácie a robí to perfektne, ale bez toho, aby skĺzol do stereotypu trápnej komickej postavičky. Akonáhle sa zohrajú, tvoria brutálnu buddy dvojku. Preto ma zamrzel predposledný diel, ktorý mnohé z toho poprel, čo je škoda. Na druhej strane je to realistické; aj v živote nejeden raz príde útok z najmenej pravdepodobného miesta. Poteší absencia cenzúry, takže deti nadávajú tak šťavnato a majú k nevinnej sladkosti tak ďaleko, až sa budú niektorí dospelí diváci červenať. Okolo tém, ako je sexuálne zneužívanie alebo rasizmus, tvorcovia určite nechodia po špičkách, ale ich otvorene pomenúvajú a pracujú s nimi. V každej časti strhnú koncovky, ktorým dominuje dlhý monológ resp. dialóg viacerých osobností, z nich každá má na daný problém iný názor. Tieto okamihy sú plné trefných myšlienok, slovných prestreliek a skvelých vystihnutí pointy. Problém je, že sa venujú tak náročným a komplikovaným témam, že sú neriešiteľné. Takže postavy de facto iba nahlas pomenujú najpálčivejšie problémy. Ak aj má niektorá časť happyend, je to Pyrrhovo víťazstvo. To samozrejme nevypovedá nič o tom, že by boli scenáre zlé. Naopak: práve vďaka tomu sú vynikajúce. Samozrejme, ako to už chodí, veci zvyknú bývať zamotané a pravda je nejeden raz (hoci nie vždy) úplne inde, než by sa mohlo zdať na začiatku. Nudila ma azda len časť Džungľa pred tabuľou (a trochu Hidžáb), kde sa namiesto zásadného problému onej „džungle“ nepochopiteľne vyšetrovalo to, kto video poslal, kedy a prečo. Našli by sa nezrovnalosti (vo Vrabčiakovi zbytočná vedľajšia dejová linka s prepúšťaním zamestnancov počas letných prázdnin), nelogickostí (skutočne tragédiu so žiakom v ČR neoznamuje polícia, ale „nejaká“ učiteľka vo svojom voľnom čase?) a divných kompetencií (v Ahoj oci zamestnanec ministerstva supluje vyšetrovateľskú prácu polície). Ale nie je to nič strašné, dá sa to akceptovať. Niekomu bude vadiť nepotrestanie osôb, ktoré si to teoreticky zaslúžili (štamgasti vo Verejnom nepriateľovi, riaditeľka vo Vrabčiakovi), ale zas možno je to lepšie, než ako keby mal vo finále nabehnúť Vaculík so samopalom. (03.09.2022)