Ochránce

Musím s pot(d)ěšením konstatovat, že jsem právě viděl asi nejlepší a sociologicky nejkomplexnější seriálový tuzemák od dob, co Jardu Dietla jeblo při tenisu. Tuzemák, po kterém se teď nepochybně ozývá ze sboroven a kabinetů napříč základním a středním školstvím orgasmické funění všech těch dlouholetých profesních afektů, doprovázené nadšeně hlasitým poplácáváním busty Ámose, protože někdo KONEČNĚ!!! upozornil na ty jejich zemí točící problémy a léta brutálního strádání při mentorování mravně i intelektuálně degenerujících rozmazlených fracků, retardérů, čmoudů, socek a ostatních asociálů. Tuzemák, který na vytýčeném mikroprostoru s lapidární genialitou dokonale vykresluje jakoukoliv zahrnutou figurku, parádně nastavuje zrcadlo na všechny strany, přičemž neřeší, nepřepíná a zůstává famózně nestranný, a který je dozajista schopen nasrat kompletní stádové spektrum od neomarxistů po nacisty, od dementů až po trojité magistry s postgraduálem z FFUK. Standardně kožený cukrouš děda Lukáš, jemuž patrně v krizi středního věku kapku zprasili to chirurgické zvedání očních víček, a tak místy dost děsivě kulí, až máte pocit, že každou chvíli zahouká, otočí hlavu o stoosmdesát a vrhne se po nějakém hrabošovi, v podstatě jen zestárnul a povýšil ze Třetího patra, ovšem role jen relativně morálně ukotveného slušňáka a správňáka s precizní sametovou dickcí a strojově artikulovanou palackého češtinou mu tentokrát sedla jako Sagvan do ghetta. Ono celé to staroškolské obsazení je téměř až luxusní, od nádherně slizkého ministerského loutkaře Neužila (To byl vtip, Jardo, plesal jsem!) až po ostříleného soudruha Vladyku, ale všem jim z lehkostí nasral na hlavu a ukradl reflektory naprosto fantastický Řezníček v životní roli maloměstského lidového mudrce ze superbu. Prostě scénáristický i exekuční sqost, jímž veřejnobezprávní bandita zase na chvíli ospravedlnil vybírání výpalného od každého, kdo zvládne vyslabikovat slovo TE-LE-VI-ZE, i když vlastní jen ustřiženou anténu. (11.11.2021)

Český seriál roku? Minimálně! Naprostá pecka, která se na tíživě aktuální témata dívá komplexním a nezaujatým okem, ohromuje parádními hereckými výkony a překvapuje humorem na místech, kde bych ho nečekal. Hlavně ale dominuje silnou režií a chytrým scénářem, který je až na pár zaškobrtnutí (komínolezectví) hezky civilní, uvěřitelný a parádně vypointovaný nejen v jednotlivých epizodách, ale i napříč celou sérií a to hned v několika vrstvách - ať už profesních či rovnou osobních. Jinak tomu není ani v té jediné modré epizodě, jejíž hodnocení vypovídá o všem možném, ale rozhodně ne o její (ne)kvalitě. (31.12.2021)

Dojem po prvních dílech už jsem si až do konce neopravila. Jde o polopatické ilustrování autory zbádaného hořkého stavu věcí ve školství, o epizodické demonstrace žalostného statu quo, znázorňované na přehledných exemplech, podložené statistikami a zakončované melodramatickými věnováními. Propojené chabou a stejně schematickou linkou osobního života hlavního hrdiny antihrdiny. *** Záměr asi záslužný, provedení nicméně chabé. I jako vzdělávací materiál pro středoškoláky k rozborům v hodinách občanky by mi to připadlo příliš... účelově strojené. Raději než tohle bych s nimi rozebírala skutečné, nesimplifikované případy - anebo pravá umělecká díla, protože obojí v sobě má nezjednodušitelnou komplexitu, hloubku a šíři kontextu, kterou tenhle divný seriál - panoptikální sled schematizovaných problémů ve školství a výchově - neskrývaně postrádá. Co je to za formát a žánr? Krimi ani drama rozhodně ne. To už dramaturgové diváky a jejich schopnost rozumění a vnímání tolik podceňují, že si troufají předkládat jim takovéhle hybridní bezduché formáty na půli cesty mezi nejapnou edukací a bezkrevnou zábavou, na hony daleko od nervního umění, kterým to klidně mohlo být? Nechává mě to upřímně na velkých rozpacích... *~ (17.03.2022)

„Venované všetkým, ktorí sa stali obeťami.“ Pútavý výkon kamaráta do dažďa Lukáša Vaculíka. Aleš Pelán nepredstavuje dokonalého muža. Je to chlap, ktorý síce JE profesionál a snaží sa k problémom pristupovať čo najobjektívnejšie a s chladnou hlavou. Ale i on čiastočne trpí predsudkami a skostnatenými názormi. Okrem toho je občas falošný: ak chce dosiahnuť svoje (dostať sa k zásadnej informácií od človeka, ktorý je mu nesympatický, alebo ktorého považuje za vyložene vinného), bez problémov sa pretvaruje. Ani jeho správanie v manželstve nepatrí k najukážkovejším, to fakt nie. Avšak i práve rozporuplnosť z Pelána robí uveriteľnú postavu. Zvyšok kastingu je takisto výborný. Vrátane šoféra, ktorý bol do seriálu dopísaný z dôvodu, aby nahlas hovoril veci, ktoré si myslí významná časť českej populácie a robí to perfektne, ale bez toho, aby skĺzol do stereotypu trápnej komickej postavičky. Akonáhle sa zohrajú, tvoria brutálnu buddy dvojku. Preto ma zamrzel predposledný diel, ktorý mnohé z toho poprel, čo je škoda. Na druhej strane je to realistické; aj v živote nejeden raz príde útok z najmenej pravdepodobného miesta. Poteší absencia cenzúry, takže deti nadávajú tak šťavnato a majú k nevinnej sladkosti tak ďaleko, až sa budú niektorí dospelí diváci červenať. Okolo tém, ako je sexuálne zneužívanie alebo rasizmus, tvorcovia určite nechodia po špičkách, ale ich otvorene pomenúvajú a pracujú s nimi. V každej časti strhnú koncovky, ktorým dominuje dlhý monológ resp. dialóg viacerých osobností, z nich každá má na daný problém iný názor. Tieto okamihy sú plné trefných myšlienok, slovných prestreliek a skvelých vystihnutí pointy. Problém je, že sa venujú tak náročným a komplikovaným témam, že sú neriešiteľné. Takže postavy de facto iba nahlas pomenujú najpálčivejšie problémy. Ak aj má niektorá časť happyend, je to Pyrrhovo víťazstvo. To samozrejme nevypovedá nič o tom, že by boli scenáre zlé. Naopak: práve vďaka tomu sú vynikajúce. Samozrejme, ako to už chodí, veci zvyknú bývať zamotané a pravda je nejeden raz (hoci nie vždy) úplne inde, než by sa mohlo zdať na začiatku. Nudila ma azda len časť Džungľa pred tabuľou (a trochu Hidžáb), kde sa namiesto zásadného problému onej „džungle“ nepochopiteľne vyšetrovalo to, kto video poslal, kedy a prečo. Našli by sa nezrovnalosti (vo Vrabčiakovi zbytočná vedľajšia dejová linka s prepúšťaním zamestnancov počas letných prázdnin), nelogickostí (skutočne tragédiu so žiakom v ČR neoznamuje polícia, ale „nejaká“ učiteľka vo svojom voľnom čase?) a divných kompetencií (v Ahoj oci zamestnanec ministerstva supluje vyšetrovateľskú prácu polície). Ale nie je to nič strašné, dá sa to akceptovať. Niekomu bude vadiť nepotrestanie osôb, ktoré si to teoreticky zaslúžili (štamgasti vo Verejnom nepriateľovi, riaditeľka vo Vrabčiakovi), ale zas možno je to lepšie, než ako keby mal vo finále nabehnúť Vaculík so samopalom. (03.09.2022)